Věnováno nikola_yoongi
"Jimine.. Jak jako pryč?!" zrovna jsem se vrátil z nemocnice. A tam mi řeknou,že Jinie odešel. "Umh.. No.. Prostě odjel. Víc nedokážu říct" podrbal se na zátylku. Do háje. Do ruky mi vrazil dopis. Od Jinieho.. 'Trhá mi to srdce,ale miluju ho'. 'Odpusťte mi'. 'Sbohem'. Zasténal jsem. Odešel kvůli mě. Já jsem idiot!
~~~
Už je to půl roku od JEHO odjezdu. Od toho,jak me opustil. Mojí vinou. Neozval se. Telefon je hluchý. Na všech účtech nás ma zablokované. Kromě Kooka. Ten jediný od něj občas dostane zprávu. Ale nikomu je neukazuje. Sobec.
Díky bohu. Od Jinova odjezdu se nikomu nic nestalo a vše s Mattem se vyřešilo. Byl jím šikanován. A díky němu se našel i ten parchant. Prý si to dost slíznul.
Zrovna sedim v šatně a čekám než započne čas naší show. "Jdem na to?" usměje se Kook a já se v tom úsměvu ztracim. Poslední dobou mě přitahuje víc a víc. "Jasný. A nezapomeň" mrknul jsem a jemu došlo o čem je řeč. Hledat Jina. Jednou jsme ho zahlédli,ale než jsme si to uvědomili,byl včudu.
Nadechl jsem se. Je to tady.
Začal Hobi a jeho rozproudění fanoušků.
"Ayyy!! ARMY! Připraveni na další show?!" řve do mikrofonu a odpovědí mu je šílený jásot a pištění těch holek dole.
Celý den se kluci chovali šíleně divně. Jakoby něco tajili.
Prudce se nadechl a vydechl. Další show. Další pot. Další fanynky. Jde se na to.
Vyskočil z díry na pódiu, která se za nim hned uzavřela a začal zpívat svou část písně.
Lidi pod ním jásali a skandovali jeho jméno. Byl to úžasný pocit. Ale veškerou svou pozornost směřoval davu. Hledal ho. Hledal svou lásku. Hledal Jina.
Vystřídalo se mnoho písní,než z ničeho nic zhasla světla. Taehyung stál jak přimražený. Nesnášel tmu.
Začala hrát známá píseň.
Tichý hlas jeho přátel a fanoušků pomalu zpíval.
"Saeng-il chugda habnida. Saeng-il chugda habnida. Saeng-il chugda habnida saranghae Taehyungie. Saeng-il chugda habnida!!"
Taehyung stál jak socha. Já mám narozeniny?!
Musel se usmát,ani on sám si nevzpomněl. Kluci přivezli vozík a na něm dort. Stálo tam to samé jako v písni.
"Saeng-il chugda habnida Taehyung!" zacukroval znovu Kookie a nabral si na prst trochu krému z dortu. Přesně mířenou střelou rozmázl krém na Taeho obličeji. "Aiisch! Maknae! Zlobíš!" vztekal se naoko. V tom na jeho tváři přistála další salva krému.
Stál tam jak tvrdé Y a usmíval se.
Pozoroval kluky,fanoušky.
V tom jeho zrak zaostřil na jednom mladíkovi, který dal na své sedadlo nějaký balíček,usmál se a odebral se k odchodu.
Taemu se roztřásly nohy. "Jinie" vydechl a kluci zpozorněli.
Taky ho spatřili. Ale to už vycházel ze dveří. Tae shodil mikrofon na zem a skrz fanoušky se prodíral k tomu klukovi.
Vyběhl ven. Nikde nikdo. "Jinie!!" křičel a běhal sem tam jak splašená koza. "Jinie!!" křikl,a pak zahlédl toho kluka. Už odjížděl. Tae vystartoval za autem. Nedoběhl ho,lae byl si jistý, že to byl jeho Jinie.
Přišla za ním ochranka a odvedla ho dovnitř. Odzpíval zbytek koncertu a smutně se svezl na židli v zákulisí.
"Ničíš mě" zašeptal a ne hal se odlíčit.
Poté hned šel k místu,kde měl být ten balíček a otevřel ho.
Zasténal a spustily se mu slzy. Byl to svert. Na něm vyšitý srdce 'Taehyung + Seokjin' a u toho dopis.
Rozevřel ho a četl.
Můj nejdražší Taehyungu. Tímto ti chci popřát vše nejlepší k tvým narozeninám.
Miluji tě. Jin
Slzy štěstí,radosti i smutku mu stékaly po tváři a on je vdechoval. Rozkašlal se a popotáhl. "Ach Jinie. Vrať se mi. Prosím" hladil stehy svetru a šel zpět za klukama. Ti pochopili.
Kook ho objal a hladil po zádech. Šeptal mu slova útěchy. "Jedem domů" řekl Jimin a všichni se odebrali k autu.
Netrvalo dlouho a Taehyung se mohl svalit do své postele a vybrečet všechnu bolest.
"Miluji tě Jinie" vykládal polštáři mezitím, co do něj mlátil.
"Miluju tě, tak sakra proč?!" vzlykal jak o život. "Jinie. Odpusť mi. Prosím.." neustále opakoval než jeho hlas utichl a on usnul.
Na sobě svert od jeho milovaného a s dopisem v ruce.
