Vyvolena draky{ Pozastaveno}

3.kapitola

"Pojď sem ty bro,,řekla jsem. "Nejde to nikdo tam nemůže vstoupit.,,řekl mi.

Liliora

"jak to,, zeptala jsem se. "Je to posvátné místo chráněné kouzly,, řekl mi Revsen. "A jakto že sem můžu já,, zeptala jsem se. "Já nevím,, odpověděl Revsen. "Otočte se,, přikázala jsem. Nejdřív se na mě koukli s překvapením až potom si všimli mé hozené sukně na kameni a tak se otočili. Rychle jsem vylezla a oblékla se. Došla k nim a zaťukala na rameno. Bro a Gren se otočili a vytáhly mě ven. Všimla jsem si spálenin na jejich rukou. Chytla jsem Revsenovu ruku a on zasyčel bolestí. Pohladila jsem oba dva po tváři. "Nesmí sem nikdo z nás ani člověk takže ty jsi legenda,, řekl Gren. Revsen se na něj otočil a vrazil mu facku. "Já nejsem legenda jsem člověk a tohle je určitě sen,, vykřikla jsem a utekla zpět do jeskyně. Nedávám pozor a spadnu do jezírka. Vodopád mi dopadá na hlavu. Okolo mě se začne vytvářet záře. Slyším hlas. "Konečně už ticísiletí na tebe čekáme. Jsi legendou a všichni co žijou sou tvými poddanými jsi milá a spravedlivá a nejsilnější si s někým i když si byla terčem posměchu tak teď budeš obdivu tvá krása bude oslepovat a nikdo nesmí vidět tvé oči kromě nejbližších. My jsme duchové vesmíru a tvý poddaní,, říkal ten hlas. Když se světlo rozpustilo tak sem stála na břehu jezírka a na mě koukali můj bratr a Gren. Sklopila jsem hlavu. "Co se stalo,, zeptal se mě bro. "Duchové vesmíru měl si pravdu bro jsem legenda,, řekla jsem a rozbrečela jsem se. Bro a Gren se na mě podívali. Až teď sem si všimla že mají otevřenou pusu a čelist jim málem spadla. Koukla jsem se na sebe do hladiny jezírka. Uviděla jsem odraz dívky s modro-šedo-fialovýma očima a s vlasy na zem. Na sobě jsem neměla věci jako předtím teď jsem měla bílé šaty tvořené jako by z mlhy a konce fialovo-modro-šedé. Když sem se znovu otočila tak jsem přešla k bratrovi a Grenovi ven. Ti mlčeli. Koukla jsem se na ruce. Na zápěstích sem měla nějaké pírka. Otočila jsem ruce a na bříškách prstů bylo jedno. Na obličeji jsem je měla také. Okolo očí to tvořilo jakási pírka. Mé řasy se hodně prodloužili. Rty jsem měla velké a šedo-fialovo-modré. Vyšla jsem z jeskyně. Vrátili jsme se do stromu. Když mě uviděli taky jim spadla čelist. Ucítila jsem jak se mi do tváří hrne červeň. "můžeš dýchat,, zeptal se mě Dil můj bratranec. Já přikývla "dýchám normálně,, řekla jsem. Vzala si skleničku a nalila jsem si vodu. Někdo mě plácl přes zadek. Lekla jsem se a otočila sklenička mi vylítla z ruky a spadla na zem. Ihned jsem se sehla a sbírala. Jeden střep mi vyklouzl a já se řízla. "au,, řekla jsem automaticky. Revsen si ke mně klekl a vzal mou pořezanou ruku. "Nesnášim proměnu mé sestry,, zamumlal a já se koukla na ruku. Tekla z ní fialová krev. Vykřikla jsem.Bro mě vzal do náručí a odnesl do pokoje ze kterého jsem utekla. Položil mě do postele a začal hladit po vlasech. "Volal jsem řediteli ví to a dokud se nenaučíš vše tak tě nechá doma.,, řekl mi. Poté jsem usnula. Když sem se probudila bylo mi hrozně špatně. I pesto jsem se zvedla a došla do kuchyně. Všichni už tam čekali. Bro ke mně ihned přiběhl a pomohl mi posadit se. "Měla si ještě ležet když ti je špatně,, řekl mi. Já jen kývla hlavou. "měla sem hlad,, řeknu mu a on se na mě usměje. Podá mi talíř s toustem. Zakousnu se do něj. Je tak dobrý. Když sem to snědla tak mě kluci vzali ven. Proměnili se na vlky. Byli tam dvoumetrový vlci co si sedli na zadní. Revsena a Grena sem už viděla. Přišla jsem k bráchovy a on do mě strknul čumákem. Proměnil se zpět na člověka. "Lilioro  zkus myslet že jsi vlk a vlkem budeš,, řekl a proměnil se zpět.  Poslechla jsem ho a v duchu si říkala "Jsem vlk, Jsem vlk,, a tak pořád dokola. Potom mě vše začalo brnět a brnění přecházelo v bolest. Zakřičela jsem ale z úst mi vylezlo jen bolestivé zavytí. Když bolest pominula zvedla jsem se na nohy ale ihned spadla. Nechápu co se děje. Přišel ke mně Revsen a pomohl mi na čtyři. Když sem se koukla na ruce tak sem uviděla velké tlapy. "Juchůůů povedlo se sem vlk,, pomyslela jsem si. Revsen se proměnil na člověka a začal mě hladit po zádech bylo to strašně příjemný. Když přede mě postavil zrcadlo nemohla jsem uvěřit já uviděla  jen můj trup. Proměnila jsem se na člověka. Kluci zahvízdali. Když sem se koukla co mám na sobě začala sem nezastavitelně fialovět. Měla sem na sobě minisukýnku a crop tričko. Stačilo by aby to tričko bylo o centimetr kratší a už by mi viděli podprsenku. Na nohou byly gothic vysoký boty v fialové barvě. Tričko i minisukně byly také fialové s černou krajkou. Když sem se koukla na vlasy v zrcadle vykřikla jsem. Měla jsem je pořád stejně dlouhý a barevný ale byly udělaný do rybího copu Kluci si mě prohlíželi a já si stoupla. Brácha se usmál a hodil si mě přes rameno. Začala jsem pištět. Revsen se zasmál a pustil mě na zem. Bouchla jsem ho pěstí do ramene. On dělal že ho to strašně bolí. Musela jsem se usmát. Potom jsme se všichni vrátili do stromu.