Upírkou z donucení

Trest

Z pohledu Rainza

Co mě to napadlo zachraňovat člověka a ke všemu toho, jehož si ulovil můj stvořitel. Tohle se u upíru netrpí, brát cizí potravu a pouštět ji na svobodu. Teď mě čekal trest, možná i smrt za to, co jsem učinil. Ke všemu jsem měl popáleniny třetího stupně. Zrovna jsem se pohupoval otci na zádech a hleděl do země, když náhle zastavil a strčil Kess do jedné místnosti. Slyšel jsme jak křičí a snaží se bránit , ale vše jakoby se ozývalo z dálky. Slyšel jsem ještě zaklapnout závoru a už jsme pokračovali v cestě. Vešli jsme do dveří o několik metrů dál.

Otevřel je a připoutal mě jedním tlustým řetězem ke sloupu, který mi obtočil kolem mého břicha. Další řetězy které vedle jakoby z podlahy, první dva mi dal kolem kotníku a další dva kolem zápěstí. Pak se na mě podíval,,Dělám to nerad, jsi můj potomek, ale musím tě potrestat. Vzal si něco co patřilo Stvořiteli!" poslední větu vykřikl a mně došlo že je zle. Ať se stane cokoliv nebude to nic hezkého. Poté odešel z místnosti.

Uběhlo asi jen pár vteřin nebo minut, ale mě to připadalo jako věčnost. Najednou jsem uslyšel rachot, zvednul jsem hlavu. Poklop nahoře se začel otvírat,,Ale ne! On mě tu ugriluje!" problesklo mi hlavou. Začal jsem vší silou škubat a tahat sebou či řetězy abych se odsud dostal. Jeden řetěz, ten který držel mé zápěstí, jsem vytrhnul z podlahy a snažil se vytrhnout i druhej řetěz na mém zápěstí. V tu samou chvilku se poklop otevřel dokořán a na mě dopadly paprsky slunce a já se zmohl jen na křik. Má kůže byla v jednom ohni a to doslova.

Z pohledu Kess

Strčil mě do místnosti, byla tu černočerná tma. Uslyšela jsem pískání krys a pochodování jejich nožiček. Můj upíří zrak se rychle přizpůsobil. Žádné krysy jsem sice nezahlédla, míso toho jakousi mučivou věc. Byla to jakoby ocelová postel i s helmou na hlavu. Po stranách postele byly ocelové příklopy, které když tam ležíte tak vás zaklapnou a vy nemůžete ven.

Rozklepala jsem se a to jsme si ještě dneska ráno myslela, že mi nikdo už neublíží a teď jsem tady. Náhle se otevřely dveře a do místnosti vešel on. Šla jsem po něm, ale najednou mě začla nesnesitelně bolet hlava, jakoby se mi mozek chtěl procpat skrz lebku. Chytla jsem se za hlavu, dusila jsem v sobě výkřik, ať se děje cokoliv radost z toho že křičím mu neudělám.

Pak do místnosti vešla žena a s rukou mířila na mě. Pak mě jakási síla nutila couvat a lehnout si na tu postel. Jak jsem čekala, ty příklopy se zaklaply. On mi nasadil na hlavu tu ocelovou helmu a mě zajely po stranách do hlavy dva šrouby. Najednou veškerá bolest ustala až na místa, kam se zavrtaly šrouby jsem necítila nic a tahle bolest byla o dost menší něž ta předešlá. Postel se začala zvedat dokud nebyla rovně a já se jim pak koukala do tváře. Žena si mě prohlížela. Kdo je ta žena? Proč je tady? A co mi udělají?

,,Víš co máš dělat!" řekl té ženě.,,Co provedla, že si tohle zaslouží?" ptala se ,,O to se nestarej a udělej to, kvůli čemu jsi tady." vyjel na ni. Kousla se do rtu, ale mlčela. Pak šla pomalu ke mně. Dala mi ukazováčky na spánky a pak její zorničky zmizeli a nahradili je jen bělmo. Pak to začalo, vrátila jsem se do minulosti a viděla ty nejhorší vzpomínky, jaké jsem měla, ve všech byl "Lidskej otec" a to jak nás mlátil a já se krčím pod stolem a on mámu surově bije a nebo jak se krčím pod postelí, nesměla jsem k nim do ložnice, ale mamka mi tam zrovna četla pohádku a on přišel dřív z práce, vešel do ložnice a tam ji znásilnil. V té době jsem tomu nerozumněla, ale věděla jsem, že ji zase ubližuje. Zavřela jsem oči a dala si ruku přes pusu a snažila se nehýbat a doufala, že mě tu nenajde.

Pak přišli další ošklivé vzpomínky tak jak léta ubíhala a ona mě nějak nutila prožívat svoje nejhorší vzpomínky znova a znova. Pak přišla ta ze všech nejhorší, pokus o znásilnění a já zase ležela jen ve spodním prádel přehnutá přes stůl a jak se mi ,,Lidskej otec" pokouší dostat do kalhotek. V tu chvíli vtrhla do místnosti mamka.

Pak to zmizelo a já zas stála v té místnosti, připoutaná k té divné posteli a brečela. Radši bych byla kdyby mi ublížili fyzicky něž psychicky. Psychická bolest je často horší něž bolest Fyzická. ,,Jakto že jsi přestala?! Ještě neni konec!" křičel. Žena se klepala a pak stala rovně jako svíčka.

,,Ten co nazýván je Temným, zabije věznitele svého.

Potom najde potomka svého, což dívkou jest.

Což bude se mu líbit moc, protože v těle koluje nevídaná moc.

Rodinné shledání dopadne pro lidi zle.

Společnou krví probudí Temný bratry své.

Pak už nebude jim nic stát v cestě a svět čeká zkáza jen."

Odrecitovala jako báseň. Psychouš byl nejdřív zmatený,,Co to mělo znamenat?" ptal se ,,Budoucnost. Ona je skutečně dcera Temného upíra, až ji najde probudí bratry a nastane zkáza." Odpověděla chvějícím se hlasem. Rozesmál se,,Skvěle dopadne to líp než jsem očekával" radoval se. Začnou mě odpoutávat. Pak už jen vím že mě odnesli do pokoje a venku bylo stále světlo. Uložily mě do postele a já jen ležela. Stále v hlavě ty vzpomínky. Takhle přesně jsem si to už nepamatovala a teď se to zdálo víc realistické a jakoby se to vše stalo najednou. Všechna ta bolest přišla najednou jako lavina.

Z pohledu Rainza

Smažil jsem se . Pak když bylo nejhůř a já se smířil s faktem že tu zemřu. Se poklop zavřel ajá si oddychnul že je konec, nechal jsem klesnout hlavu. Když jsem byl skoro zahojenej. Přišlo to znova poklop se otevřel a já celou tu bolest prožíval znova od začátku. Pak se poklop zase zavřel, takhle to šlo několikrát za sebou. Dokud mě sourozenci neodpoutali. Ležel jsem v posteli jen v boxerkách a má sestra ze mě mokrým hadříkem utírala všechnu krev. Dostal jsem i láhev s krví aby se hojení zrychlilo. Teď jsem jen ležel v posteli přesvědčení o tom že si za to mohu sám, můj otec udělal je to co bylo potřeba.

Z pohledu autora

Odcházela ze sídla toho upíra, nebylo to poprvé kdy pro něj dělala špinavou práci a nejspíš ani naposled, ale nechápala jak se mohl opovážit ublížít té holce! Copa je tak hloupej že mu nedošlo že to Temný nenechá jen tak, však ona je klíč k návratu jeho bratru a to pro něj znamenalo všechno. Nechtěl by aby ji zkřivili jedinej vlas na hlavě a to co ona viděla, když té dívce nahlédla do vzpomínek, bylo to příšerné hlavně když byla ještě malá holčička. Pak tu byla ještě ta vize o budoucnosti, stane se to přesně tak jak to řekla nastane zkáza lidstva a vlády se ujmou Temní upíři. Tessa(je to ta samá čarodějka a věštkyně za kterou byl Jason) veděla že musí varovat jejího posledního žijícího přítele. Po návratu domu napsala dopis Johnu Blackovi a v něm vše uvedla. Že viděla dceru Temného upíra a i o té budoucnosti napsala mu i přesnou báseň ve které byla uvedena veštba, byly různé způsoby někdy měla vidění jakoby byla přímo u toho a ji se to dělo přímo před očima, pak tu byly ty básně nebo začla trochu jako v tranzu psát či malovat. Obálku odeslala pomocí kouzla a Johnovi Blackovi se objevila na stole, kde zrovna pracoval. Ihned poznal Tessino písmo a taky kdo jinej by mu takhle posílal dopis že? Vzal obálku do ruky a začel číst. Při čtení dopisu se musel postavit a začel chodit po místnosti tam a zpátky. Nakonec se celý rozklepal a padnul na zem. John Black dostal infarkt a byl zachránkou převezen do nemocnice hned poté co ho manželka našla ležet na zemi.

Doufáme že se vám další díl líbil a budeme rádi za votes a komentáře :)

PS: Děkujeme za překročení hranice 2000 přečtení :)