Trouble maker (Luke Brooks fanfiction)

8)Horror

"Nechcete se podívat na nějakej film?" zeptal se znuděně Beau po dalších dvaceti minutách hraní.

"Jasně. Na co?" zeptala jsem.

"Kruh!" vypískla Jess.

"Né! Nesnáším horory." protestovala jsem.

"Ale noták. Madison." otravoval zase Beau. Když pak začal kdákat jako slepice, nevydržela jsem to a sedla jsem si na gauč s tím, že se na to dívat budu. Opravdu jsem se nechala vyhecovat?

V průběhu filmu se ostatní začali zvedat a šli "spát". Proč ty uvozovky? Jess i Ariana se tu rozhodli přespat. Takže s největší pravděpodobností alespoň jeden pár spát nebude.

Netrvalo dlouho a u televize jsme už seděli jenom já, Luke a Daniel.

"Jsem strašně unavenej, ale trochu se bojím nechat tě tady s ním samotnou." Daniel se zasmál, při čemž ukázal na Luka. Zívl a šel si lehnout.

*Luke*

Film skončil a já už chtěl jít spát, ale když jsem se podíval na Madison rychle jsem to zavrhl. Vypadala, že se každou chvíli psychicky zhroutí. Nemůžu ji tady nechat samotnou. Vzpomněl jsem si na to, že když jsme byli malí a já se bál, Beau se se mnou díval na komedie. Nad tou vzpomínkou jsem se musel pousmát.

"Nechceš se ještě podívat na nějaký film? Slibuju, že to nebude horor." zasmál jsem se a šel do pokoje. U schodů jsem se zastavil a ohlédl se. Pořád nehybně seděla na tom stejném místě na pohovce.

"Jdeš?" znovu jsem se zasmál. Ona jenom zakroutila hlavou a tak jsem se vrátil a vzal ji do náruče. Vlastně mi to vůbec nevadilo. Došel jsem do svého pokoje a postavil ji na nohy.

"Půjčíš mi prosím něco na spaní?" zeptala se mě a nasadila štěněčí pohled. Přišlo mi docela vtipné, že se bojí dojít si naproti do pokoje, ale už jsem ji neotravoval. Došel jsem ke skříni a vytáhl z ní bílé tričko s Mickey Mousem. Podal jsem jí ho a ona šla do koupelny.

Dívali jsme se na 21 Jump Street a oba jsme se váleli smíchy. Překvapilo mě, že jsme nikoho nevzbudili.

Když jsme byli tak v půlce SuperBad, slyšel jsem něco co jsem opravdu slyšet nepotřeboval.

"ACH....JAII!" zasmál jsem se a bouchl pěstí do zdi. Podíval jsem se vedle sebe, kde už spokojeně oddechovala Madison. Je tak sladká, když spí.

Osmá část a já konečně píšu pohled někoho jiného. Dočkali jste se!

Nemůžu uvěřit jak rychle to roste. 1.6K? Jako what? Díky! :3

PS: Poděkujte smoulik. Její komentář mě dokopal k tomu abych to napsala. :D

PPS: Stihla jsem to! Je 23:59! :D