KWON JI YONG
Bože, já jsem takový vůl. Ani se mi nechce věřit tomu, že jsem utekl. Zabořím hlavu do dlaní.
"Kwone?" někdo váhavě otevře dveře a dovnitř nakoukne černovlasá hlava nováčka.
Prosím bože, dej abych se mohl zahrabat pod koberec, tam živořit jako nějaký hlodavec a pak chcípnout. Potom se přestanu oddávat hříchu a zbytek života budu žít v klášteře, zahalený jako jeptiška. (Pokud ovšem nechcípnu pod tím kobercem.) Jak jste asi mohli očekávat, stalo se jen to že jsem to podělal ještě víc než kdybych se na svého "kámoše boha" vybodnul.
Dělal jsem že spím.. já vím, páni, je to fakt nápadité, ale nováček to vzdal a odešel.
Jenomže ten kluk se smutnýma psíma očima ze mě dělá někoho jiného. Dává mi naději být lepším a já to nechci pokazit víc než to je. Zamrkám a posadím se na posteli. Proč všechno musí být tak složité? Proč jsem zrovna já měl takovou smůlu a jeho otec mi ho takřka vnutil do domu? Nebylo by prostě nejlepší být normální kluk co randí s holkama i když je uvnitř někdo úplně jiný?
SEUNGHYUN
Je mi zle. Potom co jsem šel za Kwonem a on spal, jsem třikrát zvracel. Taky jsem hodně myslel na svoji holku co mám doma v Japonsku. Přitahuje mě vlastně? A líbí se mi? Došel jsem k názoru, že mi to vždycky bylo jedno, protože už si ani teď po prvním dni v Koreji nevybavuji její tvář. Zato jsem se líbal asi deset minut v kuse s krásným klukem a jeho tvář nemůžu dostat z hlavy. Ale kdybych byl gay všechny bych zklamal. Už o tom nechci přemýšlet, jen se těším domů až zase schovám všechny tyhle stránky hluboko do sebe. Až budu zase ten stejný, nudný, stereotypní kluk jako všichni ostatní. Ale Kwon takový není. Cítím že začínám rudnout. I kdybych byl jako on na kluky on jich má dvacet a já nikoho. Jsem nula.
KWON JI YONG
Po rychlé osamocené večeři jsem nenápadně vyklouznul z domu a procházel jsem se městem. Sednu si na lavičku a zírám na davy lidí, které ubíhají přede mnou. Nakonec vstanu a k jednomu se připojím. Dav mě donese až před můj dům kde na balkóně stojí Daesung a chytá signál. Pošle mi omluvný vzdušný polibek. "V poho. Omlouvám se za zavařovačku." zamumlám směrem k němu. Usměje se na mě a pak zase upře pohled na svůj mypad. Otevře mi Seungri oblblý rekordním množstvím Simpsonů za den a pak zase odvrávorá do obýváku na "poslední" díl. Vystoupám schody a pohledem se zastavím na nováčkových dveřích. Třemi kroky jsem u nich a ruku držím nad klikou. Určitě je ještě vzhůru, protože se zevnitř ozývá hudba. Pomalu přibližuji prsty ke klice dokud na nich neucítím její studené železo. To jako by mě vrátilo do reality. Zavrtím hlavou a odejdu do své ložnice s divným pocitem jako by tam na mě čekal.
Promiňte, že je to teď tak trochu o ničem.. ale v příštím díle by se měl stát menší zvrat. Vote a koment potěší :33
