Krvavé Umění - Sherlock BBC Fan Fikce

8. Opět Sama Sebou

Já vím, že to trvalo dlouho, není to tím, že bych to neměla napsané, povídku mám dokončenou, já jenom vždycky musím počkat, abych viděla, co s vámi ta kapitola udělá. Nebudu se už více omlouvat, protože je to strašně ohraná záležitost. Hurá do kapitoly.

Jen tak mimochodem, zdálo se vám, že Evangelline podlehla Sherlockovu kouzlu příliš snadno? Nebojte, ona je hodně dobrá herečka.

***

Sherlockův výraz v té chvíli byl naprosto nepopsatelný a Evangelline by si ho i bývala užívala, kdyby ostražitě nevykukovala z uličky a nečekala, než Clarisse a Leonard přejdou. Když se tak konečně stalo, vydechla úlevou a opřela si hlavu o zeď za sebou. Skoro si ani nevšimla Sherlockova tázavého pohledu, kterým ji propaloval.

„Dlouhý příběh," zkusila to zamluvit.

„Jistě velmi dlouhý," přisvědčil Sherlock a vzápětí dodal: „hádám, že jsme potkali někoho, koho jsi nechtěla, aby nás viděl?"

„Tak nějak, ano."

***

Sherlock tak nějak nevěděl co se děje. Chvíli si snad myslel, že ho Evangelline zatáhne do temné uličky, kde ho posléze začne vášnivě líbat, ale to se trochu přepočítal, protože ho jen přimáčkla na studenou zeď a pohledem mu nařídila jednoznačné „mlč."

Správně pochopil, že potkali někoho, kým Evangelline nechtěla být spatřena. Okamžitě mu začalo vrtat hlavou, koho. Za chvíli Eve řekla něco v tom smyslu, ale nezmínila nic konkrétního.

Dál doopravdy nevěděl, jak reagovat. Totiž, ještě ho nikdy nikdo nezatáhl do tmavé uličky, aby se s ním před někým schoval, takže neměl nejmenší tušení, co společnost v takovýchto situacích vyžaduje. Pochyboval, že o tom kdy četl nějakou studii, naštěstí ho však zachránila Evangelline.

„Ehm, tohle bylo trochu trapné, omlouvám se," řekla a pohlédla mu do očí.

„V pořádku," zareagoval na ni Sherlock a dovolil si jí hledět do očí možná trošku déle, než bylo etiketně přípustné.

„Půjdeme?," zeptala se.

„Ano," řekl Sherlock a opět jí nastavil rámě.

***

„Děkuji za večer," řekl jí Sherlock, když stáli u ní před domem.

„Byl vám v něčem přínosný?," zeptala se Evangelline.

„To zajisté byl," odpověděl Sherlock.

Evangelline nevěděla, v čem konkrétně by ten večer měl být přínosný. O krvavém umění nepadlo ani slovo, ptal se jí pouze na ty nejobyčejnější věci. Na oblíbenou hudbu, filmy, jídlo, ale ne na nic osobního. Možná to byla jeho cesta anebo byl tak geniální, že z těchto jednoduchých odpovědí dokázal vydedukovat ty mnohem složitější.

„Mohu vás vidět znovu?," zeptal se náhle a Evangelline ztuhl úsměv na rtech, přesně tomuhle se chtěla vyhnout. Neměla sebemenší zájem o to, se na někoho vázat.

„No," odmlčela se, „já nevím," použila velmi geniální výmluvu. S menšími obavami se podívala Sherlockovi do obličeje. Jeho výraz se z původně příjemného a možná i trochu veselého změnil. Změnil se na vážnou masku, přesně tu masku, kterou používala ona.

„Nechtěl bych vás obtěžovat," řekl tvrdě.

„Neobtěžujete mě, já jenom," zhluboka se nadechla, „nejsem na tohle zvyklá."