Píseň: LeVo- Nech sa vráti
Z nějakého neznámého důvodu,tu ted sedím a cítím jak se třesu.
A z toho samého důvodu se mi začínají lesknout oči díky slzám.
Z toho samého důvodu tu brečím jak malá holka.
Je mi ze sebe na nic.
V hlavě hledám ten důvod,ale je v ní až moc velký chaos abych ten důvod našel.
Pláču,tiše a cítím jak bolestný vzlykot u toho sem tam je slyšet.
Nechápu to...
A to je snad ještě horší.
Z nějakého neznámého důvodu už to prostě nedokážu udržet.
A z toho samého důvodu si dokonce i nadávám.
Z toho samého důvodu už nevím co mám dělat.
Je mi smutno a bolí to,ale nedokážu pro to nic udělat.
Snažím se,ale z nějakého mě neznámého důvodu,tu sedím schoulený na sedačce,cítím jak mě začínají pálet oči.
Z nějakého neznámého důvodu už nevím jak dál.
A proč? Proč tu sedím v nemocnici a brečím?
Protože člověk,který mě zachránil a dal mi lásku teď sám bojuje o život?
Protože s tím nemůžu nic udělat? Protože umírá?
"Hyung.." ozval se Kookie. Seděl vedle mě,stejně jako ostatní a mlčeli. Všem byli vidět v očích slzy.
Zavrtěl jsem hlavou a on mě pohladil po zádech. On chvíle,kdy jsem se objevil v nemocnici jsem zarytě mlčel. Yoongi a zbytek se sem dostali během chvilky. Všichni mě hromadně objali a říkali slova útěchy.
"Neplač prosím" popotáhl Jimin a já vzlykl. "Prosím,Taehyung.." ozval se Suga třesoucím hlasem.
Do čekárny před operačním sálem vtrhl doktor v zelené zástěře. "Nejbližší příbuzný Seokjina?" přelétl pohledech po nás šesti a já zvedl hlavu. "To jsme my všichni. Ale nejblíže jsem mu já. Jsem jeho přítel" snažil jsem se znít silně,ale nedařilo se. "Ach,ano. Mohu s vámi mluvit o samotě?" "Ať je to cokoliv,chceme to vědět všichni" ozval se autorativní hlas RapMona a doktor vzdychl. "Ano,všichni" kývl jsem a zhluboka se nadechl.
"Váš přítel" začal a bylo vidět,že se mu to neříká lehce. "Má.. Utrpěl těžká zranění,neslučitelná se životem. Zatím se drží,ale nedávám mu moc času. Je napojený na přísroje,ale nevím jak dlouho se bude držet. Je mi to líto" a odešel.
Seděl jsem tam jak socha. Pomalu jsem si přehrával slova,který mi řekl.
Neslučitelná se životem
Nevím,jak dlouho se bude držet
Nedávám mu moc času
"O-on umře.." pronesl jsem. "Neee.. Taehyung ne.. Neumře. Vyléčí se. Musíme tomu věřit" objímal mě Suga a já si otáral slzy do jeho trička. "Ne hyung. On umře. Vím to" vzlykl jsem a šel za doktorem.
"Mohu ho vidět?" vylekal jsem ho. "Dobrá,ale jen na chvilku" souhlasil a řekl mi číslo pokoje.
Vešel jsem a zhrozil se. Ležel tam na posteli. Mrtvolná barva v obličeji a všude kolem těla hadičky a přstroje. "Ach.. Jinnie.." sedl jsem si na židli a chytil ho za ruku,kde neměl kapačky. "Chybíš mi hyung" políbil jsem mu ruku a plakal dál. Držel jsme mu tu ruku,hladil ji a plakal.
Usnul jsem,dokud mě neprobudilo zvláštní chrčení. Zvedl jsem hlavu a viděl jeho obličej. A pak..
Táhlý zvuk. Jeho srdce přestalo bít. A v tu chvíli mým tělem projela vlna bolesti. "Jine. Vrať se. Aspoň na chvíli a naposledy mi řekni,že mě miluješ. Aspoň na chvíli,abych tě mohl políbit!!" řval jsem z plných plic a brečel. Do pokoje vtrhli sestřičky a kluci. Odtrhli mě od něj a odvedli pryč. "Jinnie.." šeptal jsme a nechal se vláčet někam daleko. "Jinnie.. Vrať se" vykřikl jsem a vytrhl se jim. Vyběhl jsem z chodby a mířil k recepci.
"Dnešní bouračka. Řidič range roveru. Kde je?!" zasyčel jsem vztekle. Setřička se strachem řekla číslo pokoje a já tam zamířil. Za mnou se ozývaly vyděšené hlasy setřičky,doktorů a kluků.
Vpadnul jsem do pokoje,kde ležel ten hajzl,vedle něj nějaká žena a malý chlapec. Všichni se zvesela smáli. "TY KRIPLE!!" zařval jsem an něj a už se po něm sápal. On jen vytřeštil oči,žena začala ječet a dítě se rozbrečelo. "Vy držte huby!" obrátil jsem se na ně a pak se opět otočil na toho týpka. "Zabil jsi mi přítele. Cítíš se dobře?! Že chlastáš,pak vležeš do auta a odnese to obyčejný kluk?! A co víc? Oblíbený zpěvák?! Udělalo se ti z toho dobře ty hajzle?!" řval jsem a on se jen tupě zeptal. "Jaká skupina?" Rozchechtal jsem se. To nemyslí vážně. "Bangtan boys. Neříká ti to něco?! Tak přesně ten nejstraší. Jin" řekl jsem a jeho oči zaplnil smutek. "J-já. Je mi to líto. Jina jsem měl rád. Je mi to vážně líto!" zvedl ruce v sádře a já mu je odstrčil. "Ty,třeba chcípni. Počítej s tím,že po tobě půjdu. A nejen já. Ale všechny ARMYs. Všichni,kdo měli Jina rádi po tobě půjdou. VŠICHNI!!"
A pak jsem se vydal domů.
