Krvavé Umění - Sherlock BBC Fan Fikce

11. Jistota

                  

Je to tady, předposlední kapitola. Nebudu k ní říkat nic, protože nic nepotřebuje být řečeno. Jenom to, abyste si to užili a..., zítra se můžete těšit na poslední díl.

***

Sherlock si v koupelně čistil zuby a v duchu pěl ódy na Johna za včerejší večer. John si prostě nemohl vybrat lepší datum na rande se Sárou než dnešek. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se včerejší noc mohla odehrát. Ne tak brzo. Ne tak nečekaně.

Když ji zval k sobě domů, měl skutečně jenom ten úmysl, že ji seznámí s Johnem. V jeho jednání nebylo nic nekalého, či podlého, a to bylo co říct.

Ale včerejšek, páni, ona byla tak úžasná, krásná, voňavá, měkká a-, rychle zavrtěl hlavou. Tyhle myšlenky pro něho byly nové. Vždycky měl tu schopnost kontrolovat svou mysl, nebo alespoň usměrňovat své myšlenky. Tu schopnost díky Evangelline pomalu, ale jistě ztrácel.

V kuchyni připravil čaj a předtím už došel i pro koblihy. Nejdříve se pokoušel o palačinky, ale to málem skončilo výbuchem, tak se rozhodl, zajít do pekárny naproti. Vstával hodně brzy, když se však vrátil, Evangelline ještě spala. Ve spánku vypadala jako anděl, peřinu měla staženou k pasu, takže bylo vidět její nádherné, ozdobené tělo. Nevypadala lidsky, spíše, jako nějaké stvoření, které bylo obdarováno skvostnou tělesnou schránkou. Až na to, že jí toto tělo nebylo darováno, pracovala na něm, dlouho a bolestivě. Sherlocka stále  mrazilo z toho, co všechno pro to musela udělat.

Oblékal si košili a na ní nasazoval sako, když z kuchyně uslyšel hlasitý smích.

***

Evangelline otevřela oči. Ležela v cizí posteli, zabalená do cizí deky a voněla už ne zas tak cizím člověkem. Při vzpomínce na předešlou noc se musela usmát, ale úsměv jí ze rtů po chvilce opadl, když si uvědomila, jak moc včerejší noc změnila její plány.

Plány na poslední kresbu.

Sherlock vedle ní neležel, když se zaposlouchala, uslyšela v kuchyni nějaké řinčení nádobí, proto usoudila, že se Sherlock nejspíše pokouší vařit.

Vylezla z postele a začala po místnosti hledat svoje oblečení, které se včera rozuteklo do těch nejzazších koutů. Kalhotky našla zakopnuté pod postelí a podprsenka se houpala na klice u dveří. Šaty a silonky se naštěstí jen válely na zemi. Rychle na sebe tohle oblečení naházela, prsty si prohrábla vlasy a vyšla z ložnice ven. Moc ten byt neznala, včera tu byla jenom chvilku a potom se rozvržení pokojů v bytě posunulo na pozadí jejích vjemů. Prošla malou chodbou a ocitla se v kuchyni, v té kuchyni, ve které to včera všechno začalo.

Na stole stála nachystaná snídaně – dva šálky kávy a cukrem poprášené koblihy na talířku. Ve dřezu si všimla přichytnuté pánvičky a ve vzduchu lehce čpěl kouř. Evangelline se usmála, Sherlock se jak vidno pokoušel vařit, ale pak to vzdal a šel do obchodu. Nemohla si pomoct, ale přišlo jí to roztomilé.

Sedla si na židli, s tím, že u kávy počká na Sherlocka, který byl s největší pravděpodobností v koupelně, protože odněkud slyšela tekoucí vodu. Zaposlouchala se pořádně – umyvadlo, ne sprcha, takže si pouze čistil zuby. Nejspíše vstával časně.

Přitáhla si k sobě jeden šálek kávy a chtěla se napít, pak si však všimla, že v něm není mléko, bez kterého by ona kafe asi nevypila. Proto se tedy zvedla a doufala, že nebude drzost, když si z lednice vyndá mléko. Když otevřela lednici, nevykoukly na ni žádné potraviny, nýbrž lidská hlava na podnose z broušeného skla od dortu. Vedle hlavy stálo mléko.