Upírkou z donucení

Odmítání

Stále jsem nemohla uvěřit tomu co v zrcadle vidím,, jsem to vůbec já??" pomyslela jsem si a dívala se na tu cizinku v zrcadle, ta dívka byla hrozně bledá a v tváři měla děsivě červené oči ne to určitě nejsem já mé oči jsou hnědé a i když jsem se nikdy dobře neopalovala, ale tohle nebylo ani přirozený vypadala jsem spíš jako mrtvola co už nějakou dobu nedýchá, ale z mé úvahy mě vyrušila mamka když zaklepala na dveře a řekla  ,, Kessi vstávej nebo nestihneš autobus do školy" koukla jsem se na dveře a doufala aby je mamka neotevřela , ale poté mi došlo že mam zamčeno tak jsem jen v klidu odpověděla ,,Já už jdu" pak můj zrak opět spočinul na mém odrazu v zrcadle a došlo mi ,, Já přece nemůžu jít do školy ne takhle" řekla jsem potichu, hlavně ne když mam takhle červený oči , vypadají dost děsivě no a kdyby mě takhle vyděl někdo z učitelu určitě by se děsně vyděsily a obvinily  mě z požívání drog. Do prdele nikdy by mě nenapadlo , že tohle někdy řeknu ale proč nemužu nosit kontaktní čočky? v tu chvíly by se všechno vyřešilo prostě bych si je nasadila všechno by se tím vyřešilo ,, Já jsem tak geniální" prohlasila jsem nahlas s úsměvěm a šáhla po peněžence ve které jsem měla schované peníze na jedny boty co se mi tak strašně líbily, ale tohle bylo smrtelně duležité tak jsem se oblékla a strčila si peníze do kapsy , ve spěchu popadla batoh a šla rovnou k venkovním dveřím.

Zastavila jsem se za dveřmi a váhala , jestly je mam otevřít , pokud existují upíří jako že ano já  to přece musim vědět že?! Bude  pak pravdivé i to že nesmějí na slunce jinak by okamžitě schořeli, nemužu tu jen tak stát ne když je mamka hned za rohem v kuchyni ,musim začít jednat, prostě vystrčím jednu ruku ven a budu doufat  že mi neschoří. Udělala jsem krok v před a stiskla kliku v tu chvíli jsem se začla hrozně klepat ,, Dokážu to, dokážu to" začla jsem si dodávat odvahu a stiskla kliku otevřela jsem je jen na škvíru, ale i to stačilo aby se do domu dostalo světlo. Pomalu jsem vztáhla ruku a prostrčila jí za dveře ven a zavřela jsem oči, protože jsem očekávala bolest, ale nic pořád nic nepřicházelo, prohlédla jsem si ruku zdála se být v pořádku tak jsem rychle otevřela dveře  dokud mam aspoň nějakou odvahu v tu chvíli mě oslnilo slunce a já se rozesmála ,,Nic ,nestalo se nic" řekla jsem , sice mě trochu pálily oči, ale k tomu mi postačí sluneční brýle , přetáhla jsem si přes hlavu kapucu a šla rovnou na autobusovou zastávku. Za pár minut přijel autobus, nastoupila jsem do něj a sedla si hned na první sedadlo u řidíče, celou dobu jsem upírala zrak na zem a kapuci si co nejvic vztahovala  do čela. Vystoupila jsem na zastávce a šla dva bloky pěšky až ke krámu s brýlemi kde budou mít i kontaktní čočky, vešla jsem dovnitř a hledala hnědé kontaktní čočky,  které se nejvíc budou podobat mé původní barvě očí. Konečně jsem našla ty co jsem hledala a šla je zaplatit, paní u pokladny se na mě podívala a řekla,,Děsiví" a já se vyděsila co tím myslí , ale hned řekla ,, ty vaše kontaktní čočky" a usmála se obětovala jsem jí nejistě úsměv a zaplatila, když jsem vyšla ven hned vedle obchodu byla cukrárna ,, Tam by mohli mít záchod a i zrcadlo mohla bych si ty čočky nasadit" pomyslela jsem si a vešla do cukrárny zavřela jsem za sebou a hledala záchod, který jsem našla za rohem šáhla na kliku , dveře se otevřely a já vešla a zamkla za sebou, přistoupila jsem k zrcadlu poté jsem si sundala kapuci a zaškaredila jsem se na svůj odraz ,,Vypadám  jak kdybych šla na halloween " pomyslela jsem si ne moc chytře a otevřela krabičku z které jsem vyndala čočky a dala si je do očí , když byly uvnitř zamrkala jsem poté jsem pohlédla do zrcadla ,, No lepší už to nebude" řekla jsem a vyšla ze záchodu, když jsem už byla venku z obchodu koukla jsem se na mobil bylo 8:00 mam nejvyšší čas a šla rovnou směrem do školy , jen co jsem udělala pár kroku začli mě pálit oči,, Kurva to pálí" ulevila jsem si nahlas a nějaká babka se na mě z nechutí otočila, jen jsem se na ni zaškaredila, budu to pálení muset nějak vydržet a dala jsem se zas do kroku.