Tu písničku miluju! Stojí za to si ji pustit,taky je docela fajn na navození atmosféry u příběhu! Přeji příjemné čtení!
--------------------------
"Jine,jsi to ty?" srdce mi tlouklo jak o závod a já nemohl dýchat. Tak dlouho jsem ho neviděl a on si jen tak přijde do nemocnice. Kouká na mě. Prohlíží si mě. Skoro až zbožně. Skoro se nezměnil. Možná změnil účes a barvu vlasů,ale pořád to je můj Seokjin. Moje láska.
"Jinie.. Ahh.. Že jsi to ty a já nemám noční můru ve dne? Prosím. Jinie.." škemral jsem. Je to on. Ten zamyšlený výraz znám. Vykročil jsem směrem k němu. On se jen vyděšeně koukl. "Kim Seokjin. Kde jste? Pojďte rychle Vaše babička.." volala mladá sestřička.
Jin si jen odkašlal a dal se směrem tam,kde zněl hlas tý sestry. "Jine!" křikl jsem za ním,ale krom napjatých ramen to s nim nijak nehlo. "Jinie" zašeptal jsem za ním a svalil se na sedačku. Bože,mohl jsem být u něj. Kdybych já idiot tenkrát na něj tolik neřval a nechal si to vysvětlit. Proč jsem takový blbec? Proč?
"Tae! Pojď nám pomoct s koněm" křikl Jimin a já se na ně otočil. V očích smutek,ale nikdo si toho nevšiml. Vzal jsem Hopea v podpaží a dal si jeho ruku na ramena a podpíral ho. Jo to je tak,když RapMon dostane hlad a Hoseok se snaží vařit. Nejen,že spálkil i ten pitomej ramen,ale pak na sebe ještě převrhl misku s vařící vodou a popálil si nohu. Hold si pár týdnů nezatančí.
"Děje se něco?" zeptal se mě opatrně Kookie a přitulil se mi do náruče. "Ne.. Jen-" zamyslel jsem se. Co se stane,když mu to řeknu? Bude nadále mým přítelem v nouzi? Miluju ho,ale asi jinak,než jsem si prvně vyložil. Je to spíše kamarádská nebo bratrská láska,než láska kterou nosím k Jinovi.
Pohladil jsem ho po vlasech a foukal mu za krk. Ježily se mu po tom chloupky. Bylo to roztomilé. "Jeden domů" zamumlal RapMon a šel směr auto. Já se ještě naposledy ohlédl po chodbě,jestli náhodou Jin nevyšel,ale bohužel. Vyšel jsem vstříc zimní vánici.
Seděli jsme v menší dodávce a jeli směr domů. Seděl jsem uplně v zadu,sluchátka v uších a Kooka vedle sebe. Spal. Na mém rameni,které už začalo bolet. Pak se najednou zavrtěl a vzbudil se. A v tu samou chvíli RapMon zastavil auto a zavelel "Vystupovat,konečná zastávka." Všichni jsme vylezli. Já jako poslední. Ale než jsem vyšel,všiml jsem si na místě,kde seděl Kook malé kartičky. Asi vizitka. Zvdl jsem ji a málem mi vypadli oči z důlků.
Bylo to vizitka. Ale nedalekého podniku,jedné z nejlepších restaurací v Soulu. Prohlížel jsem si ji,když mě zaujal malý nápis.
'Odpovědný vedoucí: Kim Seokjin;kontakt na pobočku: 987654321' vyvalil jsme oči už podruhé. Jin to tam vede? Sakra. Katičku jsem vyfotil. Pak mi záhadně vyklouzla z ruky a snesla se na zem. Zadní stranou nahoru. Tam bylo nějaké číslo. Zdá se,že je to Jinovo osobní kontakt. Uložil jsem si to číslo. Lekl jsem se,když ke mě přiběhl Kook a ptal se,kde tak dlouho vězím.
Podrbal jsem se na zátylku výmluvou,že jsem uklouzl na ledu. Vizitku jsem nenápadně zastrčil do kapsy džín. Kook se usmál a zavedl mě dovnitř. Okamžitě jsem zamířil do svého pokoje
a obrovskýma výčitkama. Jak to udělám s Kookem? Mám Jinovi napsat? Nebo zavola? Nebo jít do té restaurace? Nevěděl jsem,co mám dělat.
