Bleach- Čas ztracený v mlze

Varování

(Ahoj omlouvám se, ale docela mi vypadává internet, takže k úpravám jsem se dostala o něco později. Doufám že se povídka líbí. Nevím jak často budu vydávat, protože jsem mimo dosah internetu. Pokud to bude možný, tak za tři dny by tu mohl být další díl. Už se těším na vaše komentáře :D )

Anee

Ráno se probudím s pocitem uspokojení. S dnešním nočním tréninkem jsem byla nadmíru spokojená. Docela dobře jsem si popovídala s Lju. Dokonce to vypadá, že si začínáme docela věřit a rozumět.

V lese jsem se toho docela dost naučila. Nejvíce mě nadchla přeměna člověk- démon. Není to přeměna do démona. Je to něco mnohem víc. Nejste v tu chvíli ani člověk ani démon. Jste něco mezi tím. Nezmění se jen moje Reiatsu, ale i můj zevnějšek. Vytvoří se kolem mě deset ocasů a mírně se mi zašpičatí uši. Mírně se mi prodlouží špičáky a oči získají odstín světle modré, která mnohdy přechází i ve tmavě modrou. Ocasy mají také modrou barvu, ale jen málo. Vesměs jsou bílé a plynule přecházejí v modrou. V tomto stavu mě Lju učila speciální Kidou, které používají jen démoni.Jenom na to už nezbylo tolik času.

Když si vzpomenu na včerejšek, mám pocit, že asi vybuchnu. Jak se mohlo stát, že vyhrál?! Myslela jsem, že toho neumí tolik, kolik včera předvedl. Kolik toho ještě nevím? No, s tím si teď nebudu lámat hlavu. Musím si trochu pospíšit, protože tam dneska musím být o půl hodiny dřív. Musím vyplnit a připravit nějaké papíry. Bože, jak já to nesnáším.

Rychle vylezu z postele a nasnídám se, potom se umyju a převléknu. To vše stíhám asi za deset minut. Nemůžu říct, že si nepomohu Shunpem, ale to je jen detail. Zabalím si věci a vyrazím do práce.

Když dorazím do budovy, tak tu není nikdo až na těch pár lidí, co měli noční. To mi připomíná, že zítra mám noční já a Byakuya se mnou. Sice je můj zástupce, ale i přes to je tu nový a stále se má co učit. Pomalu se prohrabávám papíry, až konečně najdu, co hledám. Potřebovala jsem najít formulář o přijetí mezi vyšší důstojníky. Neobsahuje v podstatě skoro nic zajímavého. Jsou tam jen takové ty běžné věci např.: přísaha mlčenlivosti, podmínky, atd.

Když ho najdu, položím si ho tak, abych na něj nezapomněla. Potom se začnu prohrabávat hlášeními od hlídkařů. Většinou se nic nedělo, což je dobře, protože mi zpráva pro kapitány nezabere tolik času. Já už se tak těším, až mi s tímhle začne pomáhat Byakuya, protože dělat to všechno sama bylo naprosto příšerný. To jsem to vydržela čtrnáct dní. Upřímně to považuji za docela dobrý výkon.

Přesně když dočtu poslední hlášení, ozve se zaklepání. Do místnosti vejde Byakuya a podívá se na mě pohledem plným očekávání. Totálně netuší, co se bude dít dál. No to netuší nikdy nikdo. Ani já jsem to netušila, když se ze mě stal zástupce. Ale to už je dva roky zpátky.

Postrčím před Byakuyu papír a on se na něj tázavě podívá a pustí se do čtení. Po pěti minutách to podepíše. Kéž by to nepodepsal.

„Bezva. Papíry máme vyřízený. Už se můžeme přesunout k důležitějším věcem. Tvým úkolem bude pomáhat mi s papírováním a takové ty nudné činnosti. Potom si budeš moci prohlédnout osobní složky všech lidí z této jednotky. Tím myslím i všechny vyšší důstojníky." Řeknu a položím před něj několik složek.

Pomalu si je prochází a já mezitím dojdu ke skříni a koukám do dnešního rozpisu. Dneska bych měla mít volno, ale i tak tu musím být až do tří. Co budu dělat? Asi se budu ukousávat nudou.

Byakuya zamračeně prohrabává složky a potom prohlásí: „Nikde jsem tu nenašel tu vaší."

Podívám se na stůl a zjistím, že ještě ani jednu neotevřel. „Ach jo. A já doufala, že si na to nevzpomeneš. Ještě před tím jsem ti chtěla dát tohle." Řeknu a podám mu černo-modrou palestinu. „ Je to symbol zástupce. Nos si jí jak chceš, to je mi celkem jedno."