My boyfriend is a devil

"Lilith."

Vrátila jsem se k sobě na pokoj a pořádně za sebou zabouchla dveře. Postavila jsem se před velké zdrcadlo a ze všech stran se pořádně prohlédla.

Zkousla jsem si nervózně ret: "S tímhle se bude muset něco udělat."

Hlavu jsem zabořila do skříně a nakonec si sestavila outfit obsahující volné černé tričko, potrhané legíny, koženou bundu a v botníku jsem dokonce objevila boty na platformách.

Znovu jsem se postavila před zrcadlo, svůj outfit držíc před sebou. Pořád to nebylo dokonalé.

Vtom někdo zaklepal na dveře a ty se otevřely. Dovnitř váhavým krokem vstoupil Azazel, v ruce jakousi krabičku a sklenici vody.

"Jsi v pořádku?" opatrně ke mně přistoupil.

"Nikdy mi nebylo líp," odpověděla jsem sarkasticky a poukázala na onu krabičku. "Co to máš?"

"Oh, tohle?" podíval se na ni a podal mi ji, "dostali jsme nařízeno, aby ti to bylo poskytnuto. Jsou to prášky na urychlení růstu ocasu atd., dáš si jeden a naroste ti to přes noc."

"A proč jste mi to nedali už dřív?" chmatla jsem po tom.

"Je to vzácné a moc toho nemáme. Navíc, bude to bolet o to víc. Normálně růst trvá tak 3-4 dny a bolest je celkem ještě snesitelná, protože to roste pomalu, ale takhle ti to naroste za pár hodin. Pokud si to vezmeš, můžu ti zaručit nepříjemnou noc."

"Na tom nezáleží," vhodila jsem si jednu pilulku do úst, vytrhla Azovi vodu z rukou a zapila to.

"Teď si běž lehnout a odpočívej," poručil mi Az, vzal si ode mne můj outfit který přehodil přes židli a postavil mi na noční stolek sklenici vody.

"Snaž se usnout, bude to snažší," poradil mi a odešel z pokoje.

Poslechla jsem ho. Zabořila jsem si hlavu do polštáře, zachumlala se do peřiny a po chvíli jsem se opravdu ponořila do spánku.

Celou noc jsem se probouzela v nesnesitelných bolestech hlavy, uší a kostrče. Celá zpocená, s příšernou migrénou mi bylo na zvracení. Byla jsem opravdu vděčná Azazelovi, který tam celou noc byl, dával mi prášky proti bolesti, obklady a držel mi vlasy vzadu když jsem zvracela.

Musím uznat, že Az nepřeháněl když mě varoval před nepříjemnou nocí.

***

Když jsem se ráno probudila (no, ráno, člověk nikdy neví co je za část dne, když tu nesvítí slunce) Azazel už u mé postele nebyl. Pomalinku jsem se posadila, hlava mě pořád ještě trochu bolela a moje propocené pyžamo se na mě lepilo. Převlékla jsem se tedy do oblečení jež jsem si včera vybrala a které mi Az rozložil na židli. Pevně jsem si uvázala svoje boty a stoupla jsem si před zdrcadlo.

Nestačila jsem se divit.

Mezi vlasy trčily malé růžky a moje uši byly mnohem delší a do špičky. Podél nohou mi visel ocas. Zkusila jsem s ním zahýbat a vida, nebylo to tak těžké, jak jsem si myslela. Teď můj černý ocas sebou švihal vesele ze strany na stranu. Když jsem přistoupila blíž, všimla jsem si, že i moje zorničky se změnily. Byly mnohem užší, připomínaly svých tvarem trochu kočičí.

Nadšeně jsem se přohlížela ze všech stran. Vypadala jsem lépe než jsem čekala.

Teď jsem tedy démon, že?

Jediné co mi do mého celkového vzhledu nesedělo, byly moje blonďaté vlasy. No vážně, co za blondýnu by mohla být považována za démona? Taková barva vlasů se spíš hodí k andělům.

Do pokoje vešel Azazel. Od kdy si odvykl klepat?

"Ach, už jsi vzhůru," zaradoval se a mně to připomnělo naše první setkání když jsem se probrala z mrtvých. "Vypadáš... dobře, Lily."

Ona malá odmlka mi neunikla. Nicméně to nebylo ono, nad čímž jsem se pozastavila. Moje jméno, které jsem vždycky tak zbožňovala, sedělo spíše k mému předešlému já. To hodné, milé a nevinné děvče, to které nikdy neporušilo pravidla, to byla Lily. Ale ta holka už je pryč, umřela.

Jsem démon a musím se podle toho chovat. S novým životem přichází nová osobnost, a proto se musím zbavit všeho, co mi tu starou připomíná.

"Lilith," vyhrkla jsem a vzápětí se nad onou myšlenkou pousmála.

"Heh?" věnoval mi Azazel zmatený pohled. Neměl ponětí o čem to proboha melu.

"Lilith," zopakovala jsem s úsměvem, "tak se budu odteď jmenovat."