Krvavé Umění - Sherlock BBC Fan Fikce

4. Krůčky do Neznáma

Mí drazí a vážení čtenáři, snad mi odpustíte, že jsem novou část nepublikovala dříve, ale válela jsem si šunky na dovolené, na které jsem měla velmi omezený přístup k internetu. Posílám vám všem, kteří jste projevili nějakou odezvu u předchozích dílu, vzdušné polibky a vzkazuji vám, že u mě máte takové to drobné plus. Nuže, ale teď už se vrhněme na další díl, snad se bude líbit. Odezva potěší:)

***

Když Sherlock dorazil domů, obloha už byla téměř úplně černá. John seděl na gauči, v pravé ruce držel odpolední výtisk lokálních novin a z levé ukusoval nějaký sendvič.

„Jsem doma," oznámil Sherlock ve dveřích, a aniž by si svlékl kabát či očekával nějakou reakci, vzal svůj notebook a s ním v náručí vrazil k sobě do pokoje.

Sedl si na svou širokou, dvoulůžkovou postel, otevřel notebook a ihned najel na stránky bloody-art.com. Opět se před ním zjevila baletka, už navždy vyobrazena na těle mladé ženy. Chvíli jen tak seděl a koukal, než si uvědomil, co měl původně v plánu. Najel na sekci „komentáře" a napsal krátkou, avšak smysluplnou a odpovědi hodnou odezvu: „V skutku krásný výjev, jeho autor je jistě hoden být nazýván umělcem, je mi však neznám důvod vaší touhy stát se uměním, myslíte, že by mi mohl být objasněn?". Klikl na „odeslat komentář", ale blog po něm začal chtít nějaké uživatelské jméno. Nechtěl se prezentovat jako Sherlock Holmes, aby mohl být lehce vystopován, nechtěl však ani zůstávat úplně anonymní. Proto zavzpomínal na svá léta v drogovém kartelu a do kolonky „přezdívka", naťukal: Sheeza_221B a komentář odeslal.

Stránku netrpělivě aktualizoval každou půl minutu, odezva se však objevila až za dvacet pět minut po odeslání komentáře. Nedočkavě opět rozklikl sekci „komentáře" a přečetl si odpověď. „Není to až tak touha jako spíše potřeba, milý Sheezo, potřeba být odlišnou od dnešního nemocného světa, myslím, že mi to jde."

Být odlišnou? To se jí tedy rozhodně povedlo, ale pořád mu nešlo na mozek, jak je vůbec schopná, zajít až tak daleko. Slečna Eve Flynnová, ho chtě nechtě, začínala fascinovat.

Lehl si na záda na postel a uvažoval; v případu krvavého umění se nemohl pohnout dál, dokud Mycroft nesvolí a neposkytne mu potřebné informace. Vraždy se momentálně v jeho žebříčku zájmu posunuly až na spodní příčky a housle mu John někam schoval, takže měl útrum i s rozvojem své umělecké stránky. V tom ho to napadlo umělecké stránky! Mohl kreslit, mohl malovat, mohl začít tvořit, aby pochopil, proč je Eve uměním a obrazy tak posedlá.

Vyšvihl se na nohy tak rychle, až se mu trochu zamotala hlava. Vtrhl do obýváku jako hurikán a hnal se k pracovnímu stolu pro čistý papír a obyčejnou tužku.

„Sherlocku?," otázal se John pomalu, když uviděl Sherlocka, jak zběsile přehazuje papíry na stole.

„Tužku Johne, potřebuju tužku," drmolil Sherlock.

„Ehm," odkašlal si John a významně se podíval na konferenční stolek, na kterém stál stojan s tužkami a propiskami. Sherlock k němu mlčky přešel, popadl ho do ruky a společně s hromádkou čistých papíru odešel opět k sobě do pokoje.

U sebe v pokoji si sedl na židli ke stolu, položil před sebe papír, do ruky uchopil tužku. Už byl s to udělat první tah, když si uvědomil, že nemá nejmenší ponětí, jak by to měl udělat. Povzdechl si, jak on nesnášel, když mu něco nešlo hned. Otráveně se natáhl pro notebook a zapnul svého věrného pomocníka youtube. O pár videí později pochopil základní techniku stínování, dovedl celkem slušně nakreslit lidské oko a zvládal i květy růže, či peříčka. Maloval dál a dál, ani si neuvědomil, jak moc ho to pohltilo. Dokončil jeden obrázek a měl ihned potřebu vytvořit něco nového, protože věděl, že příště, to bude lepší.