My boyfriend is a devil

"We will meet again..."

„Kde jste byly?" ptal se Harry hned jakmile nás zahlédl.

„Ve vodě," odpověděla jsem zanás obě.

„Tak dlouho?" podivil se. Odpověď už nedostal.

Všichni jsme se rozvalili na dekách a ručnících abychom se usušili a většina z nás brzy usnula.

„Nezachytil jsem tvoje jméno,"ozvalo se za mnou.

Bleskově jsem se otočila, jen abych stanula tváří v tvář onomu černovlasému klukovi.

„Tak blízko," pomyslela jsem si,když jsem si uvědomila, že jsou naše obličeje vzdálené od sebe jen pár centimetrů.

„Lily," odpověděla jsem a rychle se odtáhla. Posadil se naproti mně na moji deku.

„Christian, říkej mi Chris." Jehočerné oči se upíraly do mých.

„To jsou tvoji kámoši?" pokynul hlavou k ostatním členům party rozvalených na zemi.

„Jo," přitakala jsem. „Všichni chodíme do jedné třídy a často chodíme ven jako celá parta."

„Kam třeba chodíte?"

„Tak různě. Do parku, do kina, na Starbucks. Občas si vezmeme skate a blbneme společně."

A takhle jsem povídala asi půlhodiny. Chris se mě vyptával na mé přátele, rodinu, co mám rádaa koníčky. Divila jsem se, jak moc toho chtěl o mě vědět, ale vypadalo to, že ho to vážně zajímá.

„A co ty?" obrátila jsem konverzaci druhým směrem.

„Co co já?"

„No, co rád děláš ty? Jsi tu s kámošema, nebo sám?"

Chris se odmlčel, jako kdyby se mu na ty otázky moc nechtělo odpovídat.

„Nemusíš odpovídat jestli vážně nechceš. Já jen, že ty toho už o mě víš tolik, kdežto já vím sotva tvoje jméno."

„Jseš hodně důvěřivá,"poznamenal. „Klukovi, co jsi právě potkala, jsi před chvílí řekla o sobě úplně všechno. Divím se, že jsi mi ještě neřekla svou adresu."

Zahanbeně jsem sklopila hlavu.

„Já vím že jsem moc důvěřivá.  Ale to je prostě součást mojí povahy."

Chris se usmál. „Jsi až moc hodná pro své vlastní dobro."

S těmito slovy se zvedl. „Už je čas jít. Rád jsem si s tebou popovídal." Začal odcházet pryč.

„Potkáme se ještě někdy?"stačila jsem se ještě zeptat.

„Nepochybně."

***

"Tak?" upřela na mě Madison svoje oči zářící nadšením. "Kdy máte rande?"

Vyprskla jsem vodu, kterou jsem právě pila a divoce se rozkuckala.

"R-Rande?! O čem to proboha mluvíš?!"

"Vždyť jste tam seděli a povídali si přes půl hodiny, museli jste si domluvit minimálně další místo a čas setkání."

Sklopila jsem hlavu a uhnula pohledem. "Ujistil mě, že se ještě potkáme, ale na ničem jsem se s ním nestačila domluvit."

Madison si sklíčeně povzdechla. "Řekni mi, že máš alespoň jeho číslo."

Kousla jsem se do spodního rtu a neodvážila se na ni podívat.

"Ty jsi vážně beznadějná..." zhroutila se do své židle a napila se svojí limonády.

"Tak?" zeptala se po chvíli ticha. "Co budeš teď dělat?"

"Půjdu domů a udělám si úkoly."

"Co budeš dělat ohledně Christiana?" zformulovala svoji otázku jasněji.

"Nemám ponětí," zahleděla jsem se z okna ven na rušnou ulici. "Myslím, že on si mě najde sám."

"Pff..." odfrkla si posměšně. "Sni dál zlato. Jestli na něj nemáš číslo ani žádný jiný kontakt, můžeš se vzdát naděje že se ještě někdy uvidíte."

Zavrtěla jsem hlavou a odhodlaně obrátila svůj pohled zpátky k Madison.

"On si mě najde," zopakovala jsem. "Tím jsem si jistá."