Běžel jsem po silnici a srdce mi strachy pukalo. Sakra,kde je?! Hledal jsem Jina. Nikde nebyl. Neozval se. Nic. Běžel jsem a na konci jsem se zastavil. Dělila mě propast. A na druhé straně.. Jin. Stál tam a usmíval se. Z rohu se objevilo auto a nabouralo do něj. S křikem jsem se snažil dostat za nim,ale propast byla velká...
Zhluboka jsem se nadechl. Byla to jen noční můra. Nic víc. "Tae,jsi v pohodě?" optal se me ženský hlas. "Jo. To jen zase ta noční můra" usmál jsem se. "To mě mrzí. Pojď si ještě lehnout,než tam půjdeme" pohladila mě po paži a já prikyvl.
Lehnul jsem si a dívka se ke mě pritulila. "Víš, co je dnes za den?" prohodila jakoby nic a já ji pohladil. "Ano. Vím" 5let od jeho smrti. "A co?" laškovala a políbila mě v na tvář. "Výročí,a den našeho setkání" odpověděl jsem s hlavou někde mimo.
~Flashback~
"Jinnie. Chybíš mi." sedel jsem u jeho hrobu a povídal si s kamenným náhrobkem. "Všichni mě neustále podporují. Kluci,ARMYs i rodina" povzdechl jsem si a vytáhl kapesník. "Na posledním koncertě dokonce vytvořili z BTS Bomb obrovské srdíčko s našimi jmény. Jsou-" povídal jsem,dokud do mě nenarazil nějaký pes.
"Jéé. Ahoj kamaráde. Ty jsi se určitě zatoulal. Kde je páníček?" hladil jsem fenku Akita Inu a tiše k ní promlouval.
"SuJi! SuJi,kde jsi?!" ozval se něčí hlas a fenka radostně zavrtěla ocasem. "Ty jsi SuJi?" zeptal jsem se a poplacal jsem ji po boku. "Tak pojď krasavice" pobidl jsem ji a vyrazil za hlasem.
Došli jsme na osamocenou lavičku, kde plakala krásná dívka. "Emm.. Dobrý den. Našel jsem fenku. Není vaše?" začal jsem a dívka prudce vzhlédla. Klekla si do spadaneho listí. Objala fenku. "Bože můj SuJi! Já se tak moc bála! Zlobidlo moje!" hladila a libala venku,která nevinně mavala ocasem.
"Děkuji vám. Nevím,co bych bez ní dělala! Mohu vás pozvat aspoň na kafe jako projev díků??" konečně si mě všimla a já konečně viděl její oči. Krásné zelené,jako tráva v nejlepším bodě jara. Ty oči mě uhranuly. Lehce jsem prikyvl. "Samozdrejme" usmál jsem se. "Jmenuji se Kim Taehyung. Těší mě" podal jsem ji ruku a ona ji prijmula. "Jsem Min WooHi. Také me těší" usmala se a zastrcila si za ucho zlatavé vlasy.
"Co tady vůbec děláte?" zeptal jsem se po cestě do kavárny. "Tykej mi. A byla jsem tam za svým přítelem" odpověděla a do oči se ji dostal smutek. "Omlouvam se,to jsem nechtěl" vzal jsem ji za loket a otočil ji k sobě. "To je v pořádku. Vy jsme tam byl také za přítelem,že ano?" podrbala se na hlavě. "Ano..",hlesl jsem a usmál se. Hlavou mi lítaly myšlenky,jak navázat kontakt. "A.. SuJi bude moct dovnitř?" pohladil jsem fenu a koukal na její radost. "Ano. Kavárna je mojí rodiny. A vůbec psi tam můžou kdykoliv" usmala se a zabocila do menší uličky.
"Páni! Tady to neznám!" vyjekl jsem překvapeně, když jsme vešli do maličké kavárny, kde se to hemžilo lidmi i jejich mazlíčky. "V zapadlém koutě Seoulu,kdobby nás taky hledal?" rozesmala se a já s ni. Má úžasný hlas.
"Sedneme si sem" ukázala na zastrceny kout a odepla SuJi z vodítka. Ta se oklepala a běžela zjistit,kdo tu všechno je. "Tak,consi dáš?" hodila po me ty své nádherné oči a já se nezmohl na slovo. "Asi.. Tohle" zběžně jsem prolétl lístek a zaboril někam prst. "Dobrá volba" mrkla a vše nadiktovala servirce.
----
Seděli jsme tam pár hodin a neustále jsme si měli,co říct. Já ji řekl o Bangtan a Jinovi. Řekla,ze nás zná,poslouchá,ale není sassaeng daň nebo podobně.
Na oplátku jsem se dozvěděl,že je začínající módní návrhářka a miluje zvířata. Byl jsem nadšením bez sebe. Povídali jsme si a já měl pocit,jako bych ji znal několik let a ne pár hodin.
Rozloučil jsem se. Dala mi své číslo a slíbili jsme si další schůzku.
Takhle jsme se scházeli několik měsíců,než jsme solu začali chodit a poté jsem si ji vzal.
Své 'ANO' mi potvrdila na koncertu,na který jsem ji dotáhl. Bylo to úžasné a já jsem rad,ze naše ARMYs to vzali v pořádku a dokonce nám to přáli.
~Konec flashbacku~
Pretocil jsem se na bok a koukal na WooHiin obličej. Klidně oddechovala a já se musel usmat. Pohladil jsem ji po tváři a pohledem sjel na její vzedmute břicho.
Nebude to dlouho trvat a narodí se nám dítě. Má to být chlapec a WooHi souhlasila se jménem Kim WooJin. Chtěl jsem mít jmenovce ve svém synovi a ona souhlasila.
Potichu jsem vstal a šel do kuchyně.
Napustil jsem si vodu a koukal na Yuki a SuJi ležící v jednom pelechu. Ty dvě se rychle spřátelili. Usmíval jsem se na ty dvě a přemýšlel,jak strašně se to všechno změnilo.
Ještě nedávno jsem byl na střední. Zamiloval se,přišel o lásku. Našel ji znovu. Našel skvělé přátele. Přišel o důležité lidi v mém životě. Potkal WooHi. Znovu se zamiloval.
A teď? Čekám než se mi narodí dítě.
Jsem šťastný a i když můj život nebude stejný jako s Jinem, vím, ze žít stoji za ty maličkosti, které mám po ruce.
------------------
A tohle je dámy a pánové konec. Bože můj,to není možné!
Tolik času jsem tomu věnovala.
14.8.15 - 3.12.15
4 měsíce prace a teď je konec.
Lidi zabijte mě. Nezvladnu to bez nich. Na srdci obrovsky kámen.
Lidi,vážně moc děkuji za vase hvězdy, reads a komentáře.
Miluju vás!
