SEUNGHYUN
Rozhodnu se neodporovat mu. Zavřu po sobě dveře a posadím se do křesla vedle krbu. Při pohledu na zmačkané prostěradlo na posteli se mi dělá špatně.
"Sedl sis do mýho křesla." oznámí mi vesele a nalije si vodku. Kopne ji do sebe a opře se o stůl. "A hůř ses oblíct nemohl." dodá.
Pokud tím poukazuje na moje červené tesilky (no ano, tesilky. Jsou po dědovi.) a černý rolák, nemůžu než souhlasit. Ale pořád lepší než to v čem chodí ostatní v tomto domě. V odvážných kombinézkách, županech nebo v ničem.
"Jak jistě víš budeš u mě jen na měsíc. Jídlo ti obstaral otec ale o zbytek se budu starat já a za to samozřejmě vyžaduju protislužbu. Kdybys z toho chtěl náhodou vycouvat a pubertálně zdrhnout z domova, na chvíli se odmlčí aby si mohl dolít. Pak se znova otočí mým směrem a uculí se na mě , nemůžeš odletět zpátky do Japonska, protože nemáš tu cestovní kartičku, nebo jak se tomu říká. Takže se budeš měsíc potulovat po neznámé zemi s pravděpodobností že potkáš někoho mnohem horšího než jsem já. Ale můžeš si dělat co chceš. Nejsem nikdo kdo by ti směl přikazovat a to už jen z důvodu, že jsme stejně staří. Nejdřív si něco slíbíme a pak se domluvíme na té protislužbě. Já ti slibuju, že tě ochráním před těma blbcema dole, ale za sebe neručím. Teď ty.. slib mi, že mě budeš poslouchat." najednou zvážní a stojí přede mnou. Naprázdno polknu a potom přikývnu. Vypadá že mu to stačí.
"Jdi dolů za kachničkou.. chci říct tím co tady byl se mnou a ten tě odvede do tvého pokoje. A řekni jim ať za mnou nechodí. Chci být sám." křivě se na mě usměje a ukáže na dveře.
"A co protislužba?" vypadne ze mě najednou a hned toho lituju. Co od něj mám čekat?
"Zatím ji neřeš." odpoví a otočí se ke mě zády. Ale ještě předtím jsem stihl zaznamenat, že se usmívá.
KWON JI YONG
Jsem hlupák.. upřímně jsem sám sebe překvapil, že jsem ho nechal jen tak jít, nezdál se mi jako hetero. Něco mě k němu táhlo, ale tohle není moje loutka. To není nikdo s kým bych měl právo si zahrávat. Ani s ním nechci nic mít. Nebudu si ho všímat.. a už rozhodně se do něj nezamiluju a pak ho nechám odjet. Vím jaké to je a nemůžu to dopustit. Tenhle kluk není jako Daesung nebo někdo z ostatních. Upiju vodky a opřu se o rám dveří.
"Jdi dolů za kachničkou.. chci říct tím co tady byl se mnou a ten tě odvede do tvého pokoje." pousměju se nad tím jak hloupě to takhle zpětně zní. Počkat.. vážně jsem řekl za Daesungem? To mě probudí. Musím je hned najít, nebo si Daesung dá za povinnost nováčka zaučit jak to tady chodí. Nemůžu dopustit, aby si ho Daesung dnes v noci vzal. Když by to už musel někdo udělat, byl bych to já.
