COLOURS OF LIFE // Larry Stylinson, CZ

5//Let It Be&Defenceless

Další den ve škole byl naprosto stejný jako každý jiný. Louis schytal několik ne zrovna vhodných komentářů od svých milovaných spolužáků, několik nehezkých pohledů a nějaké to postrkování, pokus o podražení nohou a podobě. Byl to tak skvělý stereotyp, už se nebylo ani čemu divit. Byl rád, když konečně došel do třídy, kde začínal jeho den a sedl si vedle Zayna.

"Wow." Vydechl Zayn asi po minutě, co si hnědovlasý chlapec sedl na své místo. 

Po té proměně, kterou si prošel díky Harrymu byl zcela jiný, jako nový. Měl oceánově modré oči, hnědé vlasy a pleť celkem opálenou. Všechno bylo takové hřejivé, barvy byli tak uklidňující a možná že by bývaly byly uklidnili i jeho, kdyby za jejich důvodem ovšem nestál Harry Styles. Krásný chlapec s tmavě hnědými kudrnatými vlasy a smaragdově zelenými oči. Se světlou barvou kůže a s růžovými dětskými rty. A tak láskyplným pohledem, že by mu nikdo nevěřil, že vlastně dokáže ublížit. 

"Co?" Řekl tiše Louis ale nepodíval se na svého přítele. Bylo mu jasné, na co to 'wow' bylo.

"Ty jsi..."

"Jo jsem." Odsekl.

"Ale... Počkat." Zayn se nadechl a otočil se na své židli aby si mohl Louise lépe prohlédnout. Louis se trochu natočil a upřel pohled na Zaynova ramena, jen aby se mu nemusel dívat do očí. 

"Vždyť sis vždycky přál mít barevný svět. Tak často si o tom mluvil, tak moc ses na to těšil a teď vypadáš jako troska. Co se stalo? Jak vypadá? Copak to není ta pravá?" 

Louis se zhluboka nadechl. Cítil, jak ho začínají pálit oči, měl na krajíčku.

Nevěděl, jestli je to vztek z toho, že je to Harry, kdo byl ten chybějící kousek, nebo jestli byl smutný z toho, že jeho vysněný barevný svět je spíš jedna velká noční můra. Nevěděl nic. 

Několikrát zamrkal, aby slzy zahnal a potom jen zakroutil hlavou.

"Nech to být." 

*

Celou první hodinu přemýšlel o tom, jestli by měl udělat to, co mu včera Harry přikázal. Vlastně nepřikázal, on to jen vnímal jako rozkaz protože věděl, že i kdyby to neudělal, Harry si ho stejně najde.

Dnes odpoledne, starý altánek hluboko v parku za školou.

Naškrábal předposlední hodinu na kousek papírku a potom to co nejvíce nenápadně vhodil Harrymu do skříňky. Doufal, že ho nikdo neviděl. A snad poprvé v životě měl to štěstí. 

Později toho dne se vydal na místo setkání, bál se. Bál se, že mu Harry ublíží a dlouho se přemlouval k tomu, aby tam vůbec šel ale udělal to, něco mu říkalo, že musí. A vlastně něco hluboko uvnitř něj chtělo.

Když dorazil, vysoký chlapec tam už byl. Byl opřený o jeden ze zbylých sloupů altánku, na sobě dlouhý černý kabát se zvednutým límcem a kolem krku mu jen tak visela tmavá šála. Nemohla ho prakticky ani nijak zahřát. Ale vypadal tak dobře. Dělal něco na svém mobilu, nevšiml si, že Louis už je tady taky.

"Ehm..." Odkašlal si tiše Louis a přistoupil k němu blíž. Dělil je jen necelý metr, což bylo nejblíž, co se k němu kdy dobrovolně přiblížil.

Harry se pousmál a schoval svůj telefon do kapsy.

"Jsi tady." Řekl tajemně a podíval se Louisovi do očí, ten ale uhnul pohledem. 

"Jo.. C-co potřebuješ?" Zeptal se vyděšeně Louis a ucouvl.

"Chtěl jsem si s tebou promluvit. Myslím, že máme o čem. Půjdeme se projít?" 

Harry mluvil tak klidně, tak sebejistě a tak tiše. Louis se musel každou vteřinou nutit aby se uklidnil, protože jeho srdce bylo jako o závod a tak s těží Harryho slyšel.

Nemohl ho slyšet přes bití vlastního srdce.

"Jistě." Odpověděl, Harry se odlepil od sloupu a pomalým krokem vyšel na sever od altánku, směrem k řece, Louis znal tento park tak dobře. 

"Takže, ehm, ta věc, co se stala..."

Louis nasucho polkl, najednou jakoby jeho nohy vážily několik tun. Nezastavil se, nešlo to, jeho tělo udržovalo krok s Harrym ale jeho mysl zůstala alespoň dva metry za nimi. 

"Není mi to zrovna dvakrát příjemné, však víš, proboha, tohle se nikdy nestalo, všechno je to špatně, všechno je to absolutně zvrácené a..." 

Tentokrát to byl Harry, kdo se zhluboka nadechl. Něco hluboko uvnitř ho totiž nesmírně tlačilo a nutilo přestat mluvit. Nevěděl co to bylo. Ale přestal. 

Louis se na něj tázavě podíval.

Vysoký chlapec si odkašlal a nahrbil více záda, takže zapadl ještě víc do tmavého kabátu a šály. Louis musel uznat, že vypadá nesmírně roztomile a snad poprvé tak bezbranně. 

Samotný Harry Styles stojí vedle něj bez toho aniž by věděl, co dělat. 

//

Omlouvám se, že mi dalo takovou práci napsat nový díl. Nechci se vymlouvat, ovšem důvody jsou škola, intr, social life, being in love. Budu se snažit teď přidávat častěji, alespoň o ty víkendy. Taky se omlouvám, že je díl poměrně krátký. Vážně se polepším. love you all <3