Upírkou z donucení

Tajné dveře

Z pohledu Kessi

Poté, co jsme otevřela oči, jsme potřebovala minutku, abych si vzpomněla, kde to vlastně jsem a jak jsem se sem dostala. Urovnala jsem si včerejší vzpomínky.

Včerejší den byl maximálně šílený, kolikrát za život se dozvíte že jste dcerou Temného upíra že ? Nejspíš ani jednou, ale mě to bohužel potkalo. Ano, bohužel nic pozitivního jsem na tom neviděla. Snad jen jediné, už nikdy se nebudu muset někoho bát, už nikdy mi nikdo neublíží, tak jako ten muž, který byl do včerejška považován za mého otce.

Mám spoustu otázek na Temného upíra nebo-li mého otce. Vlastně o něm vím jen velmi málo, jen to že je jeden ze sedmi bratru, kterej jako jedinej přežil nějakou válku a pak, aby je přivedl zpět, potřeboval dítě své krve. Proto jsme přišla na tento svět ? Abych přivedla zpět k životu bratry mého otce, když se to řekne takhle, nezní to zas tak špatně, ale nic víc o nich nevím, snad jen to, že mohou na slunce, stejně jako já. Neznám ani jeho jméno, jsem mu podobná ??

Nechala jsem to teď být, vzala jsem si oblečení a další potřebné věci a šla najít koupelnu. Nemusela jsem hledat dlouho, nacházela se na stejném patře jako můj pokoj. Vešla jsem dovnitř.

Popravdě nevím co jsem čekala, ale tohle tedy ne. Koupelna byla velice, jak jen to říct "Nóbl"  zlaté kohoutky, vana stála na zlatých nohách a navíc vše bylo moderní a perfektně čisté. Koukla jsem se i na záchod ten mě bohužel zklamal, zlatej nebyl.

Po koupeli a ranní hygieně jsem se oblékla do tygrovaných legín a černého tílka. Zbytek domácnosti nejspíš bude spát, nebo budou někde zalezlí před sluncem. Rozhodla jsem se to tu prozkoumat.

Našla jsme pár místností se starými knihami, několik dalších společných místností i jídelnu se stolem a židlemi, na to že tu mohou konzumovat maximálně tak krev, byla taky "Nóbl" .

Nakonec jsem šla do přízemí po schodech dolů. Od hlavních dveří jsem zatočila vpravo. Šla jsem chodbou dál rovně, na stěnách visela spousta starých a zaprášených obrazů, byly na nich ženy, muži někteří byli oškliví, jiní moc hezcí.

Prohlížela jsme si je pozorně,hlavně obrazy mužů a hledala na nich někoho, kdo by se mi jen trochu podobal, ale nikdo takovej tu nebyl a u některých jsem doufala, aby to nebyl on, jelikož měli na hlavě ty vtipné bílé paruky.

Při otočení od obrazu jsem do něčeho vrazila, byla jsem u toho ve chvilce a nastavila ruce, počkala jsem, něž mi to do nich spadne, jenže nestalo se tak, soška která vypadala jako hlava plešatého muže se zavřenýma očima, se zastavila na hraně, na podstavci vpravo a za ní se odsunula stěna. Byla to tajná chodba? Kam asi vede?

Vešla jsem dovnitř.

Všude po stěnách byli pavouci a pavučiny. Něco na mě spadlo, něco živého ,,ÁÁÁ" zapištěla jsem a začla skákat a oklepávat se, byl to obrovský pavouk.

Zasmála jsem se ,,Prej Temná upírka, měli by mi říkat "Posraná upírka", jsem hotovej poseroutka" smála jsme se dál, ale pak se za mnou vchod zavřel. Běžela jsem ke stěně a snažila se ji odtáhnout, nic ani se nehla. Vzteky jsem do ní kopla.

Začala ze shora padat hlína a další pavouci. Otočila jsem se, rozhodnuta pokračovat v cestě, snad je tu i druhej východ. Šla jsem přibližně půl hodiny než zaplály pochodně, jen tak samy od sebe a já měla výhled na místnost plnou polic, byl to vlastně takovej velkej sklípek a v těch policích byly lahve.

Z jedné police jsem vyndala jednu láhev. Zírala jsem na to co bylo na lahvi, byla tu fotka blonďaté holky a pod tím bylo napsáno: Pohlaví - Žena, Věk - 17 let, Skupina - A+, Váha - 65kg. Vrátila jsme láhev na místo a vyndala jinou, na té byla fotka obtloustlého starého muže a pod tím napsáno: Pohlaví - Muž, Věk - 67 let, Skupina - B-, Váha - 180kg. Vrátila jsem ji.