Upírkou z donucení

Střetnutí

Z pohledu Jasona

Jelikož jsem měl na sobě jen ten ručník, sundal jsem bílý plášť z doktorovi mrtvoly, ten ho už nebude potřebovat. Oblékl jsem si ho, když jsem si ho zapnul byl mi celkem volný, ale určitě lepší než tu chodit jen v ručníku omotaným kolem pasu. Zahleděl jsem se na svou novou černou kůži. Nic... nezměnila se, nevěděl jsem jak se mám přeměnit zpátky tak jak jsem to viděl u vlkodlaku. Než jsem o tom mohl víc přemýšlet vtrhli do místnosti dva vlkodlaci, když mě spatřili, zastavili se a jen na mě tupě zírali ,, No super i pro někoho, kdo se mění ve zvíře s obřími zuby a loví ovce, jsem zrůda,, mimochodem ty ovce nemam potvrzené. A dost, dostal jsem vztek a vycenil na ně tesáky a zařval.

Nenechali se zastrašit a rozeběhli se proti mně. Teď se uvidí, co tahle změna dokáže. Dal jsem ruce od těla a skrčil prsty, abych měl drápy v pohotovosti. Do jednoho jsem zatnul drápy a škubnul, tím jsem ho rozpulil v pase na dvě poloviny. Toho druhého jsem chytil pod krkem a praštil ho o tu desku na které jsem ležel. Nepustil jsem ho. Druhou rukou jsem mu chytil ruku, kterou se snažil uvolnit stisk a bez větší námahy jsem mu ji zlomil, zařval bolestí a to samé jsme udělal i s jeho druhou rukou. Poté se snažil přeměnit, ještě než se tak stalo jsem vyskočil na tu desku, ruku pod krkem jsem nahradil kolenem a dusil ho a rukama mu oddělil hlavu od zbytku těla. Hodil jsem ji rovnou do koše ,,Ta byla za 3 body,, zasmál jsem se. Tahle síla se mi začla líbit. Porozhlédl jsem se ještě po místnosti, byly tu ještě další dveře, otevřel jsem je, byla to šatna. Otevřel jsem velkou skříň naproti dveřím , byla tu spousta bílých kalhot, triček a plášťů. Sundal jsem plášť a vzal si kalhoty a tričko, vrátil jsem se k tomu bez hlavy a vzal mu boty, obul jsem si je, trochu těsné ale svůj účel splní.

V tomhle domě nezůstanu už ani minutu. Šel jsem hledat dveře s tohohle pekelného domu plného nepřátel. Konečně jsem našel dveře, vydal jsem se směrem k nim.

,,Kam si myslíš, že jdeš?!" ozval se

Nevšímal jsem si ho a vzal za kliku, nešlo to, zacloumal jsem s ní, zůstala mi v ruce. Otočil jsem se, stál přímo přede mnou ten chlápek s blond vlasy, kterému říkali Alfa. Nevím přesně, co ten výraz znamená, ale ostatní ho poslouchali, takže soudím, že bude jejich vůdce.

,,Asi mi nedáš klíč, co?" zeptal jsme se i když jsem znal odpověď dopředu.

,,Ten nebudeš potřebovat, odsud se stejně živý nedostaneš!"

,,Tím bych si nebyl tak jistý" a přitom jsem se pochlubil novou manikůrou. Sekl jsem ho přes tvář.

,,Tos neměl dělat!" a ve vteřině se přeměnil

Přede mnou najednou stál obrovský vlkodlak s rudýma očima, který se mě bez pochyby rozhodl zabít.

Z pohledu Temného

Čekám už několik dní na setkání se svým potomkem, stále ho mí věrní zvědové nenašli a mně docházela trpělivost. Akorát jsem se procházel po zahradě skryt v černé tmě . Rád jsem se procházel od toho dne, kdy jsem se dostal z nicoty. Tímhle způsobem jsem si zatím užíval svou volnost, z domu mimo zahradu nikam nevycházím. Prozatím nemam kam bych šel. Za mnou se ozval hluk, někdo běžel. Věděl jsem kdo to je než ke mně vůbec dorazil. Postavil se přede mě ,,Pane našli jsme.." byl to Dárie, jak jsem očekával. ,,Našli? Našli jste mého syna?" řekl jsem nadšeně.

,,mm ne, ale máme toho zrádce Lorana" Pocítil jsem zklamání, ale také i radost, ten zmrd mi něco ukradl a já to chci zpátky.

,,Dobrá. Kde se ten zmrd skrývá?"