Krvavé Umění - Sherlock BBC Fan Fikce

3. Vše, co je třeba

*Takže, nejdříve bych chtěla zlíbat od hlavy k patě všechny, kdo hlasovali pro minulou kapitolu a i těm, co ji komentovali. Díky, díky, díky! Tudíž vám přináším další, již třetí díl, který nám opět řekne trochu více. Užijte si ho. Odezva, jako vždy, potěší.*

***

V devatenácti letech si Evangelline uvědomila, co je potřeba k tomu, aby své nadání mohla rozvíjet. Musí to na sobě mít vyryté, vepsané a poznamenané. Její nápad byl jasný; začat si svá díla vyrývat do kůže, a její nápad se pomalu, ale jistě stával skutečností.

Hned po maturitě se sbalila, vzala veškeré své úspory, kterých nebylo málo, a koupila si byt v Londýně. Byt velký tak akorát, s ložnicí, obývacím pokojem a místností, kterou pojmenovala „galerie", zde uchovávala všechny své malby, náčrty a obrazy. Otevřela si internetový obchod, na kterém své obrazy vydražila za velké peníze, měla štěstí, ale rozhodně zdědila něco i po svém otci podnikateli. Jako finanční jistotu měla ještě jednu práci – dvakrát týdně chodila do laboratoře, kde se rozebíraly vzorky krve, a pomáhala s analýzami – trochu té vědy se v ní z matčiných pokusů zabydlelo.

Tehdy jí bylo téměř dvacet let a vše bylo dokonale naplánováno. Ono se řekne, vyřežte si do sebe obrázek, ale ta příprava... Evangelline si přesně načrtla to, co by na sobě chtěla mít. Tahy si hodiny a hodiny nacvičovala linorytem, aby do ruky dostala ten potřebný tlak. Po roce přípravy věděla přesně, kam bude muset říznout, přesně věděla, jak hluboko a pod jakým úhlem bude muset držet nástroj.

Ke dvacátým narozeninám si nadělila luxusní skalpel – extrémně ostrý nožík, který se užívá při operacích. Operace jsou přesné a bezchybné – zanechávají drobounké, ale přesto znatelné jizvy, to bylo přesně to, co potřebovala.

Den po svých dvacátých narozeninách začala tvořit, šla na to však se vší opatrností a byla si vědoma následků, pro její vlastní krásu a dobro, to však byla ochotna skousnout.

Rozprostřela si pod sebou velký kus igelitu, připravila si obvazy, vodu a skalpel. Před sebe položila nákres květu růže, který si plánovala vyřezat do levého předloktí. Do ruky oblečené v sterilizované rukavici pevně uchopila skalpel a s železným přesvědčením učinila první tah. Nemusela moc tlačit, skalpel byl dost ostrý na projetí kůže pod malým tlakem. Zachvěla se. Pociťovala zvláštní vzrušení. Pokračovala dál. Nevnímala tu štípavou bolest, vlastně si jí spíše užívala – nechala ji proudit do celého svého těla, nechala se jí opojit. Bylo to omamné. Co ji v práci však hnalo dál, byla představa toho, co zbude. Krev odkapávala na připravený igelit v stále větší intenzitě. Ještě poslední tah, a dílo bylo hotovo. Ihned zbylou krev otřela namočenou žínkou a předloktí něžně omotala obvazem. Z igelitu pod sebou udělala trychtýř a krev vylila do připravené plastové mističky a vložila ji do mrazáku, měla s ní své vlastní plány.

Ten večer do postele uléhala plná očekávání nad tím, jak její dílo bude vypadat následující den.

***

Sherlock zamyšleně seděl v taxíku a přehodnocoval v hlavě situaci, nemohl se však plně soustředit, a proto se rozhodl, že si během jízdy v hlavě srovná všechny informace, které má o blogu bloody-art.com a dá jim nějaký tvar. Ze svých poznatků si vytvořil jistý obrázek – blog byl založen roku 2011 a od té doby na něm příspěvky přibývaly téměř pravidelně. Příspěvků bylo průměrně pět do jednoho měsíce, novou řezbu do kůže Eve přidala jednou měsíčně, zbytek příspěvků tvořily obrazy, náčrty a ankety, co by čtenáři chtěli vidět dál. Kupodivu měl blog čtenářů více než dost, každý článek čítal minimálně pět set komentářů a blog měl za čtyři roky své existence více než dva miliony návštěv. Pravidelných čtenářů z celého světa bylo dvacet tisíc, blog měl denně průměrně patnáct tisíc náhledů. Adminka se jmenovala Eve Flynnová, a právě tahle Eve nenechala Sherlocka klidným.

Zjevně měla ze svého života nějaké trauma, a to je důvod, proč se sebepoškozuje, dělá to spousta lidí. Sherlock to tak trochu chápal, také si prošel svým druhem závislosti. Něco na tok však nesedělo – ten citát. „Jsem umělec, který se stává uměním," tohle by nenapsal někdo, kdo se sebepoškozuje kvůli nějaké psychické újmě. Potřeboval informace, informace, ke kterým on sám neměl přístup, právě proto potřeboval pomoc svého vševědoucího bratra Mycrofta.

***

„Bratře," oslovil Sherlocka překvapeně Mycroft a zvedl se z křesla, „co pro tebe mohu udělat?"

Sherlock se rozhlédl po domě, Mycroft si žil slušně, to určitě ano. Měl paní na úklid a vaření, ale jinak byl sám. Tak sám, že to ani Sherlock nedovedl pochopit. Málem se přistihl při tom, že svého bratra lituje.

„Jedná se o určitou záležitost, ke které potřebuji tvé lidi," řekl Sherlock.

„Mé lidi?," podivil se Mycroft.

„Tedy spíše, informace, od tvých lidí," osvětlil situaci Sherlock.

„O co se jedná?," zeptal se přímě Mycroft a usadil se zpět do křesla, Sherlock si sedl naproti němu.

„Narazil jsem na jeden blog, blog který pojednává o takzvaném „krvavém umění", říká ti to něco?," zeptal se Sherlock.

„Tento pojem mi bohužel není znám," řekl Mycroft.

„Administrátorkou této webové stránky je dívka, která si říká Eve Flynnová, nevím, jestli je to její jméno. Potřebuji o ní informace, kde bydlí, čím se živí, potřebuji vědět vše o jejím životě," vznesl Sherlock své požadavky.

„To by sice šlo zařídit, ale proč, Sherlocku?"

„Potřebuji ji pochopit," odpověděl Sherlock.

„Nerozumím ti, Sherlocku."

„Podívej se na její stránku, bloody-art.com, možná pochopíš, proč mě ta dívka tak zajímá," navrhl Sherlock a zvedl se.

„Dobrá, pokud tento případ shledám zajímavým, řeknu svým lidem, aby ti o ní našli nějaké informace," svolil Mycroft a vyprovodil Sherlocka ven.

***

Evangelline neměla mnoho vztahů, zato měla mnoho známostí. Měla ráda sex, ale už ho nevyhledávala, na střední si užila víc, než dost. Byla to jedna z věcí, které ji uklidnily, potěšily a dokázaly odpoutat od reality. Doopravdového přítele nikdy neměla, nikdy nenašla nikoho, o kom by si řekla, že by s ním chtěla strávit celý život. Byla zvyklá nemilovat a nebýt milována a proto jí to, co nikdy neměla, ani moc nescházelo. Sex měla s náhodnými lidmi, které potkala v baru, či na diskotéce se stejným cílem jako měla ona – užít si a jít. Vyhovovalo jí to, její ozdobené tělo většinou pod náporem touhy a alkoholu zůstalo nepovšimnuto a navíc bylo mnohem snazší se vyspat s neznámým člověkem, před kterým máte čistý štít, než s někým, kdo vás zná a má tu pravomoc vás odsoudit. Tenkrát těch řezeb ještě nebylo tolik.

Přišla domů z večeře v jedné výborné restauraci – ráda chodila do restaurací sama, seděla a pozorovala dění okolo. Naučila se vnímat a byla až děsivě předvídavá. Nudilo jí to, chtěla někoho sobě rovného, chtěla někoho, kdo rozuměl světu na takové úrovni, jako mu rozuměla ona sama, bohužel, nikoho takového ještě nenašla.

Sedla si ke stolu a zapnula laptop, její první kroky samozřejmě vedly na blog, na tu jedinou věc, která byla v životě její jistotou. Projela komentáře u baletky, pousmála se. S tímto dílem si dala zvlášť práce, docela jí to i bavilo. Vyhrnula si rukáv na pravém předloktí a zálibně si prohlédla výjev, který se jí naskytl. Byla krásná, konečně. To, že začala s vyrýváním obrazů do kůže, byl jenom začátek. Teď už toho na sobě měla tolik, že si konečně krásná přišla, předtím, to byla jen dlouhá cesta. Evangelline naštěstí nechyběla kázeň a trpělivost, dokázala se dohnat až na samé hranice svých možností, byla za to na sebe pyšná. Odpověděla na komentáře, které byly většinou ze stejného soudku, snažila se je číst všechny, měla pocit, že to svým čtenářům jaksi dluží. U jednoho komentáře se však zarazila, vymykal se všem, které kdy přečetla. Podívala se na přezdívku uživatele Sheeza_221B. Musela se pousmát, to jméno znělo, jako nějakého dýdžeje ze sedmdesátých let. Nadechla se a naťukala do komentáře svou odpověď.

Doufám, že se líbilo, dle vašeho zájmu přidám další díly. Obrázek v médiích asi vysvětlovat nemusím:)