KWON JI YONG
Nejsem schopnej pohybu. Do žil mám zavedených miliony trubiček, díky kterým ještě dýchám ale pochybuju že by byly k něčemu. Stejně tu chcípnu. Jen to urychlím.
SEUNGHYUN
Zastavím se až u lítacích dveří který vedou z nemocnice ven. Byla to chyba. Neměl jsem utéct jak zbabělec, měl jsem ho držet za ruku a být tam pro něj. Váhavě zvažuju svoji šanci že bych znovu proklouznul kolem té jedubaby na recepci a dojde mi že je mizivá. Navíc si nejsem jistý jestli bych to zvládnul.
Proto odcházím. Ale vrátím se až budu připravený. Nenechám ho tam.
Zvednu pohled k jeho oknu jako bych ho tam snad čekal jak na mě shovívavě mávne a tímhle gestem mi umožní odchod ale dočkám se jen zatažených závěsů. Cítím se provinile.
Zítra přijdu.... Zítra.
"ZÍTRA"
KWON JI YONG
Z toho zmatku co mám v sobě jsem už unavený. Je to vyčerpávající.
Stačilo by si jen chvíli trochu pohrát s těma hadičkama a už bych nemusel nic řešit. Už bych nemusel nikomu lhát a už bych nemohl nikoho zranit.
Stačilo by usnout.
Venku na chodbě se ozve výkřik a doktor co od rána zevluje v mém pokoji konečně vstane a beze slova odejde. Teď je ta pravá chvíle kdy se musím odhodlat něco udělat. Seunghyun není jediný kdo je zbabělec.
SEUNGHYUN
Jsem nervózní. Stojím tu v nejlepším obleku co jsem kdy měl a přešlapuju na místě.
Na recepci je naštěstí nějakej nevinně vzhlížející chlápek, žádná bestie jako včera. Řek jsem mu o Kwonovi. On mi na to odpověděl že tu prej žádnej Kwon není. Teď se hrabe v jeho složkách.
Vím, že tu je, protože jsem ho včera viděl.
"Kwon Ji Yong, 23.5, naposledy před deseti lety s rozbitým kolenem." čte z nějakýho zažloutlýho papíru. Lže.
"Musí tady být. Pokoj 106. Podívejte se důkladněji."
"Pokoj 106 je volný." odporuje mi a pak mi docela naštvaně podá klíčky. Ještě naštvaněji je příjmu a odkráčím do patra 100-167.
Žaludek se mi stahuje. Přece se mi to jen nezdálo.
Míjím 103. 106. Automaticky točím klíčem v zámku a opatrně otevřu dveře.
Už nás nic nerozdělí. Musí vědět, že ho miluju.
Pokoj voní po dezinfekci a není tu nic co by nasvědčovalo tomu že tu Kwon kdy byl. Dojdu k jeho posteli a pomalu si na ni lehnu.
Cítím jeho vůni smíšenou s jeho potem. (poznámka autorky: vím, zní to trochu chlípácky :DD)
Je ale tak slabá že za chvíli vyprchá a nahradí ji smrad nemoci a jádrového mýdla.
Kam zmizel?
V tom mě něco jemně škrábne do tváře.
Je to mezi šprušlema za postelí, malá obálka.
Když se vyhoupnu do polosedu abych ji vytáhl zapadne za postel.
Šáhnu do chuchvalcí prachu a zdá se že už ale přesto se obálka roztrhne a něco z ní vypadne na zem. Je to ale tak malé, že se nenamáhám to hledat a prostě začnu číst dopis, který je druhou součástí.
Podepsal se pod něj Kwon.
