Srandokaps ze školních lavic

1

Ve staré škole bylo lautr hovno co dělat. Parné nedělní ráno. A děti musí znovu do staré pakárny. Znuděný profesor přírodopisu se v kabinetě dívá na svou výplatní pásku. Zjišťuje, že má o čtyři stovky méně než minulí měsíc.
„No dobře," pomyslel si, „zamlčím hlodavce."

Nasraně vstal a pomalým znuděným krokem došel do třídy. Akorát začalo zvonit na hodinu. Prolítl kolem něj Pepíček.

„Proč jsi dnes přišel pozdě?" ptá se profesor studenta.
„Zaspal jsem."
„Cože, ty spíš i doma?"

Pepíček dostal takový výtlem, že se ho rozhodl profesor pěkně usměrnit: „Kolego Pepičku pojď rovnou k tabuli."

„Pane profesore, dneska ne."
„A proč bych jako neměl," ptá se zahořkle profesor přírodopisu.

„Třeba z kolegiality."

„Ty si ze mě děláš srandu?"
„Ale vy jste si začal kolego profesore."

Dál nemusel nic Pepíček vysvětlovat a dostal poznámku, na kterou bude ještě dlouho hrdý. „Kolega spí i doma a nechce se mu k tabuli."

Profesor začal s výkladem látky. Byla to však látka těžká, obtížně stravitelná a při konzumaci prakticky jedovatá. Tak moc, že se profesorovi zatočila hlava, otočil se k tabuli a zamyslel se. Zavřel oči a znova uviděl svou výplatní pásku.

„Pane učiteli, jak funguje mozek?" Ptá se Franta.

„Ticho! Teď mám v hlavě něco jiného."

A protože úplně zapomněl, kde skončil. Dokonce zapomněl i jakou látku vykládal a styděl se zeptat. Začal se zajímat o téma ptáci.

Zeptal se Pepíčka: „Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?"

„To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do teplých krajin."

Profesor se zahořkle rozzlobil: „Sedni si!"

„Já sedím."

„To mě nezajímá, že sedíš. Prostě si sedni!" 

Podíval se zhnuseně na celou třídu a pravil od plic: „Musíte si zvykat na větší samostatnost při učení. Jste už ve třetí třídě a vaši rodiče již nebudou na probíranou látku stačit!"

„Tak a teď si napíšeme test," říká profesor přírodopisu. „Doufám, že nikoho nepřistihnu při opisování."

Ze zadní lavice se ozve: „Taky doufám."