Upírkou z donucení

Zpátky ve hře

Z pohledu Temného

Po dlouhé době se to konečně stalo. Nastalo spojení mezi mnou a mým synem. Alespoň myslím, že je to syn, být to dcera neměl bych potuchy o její moci. Mezi námi Temnými byli muži a jen to, že sem dokázal přivést ženu do jiného stavu, byl zázrak. Bývalo nás sedm a já s pomocí mého syna, je přivedu zpět k životu, takový byl plán, než mě zavřely. Strávil jsem věčnost sám. Celý ty roky si se mnou pohrávala a nechala mě pocítit strach, utrpení a bolest obětí, kterým sem vzal život, jindy jsem byl o samotě. Společnost mi dělala jen má mysl a já spřádal plány k pomstě. Teď jsem kráčel ve tmě, byl jsem jako slepý a neviděl jsem si ani na své ruce. Nikdy bych to nevyslovil na hlas a zabil bych každého, kdo by si to o mně jen pomyslel. Slabý, takový jsem teď byl, zesláblý vinou té čarodějnice, která mi nedopřála ani doušek krve a já se pomalu scvrkával a vysoušela se mi kůže. Mohl bych se přirovnat k hrozince. Hrozně jsem toužil alespoň po kapičce krvi. Sotva mě nohy udržely, nebyla možnost sehnat si tuhle lahodnou tekutinu. Přesto všechno jsem byl šťastný, byl jsem volný!

Předemnou jsem uslyšel kroky, jakoby se ke mně někdo přibližoval.,,Ne ať to není ta čarodějnice. Nesmím se tam vrátit!" prosil jsem v duchu.

,,Můj pane. Věděli jsme že se k nám jednoho dne vrátíš." ozvalo se ze tmy.
,,Kdo jste?" Zeptal jsem se jak nehlasitěji to šlo, ale i tak to byl jen šepot.
,,Dárie pane a vaši věrní, kteří zůstali. Skláníme se před vámi" Několik lidí pokleklo. Neviděl jsem je, jen uslyšel rány a šustění listí, když se kolena dotkla země.
,,Dárie. Kolik uběhlo let?"
,,17 pane, už je to sedmnáct let." Hm můj syn brzy dospěje. Právě v čas.
,,Pusťte mě prosím. Moc vás prosím" ozval se naříkavý, vyděšený ženský hlas.
,,Kdo je ta žena??" Zajímalo mě.
,,To je dárek pane. Napadlo mě že vám přijde k chuti. Dvacetiletá, dobře vyzrála." odpověděl Dárie a přinesl dívku až ke mně.

Ucítil jsem její vůni a slyšel hlasitě bijící srdce. Dostal jsem strašlivej hlad. Vysláblost nepřekážela, vyhrály to instinkty a představa chuti v ústech sladké krve. Popadl jsem dívku, zaklonil hlavu, nechal jsem, aby se mi ze všech zubů staly špičáky a zabořil je dívce do krčku. Nejdřív křičela, poté se svalila do mé náruče. Vypil jsem každičkou kapku krve a odhodil ji na zem. Zapálili její tělo. Svezl jsem se k zemi, mé tělo se začlo třást. Postupně jsem zaostřoval a viděl ve tmě jako dřív. Cítil jsem se silnější i má kůže se trochu zlepšila. Postavil jsem se zase vzpřímeně. Prohlédl jsem si ty kteří tu stáli předemnou. Bylo jich celkem sedm. Darie, můj věrný služebník, který v lidech vyvolal strach, už jen svým vzhledem. Rád si dělal zářezy do obličeje za každou svou oběť a když byl zranění, nasipal si do rány sůl, která zabraňovala uplnému zahojení a zanechávala jizvy. Se svýma oběťma si nejdříve užil, teda pokud byly ženského pohlaví, poté je vysál a utrhal jim končetiny, ne vždy v tomhle pořadí. Někdy je nechal jen tak válet se v hotelových pokojích, jindy je sešil dohromady, ale každou část k jinému tělu a na jiné místo. Byla to taková jeho úchylka. Nechápal jsem ji, ale ani mu ji nezakazoval. Co ho k tomu vede ?? Nevím, neptal jsem se. Dále jsem poznal Phuryho, byl to zrzek, když dosáhl plnoletosti, neudržel se a vyvraždil celou svou rodinu. Jestli toho lituje ? Ne. To je jediná důvěrnější informace o které vím. Nezajímá mě víc. Ostatní tváře mi byly cizí. ,,Phury" řekl jsem a kývl hlavou na pozdrav. Dal si pěst k srdci a formálně se uklonil. ,,Pane" řekl.

,,A vy ?!" zamračil jsem se na zbytek členů. Formálně se uklonili, i když se většina musela přinutit. ,,Bastardi!, jen počkejte, až se mi má síla vrátí, pak přede mnou budete klečet !" pomyslel jsem si. ,,Ty jsem sehnal už před pár lety. Jsou silní a dokázali, že jsou hodni být v téhle armádě." Řekl Dárie.
,,To rozhodnu sám. Nejdřív se potřebuju nakrmit, pokud se nemám nakrmit z nich, tak mě vezmi na místo, kde budem schováni před sluncem. Ve vašem zájmu. "
,,Ano pane. Kousek odsud se nachází vaše připravené sídlo. U silnice stojí auto. Pojďme!" řekl Darie. Phury nikdy nemluvil, jen když to bylo nutné. To se mi líbilo - Tichý a smrtící zároveň. Osobní auto u silnice jak říkal. Nasedli jsme a jeli k sídlu.