My boyfriend is a devil

"How did you call him?!"

Vyšla jsem z obchodu, na rukách se mi hrdě houpalo pět tašek nového oblečení. Mrkla jsem se na mobil abych si zkontrolovala čas. Bylo 11:40, ti tupci právě seděli v lavicích a počítali rovnice. Lehce jsem se nad tou myšlenkou uculila a pokračovala ve svém nakupování. Měla jsem dneska v plánu utratit minimálně 5000,- na oblečení.

Před jednou výlohou jsem se neubránila nadšenému vypísknutí a vtrhla jsem do obchodu svůj nález ukořistit. Za pár minut už jsem ze dveří vycházela s úžasným novým snapbackem na hlavě. Prohlédla jsem se ve výloze a sama si svůj vzhled v duchu pochválila. 

Na sebe jsem si dneska vzala černý crop top který mi odhaloval záda, k tomu džínové šortky s cvočky a černé tenisky. Přeci jen, byl skoro konec června a venku bylo hrozný vedro. Doladila jsem to cinkajícíma náramkama a třemi zlatými řetízky. Teď jsem na hlavě měla i ten snapback, který jsem okamžitě prohlásila za oblíbený, z těch asi pěti co jsem si za poslední dva týdny pořídila.

Když už jsem se na sebe vynadívala až až, rozhodla jsem se pokračovat dálv mých nákupech. Měla jsem v plánu si dneska koupit ještě alespoň dvoje plavky, několik triček, kraťasů a legín a taky jsem uvažovala nad nějakým tím párem bot. Všechno záleží na tom, co v útrobách obchodů objevím.

S tímto cílem jsem tedy vešla do dalšího obchůdku a začala se přehrabovat ve stojanech plných oblečení.

***

"Tady jseš. Proč nezvedáš mobil?"

Polekaně jsem se otočila ale po rozpoznání osoby, jež na mě promluvila, jsem se zase uvelebila na lavičce a pokračovala v prohlížení svého oblečení, co jsem si dneska koupila, mezitím co oni se trápili nad fyzikou a dalšími zbytečnými předměty. Na otázku jsem se však neobtěžovala odpovědět.

"Přinesla jsem ti úkoly a moje zápisky z hodin. Budeš je potřebovat na testy, kterých teď bude na konci roku až až," přešla Madison ke mně a zachmuřeným pohledem přejela můj nákup.

"Odpovíš mi alespoň?!" rozkřikla se po pár vteřinách, co se zdály jako dlouhé minuty. Zvedla jsem k ní svůj zrak plný nezájmu.

"Ano?" odpověděla jsem jí, když si to tak moc přála. "Copak potřebuješ?"

Madison na mě nevěřícně zírala. "Co se s tebou stalo Lily? Nejenže se teď s naší partou nebavíš, ty nás naprosto ignoruješ! O tvojí školní docházce ani nemluvě. Ta Lily, ta hodná vzorná holka kterou jsem považovala za svoji nejlepší kamarádku, by nikdy nešla za školu. A když už přijdeš do tý zatracený školy, celou hodinu jsi jenom na mobilu, učitelku ignoruješ a o nějakých zápiscích ani nemluvě. Tak mi teda řekni, Lily, odkdy jsi se proboha  takhle zmněnila?"

Můj nezájem mířený k osobě, jež mi tady právě dovyprávěla svůj dlouhý monolog o mém chování, se vůbec nezmněnil. Otráveně jsem protočila oči, popadla své tašky a zvedla se z lavičky, abych Madison koukala zpříma do očí.

"Tobě nemám co říct," odsekla jsem a otočila se na odchod.

"Chováš se tak od té doby," nezmlkla Madison a pokračovala dál. "Od té doby, co jsi začala chodit s tím kreténem, který tě takhle kazí."

Okamžitě jsem se zastavila.

"Jakže jsi ho to nazvala?!" zasyčela jsem a otočila jsem se k ní.

"Slyšela jsi mě."

"To odvoláš," několika rychlými kroky jsem byla zpátky u ní. Můj obličej se teď nacházel nebezpečně blízko toho jejího a blesky hněvu přeskakující mezi námi byly nepřehlédnutelné, kdyby se člověk díval pozorně.