Bleach- Čas ztracený v mlze

Vlčí duše

(Ahojky. Tak sem napsala další díl. Možná by mi to vyšlo na dva, ale nechtělo se mi to dělit. Jsem ráda, že se vám moje povídky líběj. Doufám že tenhle díl se vám bude líbit stejně, nebo ještě víc, než ty předchozí. Tento díl bych chtěla věnovat mojí mamce, která mě podporuje a pomáhá mi s opravami chyb. Jsem jí za její pomoc a podporu moc vděčná :D )

Ráno jsem se probudila o hodinu dříve a už jsem nemohla usnout. Jen tak jsem ležela v posteli a přemýšlela o mém snu. Je to všechno pravda? Nebo si to jen vymýšlím? Po pěti minutách už jsem to nemohla vydržet. Rychle jsem se nasnídala a oblékla. Sbalila jsem si věci, kterých jsem dneska měla celkem dost a vydala jsem se do práce. Když jsem přišla do své kanceláře,  zjistila jsem, že mám ještě půl hodiny čas. Rozhodla jsem se, že zkusím zjistit něco víc. Musím se pokusit najít nějaké informace o mé rodině. Možná tam na něco narazím. Odložila jsem si věci, převlékla jsem se do obvyklého oblečení našeho oddělení a vyrazila jsem do knihovny.

V knihovně jsem byla asi za dvě minuty. Jakožto velitelka jedné z tajných jednotek v Soul Society jsem měla přístup i k některým tajným materiálům. Věděla jsem co sháním, takže mi hledání knih souvisejících s naším rodokmenem nezabralo tolik času. Byly tam informace o narození,  hodnosti, úmrtí, atd. Nebylo to jako normální rodokmen. Byl o mnohem  podrobnější, což se mi docela hodilo. Škoda, že dneska nemám moc času. Chtěla jsem si ho podrobněji prohlédnout. Prošla jsem další regály ale nic, co bych potřebovala, jsem už nenašla. Nevím proč, ale najednou jsem měla pocit, že ve  staré a trochu zaprášené chodbě vzadu, by něco mohlo být. Došla jsem až na konec té zapadlé části knihovny. Jak bylo vidět,  už sem asi hodně dlouho nikdo nevkročil. Instinktivně jsem se otočila do prava a tam jsem jí uviděla. Hned přede mnou ležela kniha s modrou vazbou. Když jsem jí vzala do ruky,  hned jsem pocítila, že je na ní něco divného. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to co. Písmena knihy byla skoro nečitelná. Po chvíli prohlížení a obracení knihy jsem si uvědomila, že je to jen klam. Někdo na knihu použil Kidou. To znamená, že pro nepovolané osoby kniha vypadá staře a nečitelně. Rychle jsem se koukla na hodinky a vyrazila jsem zpět do kanceláře. U pultu jsem nahlásila, že si beru dvě knihy a odešla jsem.

V kanceláři jsem byla za chvilku. Když jsem vešla dovnitř, všimla jsem si jedné změny. Na stole mi ležely informace o dnešním úkolu. To co jsem dostala včera, byla jen část. Než jsem se do toho stačila ponořit, tak se ozvalo zaklepání.

„Dále," řekla jsem a dál si listovala ve složce.

Byakuya vešel do dveří s naprosto zadumaným výrazem ve tváři.

Co se mu mohlo stát? Možná ráno vstal levou nohou z postele, nebo něco takového. Neudržím se a tak se zeptám: „Stalo se něco? Tváříš se jak kakabus."

Podívá se na mě zadumaným pohledem a řekne: „Ne, nic se nestalo. Dneska ráno jsem měl sraz s Anikou. To je moje kamarádka z druhé hodiny klanu Kuchiki. Čekal jsem na ni asi deset minut, ale neukázala se."

Dporčic. Já sem tak blbá! Jak jsem na tohle mohla zapomenout?!  No nic. Musim se z toho nějak vymluvit. Hned mě napadlo, jak se z toho dostat. „Anika? Jop, tak to se omlouvám. Včera večer jsme měli poradu a já jí dala úkol. Jakej, tak to ti neřeknu," zdůvodnila jsem svou nepřítomnost. „Nemusíš se ničeho obávat. Nic jí nesežralo, ani jí nikdo nezavraždil," řeknu jen tak žertem.

Stále se na mě nechápavě dívá. Povzdechnu si a pokračuju ve vysvětlování: „Poslala jsem jí do terénu, takže musela vyrážet brzy ráno. Asi ti to jen nestihla říct."

Vypadá to, že jsem ho trochu uklidnila, což by bylo docela fajn. „Kuchiki Byakuyo!" zvýším hlas. „Chápu, že na to nejsi zvyklý, ale teď jsi v práci. Potřebuji, aby ses maximálně soustředil. Musíš být klidný. Nenechej se rozhodit nějakými vedlejšími věcmi," snažím se působit klidně a vyrovnaně. Řekla bych, že se mi to celkem daří. Byakuya vypadal, že už se celkem uklidnil.  Myslím, že se mi ho povedlo docela slušně vyhecovat. „Takže teď bychom se mohli pustit do práce," ukončím naši debatu a usměju se.