Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 47.

S Charlesem jsme ten večer už nemluvili. Mlčky jsme se každý najedli jinde a poté i každý spali jinde. Tohle jizvu na něčem co jsme budovali, ještě víc zvětšilo. Chodila jsem po bytě jako tělo bez duše. Vzájemně jsme si v hádce řekli věci, které nám ublížili. Doma jsme se míjeli. Charles mnohdy ani nepřijel domů, pak jsem zase já někdy nepřijela domů. Spala jsem různě u Kelly, nebo u Carlose, dvakrát jsem přespala i u Carmen a George. S Charlesem jsme se jednou na párty opili a doma proběhl usmiřovací sex. Sex, který byl ale chladný a splňoval potřeby nás obou.

Monte Carlo se mezitím pomalu připravovalo na vánoční čas. Když jsem probíhala přístaviště, dělníci právě stavěli vánoční stánky, a věšeli vánoční ozdoby.

Vánoční dárky jsem měla nakoupené a připravené. Zbývalo 10 dní do Vánoc. Když jsem se vrátila domů, a Charles tam nebyl, nijak mě to nepřekvapilo. Vytáhla jsem tedy rozdělané cukroví a pustila se do práce. Když bylo hotové, pustila jsem se do velkého vánočního úklidu. Stromek jsem zdobila sama za zvuku nejznámějších vánočních songů, které se linuly z repráků u televize.
Jakmile jsem otevřela poslední krabici, musela jsem si sednout na okamžik. Objevila jsem tam santovské čepice, které mi připomněli moje první vánoce. Z transu mě vytáhlo zabouchnutí dveří.
,,Jsi doma?" strčil do dveří hlavu Charles.
,,Jsem." hodila jsem čepice do bedny a tu zavřela.
,,Tak tady prosím počkej." natáhl se po dveřích. Změřila jsem si ho pohledem. On dveře s úšklebkem zavřel. Slyšela jsem jak něco táhne po zemi.
,,Už můžeš." otevřel dveře po 10 minutách. Ve tváři měl zvláštní výraz. Výraz nadšení ale i obav.
,,Dáš si večeři?" prošla jsem kolem něj do kuchyně.
,,Vařila jsi?" změřil si mě pohledem.
,,Ano, dělala jsem bisque." zamíchala jsem hustou polévkou.
,,Dám si jenom trochu." přikývl. Vytáhla jsem z police nad hlavou hluboký talíř. Nalila mu do něj dvě menší naběračky polévky a donesla mu jídlo ke stolu.
,,Ty si nedáš?" nadzvedl obočí.
,,Ne." stáhla jsem polévku z plotny, kterou jsem vypnula.
,,Proč?" nabral si polévku na lžíci a strčil si ji do pusy.
,,Není mi dobře. Půjdu si lehnout." odpověděla jsem bez zájmu, položila poklici na polévku a zhasla světlo na digestoři.
,,Náročný den?" zeptal se mě.
,,Ani ne. Byla jsem běhat, pak jsem tu poklidila, uvařila a ozdobila stromek." opřela jsem se o kuchyňskou linku a vypila sklenici vody až do dna. Hlava se mi motala.
,,Pozítří je vánoční večírek Ferrari." informoval mě. Talíř si nahnul aby nabral zbytek polévky.
,,Chtěl bych abys šla se mnou." dodal mezi jednotlivými sousty.
,,Proč?" umyla jsem skleničku.
,,Protože nejsme spolu téměř vidět a lidi se začínají ptát. Nechci aby si všichni mysleli, že se něco děje." s cinknutím odložil lžíci do talíře.
,,Jako kdyby se nedělo, co?" vzala jsem od něj talíř a odložila ho do dřezu. Energii na jeho umytí už jsem neměla.
,,Můžeme toho prosím už nechat? Trvá to několik týdnů." opřel se o židli se skleslým výrazem.
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Půjdu s tebou, ale teď si potřebuju jít lehnout." napustila jsem talíř vodou. Nechala jsem ho tam sedět samotného jenom ve světle pod kuchyňskou linkou a beze slov jsem odešla do sprchy. Nebyla jsem schopna mu odpustit, a moc dobře jsem to věděla.

Ze spánku mě probudil pruh světla, který ozařoval můj polštář a vedl ze dveří, které byly přivřené. Charles vedle mě neležel.
Jakmile jsem se po chvilce rozkoukala, vylezla jsem z postele, abych zjistila, kde se toulá. Otevřela jsem dveře a vešla do chodby. Světlo přicházelo také z obýváku. Zdálo se, že s někým telefonoval.
,,Já nevím, zdá se mi, že se něco děje." mluvil do telefonu a seděl v křesle směrem k oknu.
,,Myslíš?"
,,No a Rebeka by nemohla něco vědět?" pokračoval.
,,Ježiš, teď zníš jako ona. Nevím komu všemu to mám vysvětlovat, ale já s Celeste nic nemám."
Protočila jsem oči. Jasně, s někým se baví o našem problému. To je opravdu perfektní.
,,Nevím, spí."
,,Netvrdím, že nemá právo, ale přijde mi, že to moc hrotí, což prostě nechápu."
Následně se na chvilku odmlčel. Stála jsem v chodbě jako přikovaná.
,,Nemohla nás nikde vidět, je věčně zavřená doma. Nechodí ani mezi lidi a co vím, tak s Kelly se třeba neviděla, tak 3 týdny." promluvil náhle.
,,Budu muset končit. Jdu si lehnout, ráno vstávám. A ať tě ani nenapadne něco Carrie říct, jasný?" zvedl se z křesla. Udělala jsem rychlý pohyb, žaludek se mi obrátil, a já sotva stihla doběhnout do koupelny. Po pár minutách do ložnice vešel Charles. Seděla jsem stále v koupelně na zemi, objímala bílou mísu a zvracela.
,,Proboha Carrie, co se děje?" přiběhl hned ke mně ustaraně.
,,Nic." mávala jsem rukou. ,,Běž pryč." odháněla jsem ho.
,,Mlč." umlčel mě okamžitě. Namočil ručník studenou vodou a ten mi přiložil na čelo. Opřela jsem se zády o studenou zeď.
,,Co tady blázníš? Jedla jsi vůbec dneska něco?" vynadal mi.
,,Prosím tě, nemluv o jídle." navalilo se mi znovu. Zvracení zapříčinilo, že mi slzely oči.
,,Někde jsi něco musela chytit." položil mi ruku na čelo jako by čekal, že ho budu mít horké po tom co mi na něj dal studený ručník.
,,To je ze stresu. Už nějakou dobu mám i závratě."
Charles, který klečel přede mnou, svěsil hlavu.
,,A naprosto klasicky nemůžeš něco říct." vynadal mi. Byla jsem schopna se na něj jenom zle podívat.
,,Jak ti je?" přerušil ticho po chvíli.
,,Je to lepší." přikývla jsem. Hodinky právě odpípali půlnoc.
,,Tak pojď." postavil se. ,,Pomůžu ti do postele." chytl mě za paži a pomohl mi na nohy. Musela jsem chvíli zůstat stát, abych si srovnala motání hlavy. Poté co jsem ulehla, jsem sotva udržela oči abych komunikovala. Cha přes mě přehodil ještě jednu deku aby mi bylo teplo.
,,Můžu pro tebe ještě něco udělat?" přidřepl si ke mně. Otevřela jsem oči. Měl ustaraný výraz.
,,Pojď si ke mně lehnout, prosím." přikývla jsem. On se usmál, a vlezl si ke mně do postele. Lehla jsem si na jeho ruku, a on mě druhou pořádně objal. Podařilo se mi usnout během chvilky.