12. Poslední Křivka

878 106 39
                                    

                  

Uf, je to tady. Poslední kapitola. Finální část příběhu o Krvavém umění je jako paradoxem, tou nejkratší částí, kterou jsem k povídce, kdy napsala, ale myslím si, že je akorát. To všechno nechám na vás. Užijte si to a pod kapitolou máte doslov, který jsem napsala těsně po dokončení povídky, toho data, které máte uvedené na konci doslovu. Ten text, odhaluje kus mě, odhaluje to, jak jsem se dostala k povídce Krvavé Umění. A teď žádné dlouhé okecávání, to nechám, až na konec. Doufám, že nezklamu.

***


Čas plynul, ale oni žili pro přítomnost. Dny spolu trávili jako doposud, chodili k případům, do restaurací, na procházky a neustále poznávali jeden druhého.

Evangelline po pár dnech skutečně poznala Johna, který ani netušil, co jeho nepřítomnost, v bytě na 221B v Baker street, jednoho večera způsobila. Byl to neskutečně milý, hodný a na první pohled mírumilovný člověk. Když ho však Evangelline poznala blíže, zjistila, že i přes jeho výšku, je pěkný tvrďák s peprným slovníkem a zálibou v adrenalinu. Člověk, který by šel přes mrtvoly, aby ochránil ty, které miluje.

Mezitím Sherlock poznal Clarisse a Leonarda, kteří byli překvapeni neskutečným způsobem – vždyť oni nezažili, že by se Evangelline vázala na někoho jiného než na ně, ale přijali ho. Vlastně ho začali obdivovat a mít rádi. Sherlockovi byli sympatičtí také, nebo alespoň doufala.

Chápala, proč má Sherlock Johna tak rád a proč si padli do noty, bylo to do očí bijící. Jeden bez druhého by teď nepřežili. Avšak John měl Sáru, milou a krásnou duši, která byla od pohledu sympatická. A Sherlock a Evangelline? No, to bylo trochu složitější. Stále se nepovažovali za pár, i přesto, že spolu trávili čas, občas spolu spali a rozuměli si, stále ještě nebyli pár. Kvůli tomu, že se Evangelline ještě nerozhodla.

Až na to, že se rozhodla.

„Sherlocku?," začala Evangelline, když se Sherlockem ležela propletená v její posteli v nějaké neznámé poloze.

„Ano?" řekl Sherlock a prsty jí jemně kroužil po nahém rameni.

„Jsem připravená," řekl rozhodně. Sherlock uprostřed pohybu ztuhl. Evangelline zvedla hlavu z jeho hrudi a podívala se mu do očí.

„Skutečně?"

„Skutečně."

„A kdy?"

„Hned."

A jak Evangelline řekla, tak také bylo. Zvedli se z postele, oba dva se rychle oblékli a zamířili do galerie. Evangelline to tu Sherlockovi už jednou ukazovala. Chtěl vidět její obrazy, ale i její sbírku obrazů. Stůl před ním však nikdy neodemkla.

Evangelline vytáhla z poličky nad stolem klíček a odemkla jediný zamčený šuplík. Sherlock vše mlčky a pozorně sledoval, na nic se neptal a doslova, ani nedutal.

Z šuplíku vytáhla krabičku se všemi těmi ostrými předměty a lékárničku, z druhého šuplíku vyndala igelit, ze stolu sebrala bloček s nákresy. Pak zamířili do kuchyně, kde vytáhla plastovou krabičku, a mohli začít.

Uprostřed prostorného obývacího pokoje se Sherlockem natáhli igelit, Evangelline si na něj sedla a ukázala Sherlockovi, ať si sedne naproti ní, chtěl to vidět? Ať se kouká. Srdce jí zběsile bušilo.

„Kam?," chtěl vědět Sherlock. Tohle mu neřekla. Sama si tím místem až donedávna nebyla jistá. Jednalo se o velmi riskantní místo – mezi prsy trochu doleva – u srdce. Chystala si vyřezávat jména lidí, které měli k jejímu srdci nejblíže, chtěla, aby tomu tak bylo doslovně.

Krvavé Umění - Sherlock BBC Fan FikceKde žijí příběhy. Začni objevovat