Paralelní realita

I skála může roztát

Eliot

Další den. Další akce.
Nate a jeho výběr klientů je někdy sice šíleně divný, ale my si moc stěžovat nemůžeme. Nicméně jsme poslední dobou moc klientů neměli, takže jsme měli volno..

Den předtím jsme slavili Hardisonovi narozeniny, a oslava se trošku zvrtla.. Parkerová a Hardison spolu vždycky flirtovali, což mi nevadilo. Teda do včerejší noci.. Jasně, můj vztah s Parkerovou nikdy nebyl nijak blízký, ale tajně jsem do ní byl zamilovaný už pár měsíců. Naše věčné škádlení, a všechen ten čas strávený společně. Myslel jsem si, že Parkerová cítí to samé, ale když jsem ji včera viděl s Hardisonem.. Nevím, vjela do mě vlna žárlivosti a odešel jsem do jiné místnosti. Všimla si toho jen Sophie, která za mnou po chvíli přišla se sklenkou skotské.

''Ahoj, máš tady soukromou párty?''
''Tak něco.''
''Můžu?''
''Jasně.'' Sophie přišla blíž, podala mi skleničku a posadila se ke mě.
''Nate už jich vypil pět, ale jakou výmluvu máš ty?''
''U Natea je pět jen začátek.''
''No možná, ale Nate není tvůj problém Eliote.'' Sophie se na mě podívala svým tipicým pohledem.
''To není.'' řekl jsem
''Parkerová?''
Nevěřícně a zaraženě jsem se na Sophie podíval.
''No tak Eliote, je zřetelné, že ji míš rád.''
''Sophie já...''
''Eliote, neudělej chybu. Parkerová pro tebe znamená víc, než jen kamarádka, tak něco dělej. Nedělej stejnou chybu jako já s Natem.''
''Nate Tě má moc rád Sohpie.''
''Skotskou má radši.''
''A Parkerová má radši Hardisona.''
''To nemá Eliote. Záleží ji na tobě a věř mi nebo ne, má tě taky moc ráda. Víš, myslím si, že s Hardisonem tráví čas proto, že si myslí to samé. Myslí si, že Ty o ni zájem nemáš. Oba dva si myslíte, že jeden o toho druhého nemáte zájem, Eliote udělej ten první krok. Nebo ji chceš navždycky ztratit?'' řekla Sophie, zvedla se, mrkla na mě, usmála se a odešla. Zůstal jsem sedět na sedačce a přemýšlel o tom, co mi Sophie řekla. Možná měla pravdu a já si nechával mezi prsty proplout svoji lásku..

Parkerová

''Tak jsi zase o rok starší Hardisone!''
''No to díky, je fajn si uvědomit, že se pomalu blížím k hrobu.''
''Tam míříme všichni Hardisone.''
Všichni jsme se bavili, až na Eliota. Všimla jsem si, že odešel a nebyl zrovna nadšený. Trochu mě to zklamalo, netušila jsem, proč tak odešel, ale než jsem se stihla zvednout, šla za ním Sophie.
''V pohodě?''
''Co? Jo, jo v pohodě.''
V pohodě? To jsem nebyla ani náhodou.
''Tak už mu to řekni.''
''O čem to mluvíš Nate?''
''Je opilej. Neposlouchej ho.'' řekla jsem před Hardisonem. Nate mi naznačil, abych šla bokem.
''Nejsem opilej, v té sklenici je jen cola.''
''Nate..'' Nate mi podal sklednici a já se napila.
''Páni, vážně je to jen cola. Co se stalo?''
''Chci přestat pít.''
''Proč? Co tak najednou?'' Nate se na mě podíval a ironicky se usmál.
''Ne! Sophie?''
''Jo, jo je to kvůli Sophie. A taky kvůli mě. Když mi všichni říkali, ať toho nechám, cítil jsem se být utlačovaný, ale když jste se najednou vichni smířili s tím, že už jiný nebudu a já pochopil, o co bych mohl přijít...''
''O Sophie.''
''Jo, je to celý o Sophie, a proto Ti radím, aby jsi s Eliotem promluvila.''
''Proč? O čem?''
''Parkerová, vím, že Ti tyhle věci obvykle neříkám, ale Eliot Tě má rád, a hodně. A je zcela evidentní, že Ty jeho taky. Tak proč něco neuděláš? Proč si necháváš proplout lásku mezi prsty?''
To, co mi Nate řekl mě zarazilo, nikdy nemluvil tak otevřeně a upřímně. Nikdy, až doteď. Po tom, co to dořekl odešel a mě nechal stát u kuchyňské linky v našem bytě. Bylo to zvláštní, ale jakobych cítila, nebo věděla, že má prostě pravdu. Po chvíli jsem si všimla, že z vedlejší místnosti vychází Sophie. Věděla jsem, že je to buď teď nebo nikdy. Vydala jsem se za Eliotem do vedlejší místnosti.
''Ahoj, můžu?''
Eliot mi pokynutím hlavy naznačil, abych šla k němu. Sedla jsem si na sedačku.
''Jak se rozjíždí párty?''
''Bez Tebe dost pomalu.''
''Promiň, že jsem odešel, ale....''
''To je v pohodě, asi bych taky nerozdýchala, kdyby ses tulil k Sophie..''
''Jak to myslíš?''
''Myslím, že dobře víš jak...'' řekla jsem, políbila Eliota na tvář a odešla zpátky k ostatním.
Druhý den ráno jsem se vzbudila a vedle sebe na posteli uviděla tác se snídaní a rudou růži, na kterou byl připnutý lísteček.

,Ve dvanáct Tě budu čekat dole v baru. E'

Oblékla jsem se, nalíčila a šla se najíst. V bytě, doma, nikdo nebyl, což bylo zvláštní, ale řekla jsem si, že asi všichni někam vyrazili. Konečně byl čas, oblékla jsem si rudé koktejlové minišaty, doplnila je zlatými doplňky a vyšla dolů do baru. Tam už na mě čekal Eliot s rudou růží. Ostatní seděli na baru.
''Eliote, co to..?''
''Parkerová, vím, že jsem se choval jako bezcitný ignorant, ale pravdou je, že jsem do Tebe už dlouho zamilovaný. Uděláš mě šťastným a staneš se mojí přítelkyní?''
''Eliote já... Ano!''
Eliot mě políbil, chytnul za ruku a společně jsme vyrazili na oběd. A od té doby jsme spolu, na akcích i mimo ně.

Konečně! Konečně se mi podařilo, prolomit kamenné srdce bitkaře s pohledem zabijáka.