Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 52.

S hlubokou omluvou... zde:

Adam přijel domů nezvykle brzy. Seběhla jsem schody, oblečená do zimního oblečení s úsměvem na rtech.
,,To je mi ale změna." stál tam překvapeně a sundával si sako, které přehodil přes židli.
,,Taky koukám." otočila se za mnou Miranda.
,,Dost bylo slz. Alespoň pro dnešek. Musím jít dál, musím se postarat o dítě, bez ohledu na to, kdo je jeho otec." sedla jsem si ke stolu.
,,Jsem rád, že jsi se trochu srovnala." položil mi ruku na mou Adam. ,,Hodně mě přesvědčila doktorka. Musím se uklidnit, srovnat si věci, a být prostě dobrá. Neohrozím něco, co miluju jenom proto, protože on je blbej."
,,Vyrazíme?" kývl ke mně Adam. Přikývla jsem. Ostatní se šli převléct, já mezitím čekala v kuchyni. O hodinu později jsme všichni seděli v aute a jeli do centra Londýna. Procházeli jsme se, pili čaj s polystyrenových kelímků, a kochali se zimním Londýnem. Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Docházela jsem pravidelně na kontroly na gynekologii. S přibývajícími dny jsem se cítila lépe. Začala jsem trochu žít. Adam odmítal jakékoliv finanční příspěvky ode mně a pomáhal mi hledat bydlení v Londýně. Byla jsem rozhodnutá pro odluku. Nevěra byla něco, co jsem nehodlala tolerovat, ani když šlo o mistra světa ve Formuli 1. Všichni jsme stejní, bez ohledu na to co děláme.

O 2 měsíce později - Monako

Charles
Jsou to téměř dva měsíce. Téměř dva měsíce co odešla. Beze slova.
Když jsem se vrátil domů, a ona tu nebyla, dostal jsem strach. Na stole stála studená večeře s dohořenou svíčkou. Její věci byly pryč. Odešla bez jakékoliv zprávy. Nechápal jsem co se stalo, ani proč se to stalo. Volal jsem Carlosovi, ten mi řekl, že neví, kde je. Nebyla ani u Kelly a Maxe. Vzbudil jsem polovinu Monte Carla abych ji našel.
Když jsem zjistil, že zmizel i její pas, ztratil jsem veškerou naději. Krabička, kterou jsem našel v komodě, mě srazila na kolena ještě víc. Byla těhotná, nic mi neřekla, a odešla. Myslel jsem si, že z vyděšení, ale když mi pak Celeste poslala kopii zprávy, kterou poslala jí, pochopil jsem, že jsem něco hrozně posral, i když jsem věděl, že je to hrozně staré video.
Mizel jsem na několik dní, protože jsem vyjednával lepší podmínky pro náš život s Ferrari. Jednal jsem ale i s Red Bullem. Mělo to být překvapení.
Teď mi zbyl jen prázdný byt. Její vůně už vyprchala. Odešla ode mně osoba, kterou jsem miloval a nikdy ji nechtěl ublížit.
S Celeste jsem to jednou pro vždy ukončil. Zažaloval jsem ji pro pomluvu,urážku a omezování a soud vyhrál. Ona dostala zákaz přiblížení. Tahle životní etapa skončila. Carlos se mnou nemluvil. Vlastně nikdo z kluků.
Moje dny jsou v podstatě stejné. Ráno vstanu silou vůle, přesunu se do obýváku, a tam ležím až do noci, a přemýšlím, kde by mohla být.
Za 2 týdny začíná nová sezona, a já stále nevím, zda do ní nastoupím.

Zpátky v Londýně
,,Je to sice menší byt, za to ale v dobré části Londýna. Nedaleko je školka, základní škola a v dojezdové vzdálenosti i několik univerzit." provázela mě bytem realitní makléřka. Byl to menší útulný byt o velikosti 2+1 s výhledem na park. Líbil se mi, byl i za dobrou cenu. Jedinou jeho nevýhodou bylo, že byl ve vyšším patře, bez výtahu
,,Mám na něj ještě jednoho zájemce, ale netlačím na vás." věnovala mi úsměv.
,,Promyslím si to, a případně se ozvu." vyšla jsem ze dveří.
,,Myslím si, že pro vás je to ideální místo." kývla směrem k mému miniaturnímu bříšku. Připadala jsem si spíš tlustá než těhotná.
,,Jo, to asi jo." pohladila jsem se po něm. Pomalu jsme sešli schody.
,,Tak vám přeju hodně štěstí, a budu se případně těšit." potřásla mi rukou před vchodem do domu.
,,Děkuju." usmála jsem se.
Poté se naše cesty rozdělily. Došla jsem na zastávku metra, a dojela do centra k Adamovi do kanceláře. Byla to vysoká kancelářská budova nedaleko Temže. I přestože byla neděle dopoledne, téměř všichni pracovali. Jeho zaměstnanci už mě znali. Pomáhala jsem mu s papíry, abych si něco přivydělala.
,,Dodělám poslední zápis a jedeme domů." kývl na židli u jeho stolu.
,,Co ten byt?" zeptal se se zájmem, ale stále sledoval monitor počítače.
,,Byl pěkný, ale je úplně nahoře a nemá výtah." vydechla jsem.
,,To je blbý."
,,Je to dost nepraktické."
Během 20 minut dodělal zápis, a my konečně mohli vyrazit domů. Cesta poměrně rychle ubíhala. Byl začátek března. Dnes se jel první závod nové sezóny, a já ho musela vidět. Se svým starým životem jsem utnula kontakt. S Charlesem jsme byli sice stále manželé, ale to jenom proto, protože jsem si nebyla 100% jistá, že rozvod je to, co chci.
Miranda nachystala popcorn, několik čokoládových sušenek, a nealkoholické pití. Sedli jsme na gauč, a zapnuli televizi.
,,Zvládneš to?" ujišťoval se neustále Adam. Otočila jsem se jeho směrem s úsměvem.
,,Pořád jsem jeho manželka. Musím to vidět, bez ohledu na to, co se stalo."
,,Nabídl jsem ti právníka. Může to být rychlý." dodal.
,,Adame, já vím, ale zatím to tak nechci." strčila jsem si do pusy kousek popcornu. Na obrazovce se objevil okruh v Bahrajnu. Chvíli po tom nám reportéři představili pořadí na startovním roštu.
,,Kurva, 11. to není úplně dobrý." zanadávala jsem. Miranda zakryla Elis uši.
,,Omlouvám se." zašeptala jsem. Vzala jsem si celou mísu popcornu k sobě. Záběry Charlese se do mě zabodávaly jako nůž. Byl to jiný člověk. Jiný než jsem ho opouštěla. Tentokrát byl upravený, ale strhaný.
,,Ano, a i dnes, na zahájení další sezóny, zde mají řidiči své největší podpory. Rodinu, manželky nebo přítelkyně." prohlásil moderátor.
,,Ano, přesně tak Paule." souhlasil s moderátorem další moderátor.
,,Jediná, koho jsme dlouho neviděli, ani na sociálních sítích, je manžela Charlese Leclerca, Caroline Leclercová." upustil poznámku.
,,Ale Charles vypadá dost unaveně. Že by už měli potomka, jen to veřejně neoznámili?" rýpl si. Adam se po mě podíval.
,,Těžko říct. Dnes ale startuje z jedenáctého místa. Kvalifikace se mu příliš nevydařila, za to jeho týmovému kolegovi ano. Carlos Sainz startuje dnes z Pole position." pokračovali v rozhovoru moderátoři.