Upírkou z donucení

Úplněk

Z pohledu Jasona

Upadal jsem do tmy. Všude byla jen černočerná tma. Byl jsem tu sám, úplně sám. Tak tohle je konec? Budu na věky bloudit ve tmě? V nicotě? Kolem nebylo nic, opravdu nic. V zoufalství jsem bloudil ve tmě a hledal cokoliv kam bych mohl jít. Nemělo by tu být světlo? Nebo něco podobného abych mohl jít dál, Nebo je moje upíří stránka odsouzena zůstat tady. Pak jsem to uslyšel hlasy cizí hlasy, ozývaly se ze všech stran. Nevěděl jsem kdo to mluví, neuměl jsem si ty hlasy zařadit. Natož vědět odkud přichází.

,,Hallo? je tu někdo? Já jsem tady!,, řval jsem z plných plic. Stál jsem nehybně, úplně tiše, poslouchal jsem. Nic žádnou odpověď jsem nedostal. Hlasy, ale nepřestávali, podle všeho mě ignorovali a vysmívali se mému strachu.

,,Prosím, ať jste kdokoliv odpovězte!,, nemělo to cenu neodpovídali. Stál jsem a poslouchal o čem si povídají. Mluvily o mě. Vnímal jsem jen útržky. Někdo mě chtěl zabít. Prej se měním. Cože? O čem to mluví?? Kóma?? Vážně? Takže já jsem celou dobu v kómatu?Musim se probudit a to hned!! Než mi s toho přeskočí. Nevěděl jsem co mám dělat, zkoušel jsem se soustředit, dokonce jsem skákal do prázdna a doufal, že je tam třeba ňákej otvor.

Pomalu jsem to vzdával a snažil se přijmout fakt, že tu zůstanu, když mě něco děsně zapálilo. Procitl jsem a uviděl toho kdo mi způsobuje tu bolest, byl to ten kterej mě kousnul. Odněkud mě přepadla taková zuřivost jakou jsem ještě nezažil a kousnul jsem ho. Pil jsem jeho krev a chutnala mi. Než jsem se vzpamatoval, obklopily mě další chlapi a přišpendlily mě k té desce na které jsem ležel. Najednou mě chytli náký oceloví pouta kolem nohou, rukou i pasu. Snažil jsem se s toho dostat, ale marně. Ten chlápek co se mě nejspíš pokusil zabít, začal vysvětlovat tomu doktorovi( hádám měl takovej ten bílý plášť) co tu dělal, jenomže kecal, ale já jsem nic neřekl. Byl jsem zaneprázdněn vzpomínáním co tu vlastně dělám a kdo jsou ti chlapi.

,,Odejděte. Chci začít stěma testama,, řekl doktor. Všichni odcházeli až na toho jednoho, kterej se mě pokusil zabít.

,,Odejdi Vincente, nechceš abych to řekl Alfě,, vyhhožoval. Neměl jsem potuchy o čem to mluví, ale byl jsem ticho. Konečně Vincent odešel.

Pak doktor přišel ke mě. ,,Zdravím tě. Vezmu ti trochu krve,, a pokusil se mi vzít krev, jen pokusil, jehla se o kůži zlomila. Vykuli jsem oči, tohle neni normální, doktorův pohled mi to jen potvrdil, ale nevzdal se a vzal větší jehlu. Druhý pokus se taky nepodařil.

,,Musím ti jí vzít jinak,, řekl a vzal si skalpel, myslím že to byl ten samej se kterým mě chtěl tamten zabít. Ucukl jsem. ,,Klídek, neříznu tě hluboko,, nevím proč , ale bylo na něm něco, nevím přesně co, ale uvěřil jsem mu. Jenomže ani ta se přes mou kůži nedostala. To se podivil ještě víc a sedl si za počítač.

Ty pouta začalla být nepříjemná,,Je fakt nutné abych je měl?,,

,,Ano to je,, odpověděl, jansně ví že při první příležitosti vezmu roha.

,,Co ode mě chcete?,, zeptal jsem se.

,,Proč myslíš že od tebe něco chceme,, zamručel

,,Jistě že ode mě něco chcete. Proč bych byl jinak na živu,, jo to byla záhada divím se že mě nedorazili, hned poté co zjistili že jsem jen v kómatu, ale nějak si nejsem jistej jestli mam být rád, že jsem na živu nebo toho litovat, jelikož neznam důvod proč jsem na živu a chci ho vůbec znát?

Na nic jsem se ho už neptal a jen tak ležel a přemýšlel, jestli se odsud dostanu jinak než v pytli na mrtvoly.

Z pohledu Vincenta