My boyfriend is a devil

"Really?" "Really."

"Co tu chceš?" zeptala jsem se, jen co Az a Nyx odešli. Snažila jsem se přitom zanechat svůj tón klidný - zároveň jsem na něho byla naštvaná, že se víc jak týden ani neobtěžoval ukázat a nechal mě trčet tady, ale byla jsem taky šťastná že tu je a z jeho přítomnosti se mi mírně motala hlava.

Chris mě ale k mojí smůle znal až příliš dobře.

"Nedělej, že nejsi z mé návštěvy nadšená," poškádlil mě a přitáhl si mě blíž do silného objetí.

"Týden jsi se neukázal," zamrmlala jsem naštvaně, ale i přesto jsem se v jeho objetí uvelebila.

"Měl jsem práci."

"To neznamená, že jsi nemohl zaskočit říct alespoň to pitomé ahoj..."

"Ještě ti neskončila tvoje proměna, máš mít klid. Ani Azazel by neměl mít dovoleno za tebou chodit."

"A co tu tedy v tom případě děláš teď? Proměnu jsem ještě nedokončila."

"Už mě nebavilo dál čekat," ušklíbl se, sevření povolil, vzal mě za ruku a vyvedl ven z pokoje.

"Čekat na co?" zeptala jsem se, snažíc se udržet krok s jeho rychlým tempem. Zvědavě jsem se rozhlížela po dlouhé chodbě, po které jsme kráčeli. Nikdy jsem neměla možnost pokoj opustit a teď když už jsem konečně venku, tak si to tu nemůžu ani pořádně prohlédnout.

Zanedlouho už mě vedl nahoru po schodišti pokrytým rudým kobercem. Všude kolem nás procházeli démoni, ať už služebnictvo tak démoni v oblecích a s deskami v rukou. Jakmile Chrise zahlédli, ihned všichni strnuli a uctivě se ukláněli když procházel kolem nich. Ten jim ale nevěnoval jediný pohled a procházel kolem nich jako kdyby tam ani nebyli.

Došli jsme na terasu. Venku bylo celkem teplo, výhled byl krásný.

"Město?" podivila jsem se když jsem se rozhlédla a spatřila malé domky kam až jsem dohlédla. Byla tma a tak všechno krásně zářilo malými světýlky. Vzhlédla jsem a k mému překvapení jsem nespatřila oblohu, ale pouhou práznou nicotu.

Chris si stoupl za mě a obmotal si svoje ruce kolem mého pasu.

"Tohle je Gehenna," poukázal na město před námi, "náš svět a tvůj nový domov."

"Gehenna?"

"Vy lidé by jste to asi přeložili jako peklo," pousmál se.

Svůj pohled jsem měla upřený na 'oblohu' a snažila se něco v oné tmě uvidět, alespoň nějaký malý náznak světla. Chris vycítil kam se dívám a uchechtl se.

"Hledáš marně. Jsme hluboko v podzemí, tady žádné Slunce ani Měsíc nenajdeš. Žijeme tu v nekonečné noci."

"Kdy můžu zpátky domů?" vyhrkla jsem otázku jež mě tížila již od té doby co jsem sem přišla.

"Domů?" Chris se na mě zmateně podíval.

"Ano, domů. Zpátky za rodiči a kamarády." Jestli jsem pryč vážně tak dlouho jak tvrdí, musí mít o mě strach, ne? Při vzpomínce na moje kamarády mě zabolelo v hrudi. Nerozloučili jsme se zrovna v nejlepším a jestli jsem teď zmizela a oni si myslí, že se mi něco stalo... Nemohla jsem je s tím pocitem nechat.

Chris se z plna hrdla rozesmál. "D-Domů?" vykoktal mezi záchvaty smíchu, z očí mu vyhrkly smíchem slzy. "Ty jsi si vážně myslela, že se jen tak vrátíš domů a bude to všechno jako to bylo dřív?"

Zmateně jsem pozorovala, jak se snaží zadržet smích. Když na mě uviděl, že jsem si vážně nedělala srandu, trochu se uklidnil a zvážněl. Lehký úšklebek mu ovšem z tváře nezmizel.

"Lásko," uchechtl se, "ty jsi v podstatě umřela. Ať se budeš snažit jak chceš, už to nebude stejné jako co to bývalo. Jsi teď démon. Nestárneš, máš chuť dělat špatné věci a démonická krev kolující v tvých žilách z tebe dělá mnohem škodolibější osobu než si dokážeš představit. Nedokážeš se vrátit ke svému životu hodné holky ani kdyby jsi chtěla. Ne, že bych tě někam pustil," přistoupil ke mě a chytil mě za bradu, abych se mu dívala přímo do očí.

"V žilách máš moji démonickou krev, krev Satana, kterou nemá nikdo jiný. Vybral jsem si tě jako svého nástupce, nemůžu si dovolit nechat tě si někde trajdat po tom špinavém lidském světě, ještě by jsi se mi někde zatoulala," v očích mu poskakovaly jiskřičky.

Nástupce? Zrychleně jsem oddechovala, srdce jsem měla až někde v krku.

Opravdu můj pohodlný život skončil?

Hlasitě jsem polkla: "Když se stanu Satanem, můžu se vrátit do lidského světa?"

Chrisovy zorničky se překvapením rozšířili. "A-Ano," vykoktal váhavě.

Zhluboka jsem se nadechla a odhodlaně se mu podívala do očí. "Jak se stanu Satanem?"

Chris polekaně couvl. Tvář mu lehce potemněla. "Jsi si jistá?"

Tvrdohlavě jsem přikývla, i přesto, že jsem měla pocit, že se mi kolena každou vteřinou podlomí.

Chrisův postoj se rázem změnil a na tváři se mu objevil široký úšklebek. "Dobrá tedy," vytáhl malý balíček látky zpod své bundy a pomalu, odendávajíc jednotilvé pruhy látky, ho rozbalil. Ve světlu města se zaleskla ozdobná dýka. Za stejná, jež mě zabila.

Ruka mi instiktivně vystřelila k hrudi. Chris zvedl zrak a zabodl ho do mě. Jedním krokem byl u mě a dýku mi podal.

"Aby se nástupce stal Satanem," zašeptal téměř výhružně, až mi naskočila husí kůže, "musí současnému Satanovi probodnout srdce."

Při jeho slovech jsem se rozhodla. Chňapla jsem po dýce a pevně ji sevřela. Její hrot jsem lehce přitlačila na jeho hruď.

"Opravdu?" nadzvedla jsem jedno obočí a nasadila provokativní tón.

"Opravdu," zopakoval s úsměvem a jedním prstem lehce dýku od sebe oddálil. Naklonil se ke mně, lehce otřel svoje rty o ty mé a bez dalšího slova se otočil a odešel.

Ještě předtím než mi úplně zmizel z dohledu jsem, dost nahlas aby mě slyšel, zvolala:

"Být vámi bych si dávala pozor koho provokujete, Pane."