Trouble maker (Luke Brooks fanfiction)

2)Bad news

Potom, když už jsme konečně jeli domů, bylo v autě hrobové ticho, což mě víc než děsilo. Rodiče si oba drželi kamennou tvář a táta svíral volant tak pevně, až jsem si myslela, že ho rozdrtí. Popravdě? Dost jsem se bála.

Když jsme dorazili, chtěla jsem se vyhnout další přednášce o správném chování a nenápadně se vypařit. To se mi samozřejmě nepodařilo.

„Madison! Kam si myslíš že jdeš?!" zastavila mě na schodech mamka. Nesmím jim ukázat, že se bojím! Opakovala jsem si v hlavě pořád dokola.

„Nahoru?" drze jsem odpověděla. Teda alespoň jsem se snažila aby to znělo drze, ale ten strach v mém hlase nešel zakrýt.

Všimla jsem si, jak taťka zaťal ruce v pěsti.

Když mu na čele vyběhla žíla, už jsem byla přímo posraná strachy. Vím, že by mi taťka nikdy nic neudělal, ale radši jsem se rychle vrátila a sedla si poslušně ke stolu.

To byla asi ta nejchytřejší věc, co jsem dneska udělala. Zhluboka jsem se nadechla, připravena na všechno.

„To snad nemyslíš vážně!" začala mamka. „Víš ty vůbec, jak je nám trapně, když musíme každý měsíc alespoň třikrát do tvé školy kvůli tomu, že jsi zas něco provedla? Víš jak se cítíme, když na hovorových hodinách zůstaneme vždy poslední a musíme jít za každým tvým učitelem? Dokážeš si to představit? Víš co za papíry jsme tam museli podepisovat?" řekla už trochu klidnějším tónem. Jenom jsem zakroutila hlavou. „Podepisovali jsme tvůj odchod ze školy." zhluboka se nadechla. „V pondělí odjiždíš do Ameriky za bratrem. A to na celé prázdniny."

Po této větě se mi zamlžilo před očima a bez přemyšlení jsem vyhrkla „Cože? Na dva měsíce za tím debilem? Jste se zbláznili?! V žádným případě!" až když jsem to dořekla (teda spíš dokřičela) jsem si uvědomila, co jsem vlastně řekla a rychle toho začala litovat. Sakra! Tady se projevuje moje výbušná povaha.

„Prostě pojedeš! Už o tom nehodlám diskutovat. Všechno jsme už zařídili dávno. Už jen zavoláme Danielovi, ať s tím počítá a objednáme ti letenku." docela mě překvapilo jak klidně to řekla, ale byla jsem za to ráda. Už mám dneska dost toho křičení.

„Ale..." snažila jsem se protestovat.

„Žádné ale!" taťka se konečně ozval a nenechal mě ani dokončit větu. Zvedla jsem se a už jsem se chystala vyběhnout nahoru, když mě ještě mamka zastavila větou „A na to, že někam půjdeš o víkendu rovnou zapomeň. Máš domácí vězení!"

Jenom jsem zamručela a naštvaně odešla do svého pokoje. Nezapomněla jsem za sebou pořádně prásknout dveřma. Hned jsem se svalila na postel, šáhla jsem vedle sebe na noční stolek, vzala jsem první věc a švihla s ní o zeď. Naštěstí to byl jen hřeben, takže jsem nic nerozbila. Ještě chvíli jsem tam jen tak ležela a přemýšlela o všem možným, ale nakonec jsem to vzdala a začala jsem si balit. Přece jenom toho bude hodně na celý prázdniny.

Trvalo mi to asi tak tři hodiny a příšerně mě to vyčerpalo. Protože ale bylo teprve pět, ještě jsem si sedla na postel s notebookem na stehnech a procházela všechny možný sociální sítě. Twitter, Facebook, Instagram, Youtube, Vine,.....

Vyrušilo mě až zakručení mého vlastního břicha. Podívala jsem se na čas a zjistila, že je už osm. Páni. Byla jsem do toho opravdu zažraná. Vlastně všechno, co jsem kromě toho za ty tři hodiny dělala, bylo že jsem šla na záchod a řekla mamce, že nemám hlad. Tak jo, teď už hlad mám a to pořadný. Seběhla jsem schody a udělala si dva tousty zapečený se šunkou a sýrem, nalila jsem si pití a všechno to spokojeně spořádala. Už se mi začínali zavírat oči, protože dnešek byl dost vyčerpávající.

Šla jsem se ještě vysprchovat, jako ostatně každý den.

Po sprše jsem si oblékla svoje oblíbené pyžamo, které je růžové a má na tričku Homera Simpsona jak jí koblihu, na které je napsáno „Nemůžu mluvit. Jím." Vyčistila jsem si zuby a vyčerpaně spadla do postele. Usnula jsem hned, jak se moje hlava dotkla polštáře.

Doufám, že se líbí :) Chtěla jsem vám do médií dát to pyžamo, které jsem popisovala, ale Wattpad mi to nevzal :'( :D Tak tam máte místo toho ten letní outfit ;D

Enjoy,

-Bára :*