Fiducia

► Part 4

Tak jo, po dlouhé době jsem se konečně dokopala k napsání další části, tak doufám, že se bude líbit :)

Scorpius se probudil do zvuku deště bubnujícího do oken.Tohle vůbec nebyla dobrá zpráva, neboť dosud doufal, že se ve volných chvílích vytratí k jezeru a utrhne si tak alespoň chvilku soukromí. Takhle ale bude muset strávit minimálně dnešní den uvnitř hradu. Třeba to nakonec nebude zase takový problém, pomyslel si. Přece jen mě jeho velikost včera večer neuchvátila jen tak, bude tu spousta míst, kde se budu moct zašít. A tak se zase s klidnou myslí vrátil do přítomnosti a začal se vyhrabovat z postele.
Stále musel myslet na to, že sdílí ložnici s Potterem. Co na to asi řekne otec, až se to dozví? No, tak jako tak, je to Scorpiusova věc, otec s ním pokoj sdílet nebude. Ať už to bude jaké chce, bude se s tím muset Scorpius poprat sám, ostatně tak jako jindy. Jaké to bude ale nezjistí, dokud neroztáhne závěsy a nevkročí do nového života. Levou nohou, ten nesmysl s pravou nohou odsuzoval jako všechny ostatní pověry.

„Dobré ráno," pozdravil ho chlapec se světle hnědými vlasy z protější postele. Jak si teď Scorpius všiml, v pokoji byly postele celkem čtyři. „Včera ses prosmýkl rovnou do postele bez jediného pozdravu," pokračoval zase ten kluk s lišáckým úsměvem. „To se nedělá, abys věděl. Kam jsi dal slušné vychování?"

Scorpius se dobře vyspal a byl rozhodnutý navázat dobré vztahy, když už ne s nikým jiným, tak alespoň s těmi, s kterými sdílel pokoj, a proto se pokusil odpovědět, jak nejpřátelštěji to jen dovedl. Nikdy kamarády neměl (pokud tedy nepočítal o pět let starší Betty, která u nich v domě pracovala jako děvečka hospodyně a s chlapcem si dříve hrála), a tak si nebyl jistý, jak jeho „Dobré ráno. S vychováním to nemá nic společného, prostě jsem byl jen ospalý" znělo.

„No jo, to beru," nasadil chlapec ještě širší úsměv. „A teď by ses mohl představit, když už jsi včera propásl náš seznamovací večírek."

„Jo, to asi jo," začal Scorpius s odpovědí, kterou nedokázal zahájit lépe. „Scorpius Malfoy."

„Ryan Adams. Napravo od tebe ještě spí -" začal Ryan, ale Scorpius ho přerušil, ještě než mu vůbec došlo, co dělá. Byl rád, že taky pro změnu něco ví sám. Byl si totiž jistý, že Ryan už se tu stihl zorientovat mnohem více než on. Podle toho, jak moc se zvládnete v něčem tak obrovském a plném tolika lidí, zorientovat za jednu noc. „ - Albus Potter," dodal místo Ryana.

Přes tvář hnědovlasého chlapce na chvíli přelétl údiv, ale hned se zase vzpamatoval a opět si ozdobil obličej úsměvem. „No paráda, takže přece jenom už někoho znáš. Vedle mě spí Adžaj. Je to Ind víš," vysvětlil, když postřehl Scorpiusovo zmatení z toho podivného jména a pokračoval. „Je to mudla a je ze všeho strašně nadšený. Když jsem se vzbudil, už tu nebyl. Nejspíš běžel rychle na snídani, aby toho stihl z hradu projít co nejvíc ještě před tím, než začne vyučování. Když mluvím o té snídani, už mi pěkně kručí v břiše. Půjdeš se mnou?" zakončil svůj proslov. Na rozdíl od svého společníka očividně neměl se seznamováním nejmenší problémy. Scorpius se zmohl na pouhé „Jo jasně", což mu připadalo oproti veselému povídání Ryana jako dost ubohá odpověď. Ale co nadělal.

Oblékli se, tvrdě spícího Albuse nechali Albusem a už si to mířili společenskou místností nahoru do přízemí a přímo ke Zmijozelskému stolu ve Velké síni. Scorpius se až podivil, jak jednoduše a bez váhání se dokázali proplést všemi těmi sklepními chodbami.

Ve dveřích Ryan zamával dívce u stolu Havraspáru, která se na něj usmívala stejným úsměvem, kterým on sám štědře obdarovával svoje okolí. „Emily, sestra. Je to moje dvojče, víš. Myslel jsem si, že půjde k havranům, vždycky byla tak chytrá..." vysvětlil svému blonďatému společníkovi, který už dávno obrátil pohled ke stolu Zmijozelu, protože nechtěl tupě zírat na Ryanovu sestru, do které mu ostatně nic nebylo.