Hned jak chlapec dorazil domů, pozdravil se s jeho matkou a sestrou a odešel do svého pokoje. Lehl si na postel, chtěl být sám, neřešit alespoň několik hodin okolní svět a vše, co se v něm dělo.
"Zlatíčko?" Vyrušila ho z absolutního klidu jeho máma, která přišla do jeho pokoje. Opírala se o rám dveří a s ustaraným výrazem ve tváři pozorovala svého syna.
Anne Stylesová byla žena, která sice našla svou druhou polovičku a nějaký čas s ní i byla šťastná ale nefungovalo to. V těchto případech váš svět znovu zšedne. Jeden ze dvou, ten co miloval, je potom 'odsouzen' k šedému životu až do konce svého života bez šance cítit opětovanou lásku. Z toho druhého, ten co opustil, se stane chladná, černá silueta, bloudící po tomto světě hledajíc nový život. Tito dva už nikdy barevný svět zpět ale nedostanou. Všemu tomu se říká Infrarace. Jednoduše řečeno, každý člověk má jen jednoho předurčeného člověka, nikdo nemá víc ani míň.
Anne byla ta, co milovala.
"Hm?" Zamumlal Harry a posadil se, čímž jeho matce uvolnil prostor a tak si sedla vedle něj.
"Vím, že je to pro tebe teď možná těžké, protože dospíváš ale musíš pochopit, že láska čeká na každého z nás a nezáleží na tom kde nebo v čem ji najdeme. Tento svět je určen proto, aby sis našel svou spřízněnou duši, každý si jednou najde svou spřízněnou duši. Věř mi." Řekla mu s úsměvem.
Vždy se usmívala. Jak to, že se dokázala pořád usmívat.
Harry si povzdechl a zakroutil hlavou.
"Mami, je mi 18, myslím, že kdybych si někdy v životě chtěl nějakou spřízněnou duši najít, tak už to přijde. Teda myslím, že už bych alespoň věděl, že chci hledat, víš? Já ale nechci. Nechci být ve vztahu, vztahy a celá ta záležitost s láskou je něco, co nechápu. Navíc ke vztahům patří sex a všechny věci kolem. A mě to absolutně netáhne. Celá láska je jen nepochopitelná věc k ničemu. Radši bych celou tu záležitost s barevným světem přenechal tobě a já si vzal tvou číst života, kde nemusím nikoho hledat, protože už není koho, víš?"
Teď si pro změnu povzdechla Anna.
"Zlatíčko, ty ale vůbec nevíš o co přicházíš, jsi ještě moc mladý na to, aby si o tomhle něco věděl. A taky nerozumíš tomu, co si prožívám já. Víš, když tě někdo odmítne, někdo, kdo ti byl souzen, je to ta největší bolest. Nechci tvůj barevný svět Harry, jediné, co si přeji je, aby jsem měla vnoučata. Jak z tvé strany tak ze strany tvé sestry."
Potom odešla.
Harry si položil ruce přes obličej a zaskučel. Život se dá prožít i bez sexu, i bez vztahu, i bez lásky.
I bez hloupé, spřízněné duše.
*
Další den ve škole pro Louise nebyl jiný, jak všechny předešlé. Jen co přišel, schytal několik hloupých připomínek od svých 'milovaných' spolužáků, několik z nich do něj i strčilo.
Povzdechl si, zamířil ke své skříňce a potom hned na svou první hodinu, kde na něj naštěstí čekal Zayn.
To co ale uviděl, když přišel do třídy mu doslova vyrazilo dech.
Zayn už do černobílého světa nepatřil.
S otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima k němu došel, sedl si a nepřestával zírat.
"Zay-Zayne?" Vydal ze sebe nakonec asi po pěti minutách.
"Co-co to?"
Zayn pokrčil rameny a víc se zachumlal ve svém tmavém, velkém svetru.
"Včera když jsem přišel domů, tak tam byla ta sousedovic nová holka. Přinesla nám nějaký koláč na přivítanou víš. Když jsem ho od ní přebíral, tak jsme se dotkli."
Louis se na něj pořád nevěřícně koukal.
"Lou? Jsi v pořádku?" Zamával mu Zayn rukou před obličejem. Jmenovaný několikrát zamrkal a pomalu kývl hlavou.
"Uhm, no.. Tak to je fajn ne? A jaká je?" Začal se vyptávat Louis, pomalu se začínal zase uklidňovat.
"Je vážně krásná Louisi, někdy ti jí ukážu. Má velké modré oči a blonďaté vlasy. Je celkem drobná a neskutečně milá. Věř mi, že hodnějšího a milejšího člověka si v životě nepoznal."
Louis se usmál a dál poslouchal, jak se Zayn rozplývá nad svou polovičkou. Moc mu to přál, byl šťastný, že Zaynův svět se konečně rozzářil, možná, že přestane být tak tichý.
Ale co když zapomene? Co když zapomene na Louise?
*
Když nastala přestávka na oběd, Louis se vydal na pánské záchody. Šel ale do druhého patra, bylo mu jasné, že za 1. v prvním patře bude plno, a za 2. mohl by tam potkat někoho z Harryho party nebo možná Harryho samotného a to rozhodně nechtěl.
Hned jak ovšem otevřel dveře a vklouzl dovnitř, nejraději by se vypařil.
Samotný Harry Styles stál před ním a nejspíš byl zrovna u odchodu, když ho ovšem viděl, tak se zastavil a pozvedl obočí.
"Co je?" Zeptal se drze, když na něj Louis nepřestával zírat. Byl vystrašený, bál se pohnout z místa.
I když sám Harry mu nikdy nic neudělal, vždy to byl někdo z té jeho party.
"N-Nic." Zamumlal a udělal několik kroků dopředu a doleva, aby opatrně obešel Harryho.
"Přestaň se chovat jako totální kretén, Tomlinsone." Okřikl ho Harry.
Louise tahle slova zabolela, neměl rád, když mu někdo nadával.
"Co jsem ti udělal?" Zeptal se tiše, po tom, co sebral všechnu svou odvahu.
Harry si odfrkl.
"Jsi idiot, kretén, totální debil. Copak ti to nestačí?" Zasmál se a začal se otáčet k odchodu.
Louis se pod těmi slovy přikrčil, jako kdyby snad něco vážili.
"A co jsi ty Stylesi? Celý den neděláš nic jiného, než si užíváš s jinou holkou nebo někoho shazuješ, když to nejsem zrovna já, ovšem. Dělá ti to dobře? Přijdeš si drsně, když ubližuješ ostatním? Jedinej, kdo je tu kretén si ty." Řekl Louis statečně.
Harry se jako na povel otočil a zamířil rovnou k Louisovi s jednou rukou napřaženou.
"Ty kreténe!" Zakřičel před tím, než ho udeřil pěstí do obličeje.
//
Tak jsem tu s dalším dílem, doufám, že se líbí cx
Za reads, votes a komentáře jsem samozřejmě vděčná (jako blecha).
Ily all x
Anne
ČTEŠ
COLOURS OF LIFE // Larry Stylinson, CZ
Hayran KurguKdyž najdeš něco dobrého, nechoď už hledat nic lepšího.
