Stála jsem na okraji onoho vrcholku, lehký teplý větřík si pohrával s mými vlasy. Užívala jsem si tuhle krásnou teplou noc a pozorovala malá světýlka velkoměsta. Zhluboka jsem se nadechla a vychutnávala si ten pocit, jako kdyby mi ležel celý svět u nohou.
Kolem mého pasu se obmotaly čísi ruce a ocitla jsem se v pevném objetí. Zaklonila jsem hlavu a opřela si ji o jeho rameno.
"Líbil se ti večer?" ozval se šepot blízko mého ucha. Zachvěla jsem se a pocítila, jak mi navzdory teplému vzduchu naskočila husí kůže.
"Mmm-hm," zamručela jsem na znamení souhlasu a zavrtala jsem se hlouběji do jeho náruče.
Zabořil si hlavu do mého ramene a po chvilce jsem ucítila, jak můj odhalený krk obsypává polibky.
"Necháš toho?" zavrněla jsem.
"Měl bych?"
Otočila jsem se čelem k němu a uchopila jeho tváře do mých dlaní.
"Jo."
"Proč?"
"Protože jsem to řekla, ty inteligente."
"Že jsem inteligentní, to vím. Proč bych tě měl ale poslouchat... to mi nějak nechce do hlavy."
"Hele!" šťouchla jsem do něj ale neubránila jsem se úsměvu. Chris se vítězoslavně zazubil.
"Vidíš že se dokážeš usmívat a bavit se."
"To jako normálně nedokážu?"
Chris pokrčil rameny a jedinou odpovědí se mi dostal úšklebek, který se každou vteřinou zvětšoval, stejně jako moje trucovité mračení.
"Nemrač se," poručil mi a ukazováčkem mě lehce svrnkl do čela. "Nesluší ti to."
"No joo..." zakňourala jsem když jsem si nedokázala zachovat zamračený výraz. Chris se tlumeně zasmál.
Povzdechla jsem si a zabořila mu do hrudi svoji tvář. "Proč to takhle nemůže být napořád?"
"Napořád?" Chris byl mojí otázkou zaskočen. Zdvihla jsem hlavu a zadívala se mu očí.
"Ty víš co myslím. Žádná škola, žádní přátelé ani rodina. Jen ty a já, na tomhle místě, užívat si těhle chvil. Napořád," odmlčela jsem se. "Nechci se vrátit do mého každodenního života. Chci, aby tenhle večer nikdy neskončil, abychom si po zbytek života mohli takhle užívat a nestarat se o nic jiného."
Chris zvážněl.
"Ty se tam nechceš vrátit? Za všemi těmi lidmi na kterých ti záleží?"
"Jediný, na kom mi záleží, jsi ty. Chci aby to takhle zůstalo, chci být s tebou navěky."
"Být se mnou navěky... říkáš?" zamumlal, dávajíc pozor na každé slovo které vysloví. "A kdyby to šlo? Kdyby šlo zařídit, aby jsi se mnou byla? Navždy?"
"Dala bych za to cokoliv," vyhrkla jsem bez rozmýšlení. Být s Chrisem navždy? Nemuset se vracet do toho každodenního života? Do toho města pod námi? Za něco takového bych byla shopna obětovat vše.
Chrisovy oči zazářily a na tváři se mu rozlil ten nejšťastnější úsměv, který jsem kdy na jeho tváři spatřila. Zesílil své objetí jako kdyby mě chtěl samou láskou rozmačkat.
Jeho hlas, jen lehký šepot, plný nadšení se ozval o mého levého ucha:
"Splním ti tvé přání, lásko."
V hrudi jsem pocítila tupé bodnutí. Jako žihadlo, akorát stokrát horší. Výkřik se mi zadrhl v hrdle a ona nesnesitelná bolest se začala rozšiřovat po celém těle, až mi otupila všechny smysly.
Chrisovy pevné paže které mě doposud objímaly byly pryč, už mi nedělal oporu a když moje nohy vypověděly službu, svezla jsem se k zemi.
Byla mi zima a horko zároveň, na čele se mi objevil pot a přistihla jsem se, jak ztěžka dýchám. Bolest v hrudi neustávala. Pomalinku jsem svůj pohled přesunula na svoji hruď, na místo, odkud vycházela ona otupující nesnesitelná vlna bolesti. Zalapala jsem po dechu.
Z hrudi, asi tam, kde bylo srdce, mi trčela zvláštní, ornamenty zdobená dýka. Byla pokrytá krví. Mojí krví.
"C-Co-" zasténala jsem a nevěřila svým očím. Chris stál opodál a se zájmem mě pozoroval. Vypadalo to, že se dokonce mým utrpením bavil.
Rukojeť dýky jsem obemkla prsty a vší silou zatáhla. S odporným zvukem a ještě horší vlnou bolesti jsem ji vytáhla. Zvuk, s jakým dopadla na zem, se zdál kvůli okolnímu tichu až příliš hlasitý a naháněl husí kůži.
S obtíží jsem si přitiskla ruku na ránu, abych zpomalila krvácení. Zamotala se mi hlava. Krev nenávidím.
"Šššš..." klekl si vedle mně Chris a snažil se mě uklidnit. "Všechno bude v pořádku..."
"T-Ty jsi mě bodl!" zachraptěla jsem navzdory tomu, jak moc to bolelo.
"Ano, bodl jsem tě," přikývl Chris s úsměvem. Takový úsměv v téhle situaci rozhodně naháněl strach.
Vidění se mi začalo zamlžovat a myslela jsem si, že mi snad hlava praskne. Poslední věc, co si pamatuju před tím, než mě pohltila tma a chlad, je jeho milý úsměv. Úsměv, který se těšil z mého utrpení.
Jeej, věci se konečně začínají dít ^-^
Jsem ráda, že to aspoň někdo čte :D Další část bude brzy! *-*
ČTEŠ
My boyfriend is a devil
Fantasy"Zničil jsi mi život," zavrčela jsem, hlas se mi třásl hněvem jež se ve mě probudil pouhým pohledem na jeho tvář. "Zničil? Ne..." Jeho ústa se zkřivila do nemilého úsměvu. "Spíš jsem ti život daroval," konečky prstů přejel po mých lícních kostech. "...
