Uplynulo něco přes týden od mého prvního shledání s Chrisem a už jsem se pomalu začala vzdávat naděje, že ho ještě někdy uvidím.
Ale tehdy, jednoho slunečného školního dne, jsem se konečně dočkala.
"Madison!" rozlehl se chodbou dívčí hlas a hned na to se zpoza rohu vynořila jeho majitelka.
"Madison," doběhla k nám udýchaná Emily, která si nyní získala pozornost všech studentů okolo. Já jsem jí však přílišnou pozornost nevěnovala a jakmile jsem rozpoznala, že křičící dívka je moje spolužačka, obrátila jsem se zpět ke své skřínce a pokračovala v ukládání svých učebnic.
"Co se děje?" Narozdíl od mé, Madisoninu pozornost si určitě získala.
"Celá škola o tom mluví Mad. Venku před školou stojí jeden kluk," pořád se snažila popadnout dech. "Hezčího kluka jsem v životě neviděla. Ta holka, na kterou čeká, musí mít zatracený štěstí."
"Hezkej kluk čekající venku před školou?" Teď si Emily získala i mou pozornost.
"Jak vypadá?" zeptala se Madison. Emily se zamyslela a snažila si vybavit co nejvíce detailů.
"Černé vlasy. Tuším že tmavě hnědé oči. Má na sobě černou košili a dříny. Víc si nepamatuju."
Černé vlasy. Tmavě hnědé oči. Ta slova do mě uhodila jako blesk.
Vykašlala jsem se na učebnice, skříňku rychle zabouchla až se halou rozeznělo prásknutí a rychlostí světla jsem si to razila studenty k východu.
"Hej!" vykřikla šokovaně Madison. "Lily!"
Prosím. Prosím. Prosím. Modlila jsem se a prosmýkala se mezi lidmi.
Vyřítila jsem se ven z hlavních dveří, celá udýchaná, srce jsem měla někde v krku. A tam byl. Ležérně opřený o zábradlí, vyhříval se na slunci.
Snažila jsem se alespoň trošku zklidnit svůj dech a seběhla shody k němu.
"A-Ahoj," vykoktala jsem, když jsem se k němu dostala dost blízko na to, aby mě slyšel. Jeho tmavě hnědé oči se stočily ke mě a po tváři se mu rozlil úsměv: "Ahoj."
"D-Dlouho jsme se neviděli..." pokračovala jsem rozpačitě a snažila se najít nějaký vhodný bod, kam bych mohla upřít svůj pohled. Nakonec jsem to vzdala a pohledem přeskakovala mezi botama a zábradlím.
Chris se nad mým chováním zazubil. "Máš dneska čas?"
Horlivě jsem přikývla. Možná až moc. Lehce mě chytil za zápěstí a táhl pryč od školy. "Tak pojď. Mám přesně místo, kam bychom mohli jít," pobídl mě a já se nechala vést.
Neunikly mi všechny ty věci, které si lidi kolem nás šeptali.
Kdo je ten kluk? Je hezkej!
Já tý holce tak závidím!
Myslíš, že s ním chodí?
Proč se tak hezkej kluk zahazuje s takovou holkou jako je ona?
Chrisova ruka ovinutá kolem mého zápěstí, jeho přítomnost, jeho úsměv. To bylo to, na co jsem se nejvíce soustředila. Co si tihle lidi myslí mi může být ukradený. To hlavní je, že jsem teď s Chrisem.
"Kam jdeme?" zeptala jsem se zvědavě, když mi došlo, že mě vede ke svému autu.
"To je překvapení."
Nad jeho pobídkou, ať si nasednu, jsem se trošku pozastavila. Měla bych vážně sedat do auta ke klukovi, kterého sotva znám? Chris si mé zdrženlivosti všiml a zasmál se.
"Neboj, nejsem úchyl co by tě chtěl unést. Pojď, není to zas tak daleko."
Ještě trošku na vážkách, jsem si sedla na sedadlo spolujezdce.
***
"Proč jsi se tak dlouho neozval?" koukala jsem se z okna a pozorovala budovy, které jsme míjeli.
"Promiň," omluvil se, pohled nespouštěl ze silnice. "Musel jsem pár věcí zařídit a nakonec to trvalo mnohem déle, než jsem předpokládal. Už se to nestane, slibuju."
Nepatrně jsem přikývla. Zařizování které trvalo víc jak týden? Co asi řešil?
"Zachvilku budeme tam," ohlásil po chvilce ticha a odbočil na prašnou cestu. Bedlivě jsem sledovala okolí. Pořád jsem se v tomhle autě necítila příjemně. Ano, byla jsem šťastná, když jsem Chrise zase uviděla, ale pořád mě trápí skutečnost, že ho v podstatě vůbec neznám. A teď s ním sedím v autě, jedoucím bůh ví kam.
"Vystupovat!" zavelel, když zaparkoval auto do stínu. Váhavě jsem vystoupila z auta a rozhlížela se po okolí. Byli jsme na jakémsi vrcholku, před námi se rozprostíral nádherný výhled na celé město.
"Krása..." vydechla jsem úžasem. Slunce bylo pořád vysoko a Chris se hrabal v kufru auta.
"Tohle místo je moje nejoblíbenější, rád sem často chodím," vysvětlil a vynořil se zpoza auta. V podpaží nesl velkou deku a v ruce držel velký koš. "Myslel jsem, že bychom si mohli udělat výlet," zazubil se a došel ke mě. Deku rozprostřel na trávě a začal vykládat obsah košíku.
"Piknik?!" vypískla jsem nadšeně a přisedla si k němu.
"Zní to jako dobrý nápad?"
"Nejlepší!" přitakala jsem šťastně a pomohla mu s vybalováním. Byly tam sendviče, nějaké sladkosti jako bonbóny a čokoláda, tři velké flašky vody a nechyběl ani těstovinový salát.
"To je perfektní," rozzářila jsem se a potlačila nutkání mu skočit kolem krku a obejmout ho.
"Je to jako rande přijatelné?" znejistěl.
Zrudla jsem. "R-Rande? Tohle je r-rande?"
"A ne snad?" věnoval mi jeden ze svých oslnivých úsměvů a podal mi jeden sendvič. "Dáš si?"
S chutí jsem ho přijala ale neodvážila se mu podívat do očí.
Já mám rande s Chrisem.
***
Mám ráda Oreo.
... Tak co? Líbí zatím? Mám pro tuhle storku velké plány.
Váš názor?
Co si o tom myslíte?
Čte to vůbec někdo nebo si to tu píšu sama pro sebe?
... Odpovědi do komentů please! *-*
Mám pokračovat nebo se radši vrátit k The Unexpected Paths Of Love (ne že by se mi úplně chtělo)?
Moc, moc, moc, moc snažně vás prosím o komenty! ;-; Ani nevíte jak moc velkou chuť mi to pak dá pokračovat.
Knížka co doporučuju: Maidservant [JB] od BluBlaBlu
(Nemám ráda JB ale příběh se mi hrozně zalíbil)
Pokud chcete věnování, napište si! ^-^
ČTEŠ
My boyfriend is a devil
Fantasy"Zničil jsi mi život," zavrčela jsem, hlas se mi třásl hněvem jež se ve mě probudil pouhým pohledem na jeho tvář. "Zničil? Ne..." Jeho ústa se zkřivila do nemilého úsměvu. "Spíš jsem ti život daroval," konečky prstů přejel po mých lícních kostech. "...
