Já vím, že je divný že to není z pohledu Gdho ani Topa ale chtěla jsem vám trochu přiblížit i jinou postavu a navíc z jejích pohledu to teď moc být nemůže... :DD
SEUNGRI
Probudím se na tvrdé, plastové židli ze které hned vyskočím. Je to poprvé co se mi to v hlavě nehemží mým malým imaginárním Sprigfieldem ale něčím důležitým. Protřu si oči a houpavě se vydám k recepci.
Občas se musím chytit stěny a na chvíli zastavit. Moc si nevzpomínám na to co se včera stalo, jen na Kwonovo tělo zkroucené v podivném úhlu pod koly modrého porsche a na Seunghyunovo tělo ležící na chodníku.
"Hledáte někoho?" zastaví mě v mém zmateném bloudění kolem dokola jedna ze sestřiček.
"Kde je Seunghyun a Kwon? Měli je sem přivézt včera." vyhrknu a zoufale se podrbu ve vlasech. Sestřička s pohledem upřeným na velké, bílé, vstupní dveře tiše mlaskne a je vidět že přemýšlí jestli mi to může říct.
"Pojďte za mnou." pronese potichu a vyvede mě ven z budovy. Nechápu proč jdeme pryč z nemocnice ani proč jdeme tak rychle, ale neptám se.
Zavede mě před menší, šedou budovu, kde se konečně zastaví.
"Vím jen o panu Seunghyunovi, kterého k nám přivezli včera. Žádného pana Kwona v téhle nemocnici nenajdete a ani si neuvědomuju že by tady včera byl. Zpět k panu Seunghyunovi. Vím o něm jenom, protože jsem se o něj starala. Dnes mu operují frakturu lebky v téhle budově. Máme štěstí že ten pád nebyl horší, hrozilo by i krvácení do mozku a sama s podivuji nad tím že přežil. Můžete zatím počkat vevnitř i když se tam obvykle nesmí. Vím že čekání musíte mít pro tuto chvíli dost, ale momentálně se nedá dělat nic jiného. Budu ovšem nucena, vás přemluvit aby jste podepsat papír, který potvrzuje že dovnitř jdete na vlastní zodpovědnost. Poslední dobou jsou to tam docela jatka. Hrozné množství závažných, neznámých virových onemocnění a vyvážejí odtam většinou i mrtvé.." nejistě si odkašle a pak mě vezme velkou, železnou bránou dovnitř.
Před dveřmi stojí další žena a ta se na mě se zájmem podívá a strčí mi do ruky tu listinu a pero. Sebejistě se podepíšu do malého políčka, které je pro to vyhrazené a rozloučím se s tou první milou dámou.
"Jmenuju se Seong. Hádám, že jdete za bratrem. Moc často sem nepouštíme ani příbuzné, protože je tu velké riziko nakažení, ale že jste takový fešák.. zatím budete čekat u mě v kanceláři a až bude po operaci, pustíme vás k pacientovi. Může to trvat ještě dvě, tři hodiny. Času máme dost." zavrní ta žena a já smutně svěsím ruce.
Nesnáším nemocnice a kvůli jednomu skoro cizímu klukovi tady musím strávit skoro dvacet čtyři hodin. Kdyby to byl aspoň někdo koho znám vážně dlouho.
V tom mi hlavou začne vrtat nepříjemná myšlenka a nedaří se mi ji vůbec vypudit.
Kde je Kwon?
Tak co.. mám příští díl napasat zase z pohledu Seungriho nebo někoho jiného?
