Upírkou z donucení

Odhalení

Z pohledu Temného

Nemůžu ani slovy vyjádřit, jak jsem se cítil v tuhle chvíli. Přišel jsem s tím , že si to vyřídím se zrádcem a ona s náma nějaká malá holka takhle vyjebe, ale co jsme mohli dělat, držela Dariovo srdce, jak to že ještě byl na živu, ani já své oběti nedokážu udržet na živu. Vytrhnout jim srdce rovnou z hrudi ..sranda , ale tohle neumím, samozdřejmě to nehodlám říkat nahlas.
Přibližoval jsem se k té holce, prostě jsem ji musel nějakým způsobem zastavit. Dárie musí žít!
,,Proč bych nechtěl?!" zasmál jsem se, jelikož já jí chtěl zabít, chtěl jsem ji vytrhnout srdce , chtěl jsem držet její srdce v dlani, měl jsem s toho požitek.
,,Přece bys nezabil své dítě, svou dceru, po které tak dlouho toužíš" řekl s úsměvem.¨

Tak tohle byl totální šok, který by určitě udělal s mým srdcem divy , kdyby bylo , ale ani se nepohnulo. Moje dcera? Čekal jsem syna, ale dcera? Moment třeba neni ani moje a on mě chce zase podvést.
,,O čem to mluvíš otče, tenhle že je Kessin otec?!" ptal se ten kluk, kterýho jsem mučil, aby zrádce prozradil, kde má mou krev.
Teď mi svitlo,, Tu krev si dal ji?" ukazál jsem na tu které říkali Kessi.
,,Jistě, aby dokončila přeměnu a stala se Temnou . K tomu je potřeba tvoje krev. Pamatuješ?"
Říkal pravdu, moje krev byla při téhle přeměně potřeba. To byl jeden z důvodu proč jsem ji hledal, abychom společně dokončili přeměnu. Šel jsem k ní blíž abych se přesvědčil, jestli je skutečně moje.

,,Nepřibližuj se! Nebo ho zabiju , myslím to vážně!" zastavil jsem se pár kroku před ní, prohlížel jsem si ji.
Vybavil jsem si v mysli vzpomínku na tu ženu, která byla vyvolená stát se matkou mého potomka. Vybavil jsem si ji do detailu a porovnal v duchu s touhle dívkou, byla to její přesná kopie. Mně se vubec nepodobala, ale o tom že je moje už nebylo pochyb. Hlavně poté co tu předvedla,teď jsem už byl na ni i hrdý.
,,Neublížím ti, jsem tvůj otec" usmál jsem se.

Z pohledu Kessi

Nestačila jsem kulit oči, on že má být můj otec, Temnej? No zlej byl dost, ale je to skutečně on? Vlastně jsem o něm často přemýšlela, jestli jsem mu podobná a nebo jaký vlastně je. Moje schrnutí , nejsem mu vubec podobná, on vypadá jako model z katalogu a to je fakt divné říkat o chlápkovi, který by mohl být váš otec, ale on tak skutečně vypadal.
Psychouš si byl ale jistej dost a neušlo mi že se znají, takže to bude nejspíš on.
Začal se ke mně přibližovat ,,Nepřibližuj se! nebo ho zabiju myslím to vážně!" vyhrožovala jsem.
On se naštěstí pár kroku ode mě zastavil a zacal si mě prohlížet, bylo mi to dost nepříjemné.
Všimla jsem si že měl stejně pokrčené jedno obočí jako já, když nad něčím přemýšlím.
,,Neublížím ti, jsem tvůj otec" usmál se
Vážně čeká že mu jen tak uvěřím, nejspíš je to můj otec , ale to nic nemění na faktu, že mě nemůže zabít.
,,Nevěřím ti "
,,Nevěříš? Chceš abych tě tu přesvědčoval, že jsem tvůj otec? Klidně pujdem ven na slunce, snad ti nemusím vysvětlovat že na něj smí jen Temní upíři"
,,To že jsi můj otec ještě neznamená že ti věřím,,
,,Aha a jak tě mám přesvědčit?"
,,Důvěru si musíš zasloužit!" řekla jsem a poté pustila jeho srdce a vytáhla i ruku z jeho hrudi, raná se ale nezacelila.
,,Ustup!!" přikázal Temnej a rozdrtil si nad ránou zápěstí, ze kterého tekla krev, hodně krve, rána se nakonec zacelila, a on si přejel ránu jazykem, aby se zahojila a přestala krvácet. Zvedl chlápka ze země.

Rainzo ke mně přišel a obaj mě. ,,Je to pravda? Fakt je to tvůj otec?Temnej?" pošeptal mi do ucha. Přitiskla jsem ho k sobě a řekla tiše ,,Ano" neni pochyb je to on můj zlej tatíček Temnej. Oba jsme se otočili , všechny páry očí hleděli na mě.
Pak přišel ten kterýmu jsem držela srdce v ruce a kleknul si přede mnou. ,,Žádám o odpuštění za to, že jsem vás napadl Temná princezno." a s pěstí u srdce se mi uklonil.
,,Jo,no, odpuštěno" dostala jsem ze sebe, byla jsem zmatená. On mě právě nazval princeznou? To jako fakt?
Koukla jsem se na Rainza pohledem , který žádal o vysvětlení. Jen zavrtěl hlavou.

Pak mi to došlo někdo tu chybí ,,Kde je Kara a Chris?" zeptala jsem se Rainza
,,To netuším, šli na lov, už tu měli dávno být" odpověděl
,,Musíme je jít najít" rozhodl se
,,Souhlas. Hned jak se setmí, vyrazíme"" stmívalo se a určitě to nebude trvat déle než pár minut, než to bude pro Rainza bezpečné.
Chtěla jsem navrhnout že pujdu napřed, ale nechtěla jsem ho tu nechat s Temným a s těma dvěma.

Ve chvíli, kdy se setmělo, vyrazili jsme. Rainzo běžel první. Nejednou slyším křik a Rainzo si kleknul do trávy a chytil do náruče tělo. Běžela jsem za ním, byla to Kara, jeho sestra. Vlastně jen polovina, druha polovina od pasu dolu ležela o kus dál.
Došla jsem pro ní a cestou jsem narazila i na Chrisovo tělo, bylo bez hlavy ale nepochybně to byl on.
Vím, že bych měla cítit smutek, soucit, bolest nad ztrátou nebo aspoň cokoliv, ale já nic z toho necítila. Přitáhla jsem těla k Rainzovi ,,Jdu se kouknout po zbytku" hledala jsem kolem asi hodinu, ale nic , prostě tu nebyla.
Když jsem se vracela zpátky, seděl u těl i psychouš a oni tři. Stála jsem tam s nima mlčky a jen stiskla Rainzovi rameno, nic víc jsem dělat nemohla. Najednou Rainzo vyskočil ,,To jste udělali vy!" zadržela jsem ho dřív něž mohl udělat nějakou hloupost.
,,Pusť mě Kess, to oni je zabili!" křičel
,,My jsme je nezabili!" řekl Temnej
,,Jsi lhář! Udělali jste to vy!"
Temnej se zasmál ,,Kdybychom to udělali, pochlubili by jsme se , je to hezká práce" a ušklíbl se
Teď už to v Rainzovi dočista vřelo a snažil se mi vysmeknout. Nesměla jsem ho pustit ať už si nalhával cokoliv, proti nim neměl tu nejmenší šanci. Zvlášť, když Temnej nějak dokáže mučit upíra aniž by se ho musel dotknout.
,,Nemohli to být oni. Slyšeli bychom hluk a zvuky boje" řekl psychouš a pomohl mi ho odtahnout, vysmekl se a vrátil se k tělům.
,,Musím se s nima rozloučit. Postavím hranici"
Šla jsem Rainzovi pomoc stavět. To asi upíří dělaj když se loučí s blízkými nebo jen tak se zbavují padlých těl. Ostatní se také přidali. Dali jsme těla na hranici.
Rainzo měl určitě krásnou řeč, ale já jí ani nevnímala , je to neuctivé ale já se jen nudila a modlila se aby byl konec. Po pár větách od Pychouše zapálili hranici hezky od spoda a nakonec se oheň dostal k tělům Kary a Chrise. ,,Sbohem" zamumlala jsem.
,,Kdo to mohl udělat?" přemýšlel Rainzo nahlas
,,Nevím, ale někdo sem ty těla přitáhl a chtěl abychom je našli" odpověděl psychouš.
,,Proč by se někdo obtěžoval? Mohl je nechat ležet tam kde je zabil" dodala jsem
,,To netuším , ale něco mi říká že to brzy zjistíme"
Nikdo už nepromluvil a jen jsme tam mlčky stáli a dívali se na hranici. Rainzo měl tvář zalitou slzami, snažil se jí nenápadně utírat aby si nikdo nevšiml že brečí, ale bylo to zbytečné i tak jsme všichni cítili jeho slzy.

Tak je tu další díl doufam že se bude líbit ... to píšu vždycky :D No každopádně se omlouvám za chyby opravuji to na mobilu a neni to žádnej med :D Děkujeme za votes a komentáře a také za překročení hranice 5K přečtení ... moc si toho vážíme