Tiger heart

11

Ahoj, jelikož mi asi na půl rok odjela můza na dovču nic jsem nenapsala, a nehorázně se stydím, jaký jsem lenoch. Chci se moc omluvit všem co tuhle povídku ještě čtou. Asi radši nic slibovat nebudu, protože jak se tak znám, tak bych to stejně nedodržela. Jo a konečně bych mohla dojít k jádru pudla, no, je tu další díl! Potlesk prosím! Děkuji, děkuji, to by stačilo. Každopádně doufám že se vám bude líbit a hodíte mi tam nejaký ten koment nebo vote. :* S láskou Johi ❤

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Ale tohle nezvládneš sama!" Zavrčí na mě Josh.

"Opravdu ? Myslím, že co zvládnu, si určím sama a ne ty."

Probodnu ho ledovým pohledem. Otvírám dveře do tělocvičny a svůj pohled přemístím na muže přivázaného u židle.

"Tak co, jak se těšíš ? Teď budu tvoje panička já." Uchechtnu se a zadívám se mu do očí, nic tam není jako by ho někdo vymazal. Někdy si říkám jak je lehké ublížit nevinnému stvoření. Jaký měl asi dřív život? Jestli se takhle už nenarodil?

"Vnímáš mě vůbec?" Vyjekne Josh stále stojící za mnou.

"Joshi tohle je moje rozhodnutí, a je pouze na mě, jestli ho chci ovládnout, takže jestli dovovlíš ráda bych dělala svojí práci, protože přesně tohle je v jejím popisu."

Stoupnu si přímo před muže. Zadívám se mu do očí a myslím jen na jeho mysl. Brání se, nechce mě pustit dovnitř.Cítím jak se mi rozšiřují zorničky do kosočtverce a okraje zlatých očí se mění na zelenkavo. Najednou jsem v jeho hlavě, můžu číst jeho myšlenky. Ale jediné na co se teď soustředím je , aby se mi podvolil a vypudil svého alfu. Stojím tam na proti ňemu asi deset minut, ale pořád se vzpouzí a snaží se mě zahnat. Začíná se mi malinko motat hlava, daň za používání moci mimo svou smečku. Okraje mého zorného pole pomalu pohlcuje temnota. Už na něj skoro nevidím, rozmazává se mi pohled, když najednou mě pustí dál. Jeho oči naberou mírně zlatavou barvu a jeho ruce přestanou drtit opěrky židle.
"Lio? Hej! Jaymi pojď sem!" Řve odněkud z dálky Josh a přitom mě mírně profackuje. Chce se mi celému tomuhle divadlu smát, ale nejde to, teda ne tak jak bych si představovala. Já se směju, ale Lia, která leží na zemi, polovinou těla v Joshově náruči už moc ne. Co se to sakra stalo, je to normální? Ne že by můj život byl nějak extra normální, ale tohle, to je...

"Co je?" Objeví se ve dveřích Jaymi s přihlouplým výrazem a mobilem v levé ruce. Pohled mu mírně spadne na mě, teda na moje tělo a poté se zamračí.

"Jo aha." Ucedí skrz zaťaté zuby.

"Nechcete pomoct ? Tohle už se mi jednou stalo a já vím jak na to. " Všichni přítomní se překvapeně otočí na neznámého na židli, kterému ještě stále zlatě září oči.

"Takže to fungovalo? Jestli jo, znamená to že jsi nový člen smečky. Což je fajn, asi." Křivě se usměje Jaymi a prohlíží si muže ze všech stran.

"Hele ona se z toho probere jen když si pospíšíte, jinak na ní zapomeňte, bude mít výpadek paměti."

Naléhá neznámý. Stoupnu si vedle něj a dám si ruce v bok, jak je sakra možný že mě nevidí.

"Hej, ale já jsem ok!" Vykřiknu. Nikdo nereaguje.

"Fajn tak co máme dělat?" Josh zvedne ruce do vzduchu a zadívá se na muže N.

"Napřed mě rozvažte, nic se nestane, jsem teď ve vaší smečce."

"Vážně, hele já ještě nevim jestli to zabralo a on už se považuje za mojí rodinu, co to je kruci za pakoňe ? No tak nevěřte mu, je to blbost!" Křičím na ně, ale jako bych řvala do zdi. Nic jen na něj tupě civí jak dva blázni.

"Fajn, ale udělej blbost a zabiju tě, nebo tak něco." Odfrkne si Jaymi a z kapsy vytáhne kapesní nožík. Rozřeže provazy na mužově N,( je vážně vtipný mu takhle říkat, když ještě neznáte jeho jméno,)rukou.

"Takže polož jí na žíněnku...ehm ty...osobo, jo a ty...Jaymi, jsi Jaymi že? No tak ty přines nějáký obklad a sežeň prášek na spaní a stříkačku bez jehly jo a ještě vodu a dvě lžičky. Fajn já jdu pro nějaké deky." Rozběhne se pryč, a málem se přerazí o kladinu.

"Jsem Josh!" Stihne za ním zavolat, než muž N. zmizí.

"Jo to všichni víme Joshi, ještě nějaké novinky ?" Pronesu otráveně.

"Víš když na tebe někdo mluví, je slušnost se mu dívat do očí." Znáte ten pocit když jste duch a snažíte se na někoho promluvit? Jo to je přesně můj případ. No tááák! Já existuu, a stojím přímo tady!! Vidíte? Josh opatrně zvedne moje tělo ze země a odnese ho na žíněnku.

"Dobrý, mám to. Ehm kde je ten chlap?" Vejde do místnosti Jaymi se spoustou věcí v rukou.

"Šel pronějaké deky." Odpoví Josh.

"Takže ty, Jaymi vem ty prášky na spaní a rozdrť je, pak ho smíchej s trochou vody a dej je do té stříkačky." Přiběhne muž N. s nějakými dekami a dá se do obalování mého těla.

"Už to mám, co teď?" Ozve se Jaymi.

"Fajn, dej to sem." Jaymi mu podá stříkačku a pan neznámý mi obsah nalije do pusy.

"Ehm jak se vlastně jmenuješ? Neard bych ti po zbytek života říkal, hej vole." Zasměje se Josh.

"Fajn hele tak za tři-čtyry hodiny by se mohla probrat. A pokud jde o moje jméno, jsem Aaron. Vole." Rýpne si neznámý, ech tedy Aaron.

"Kde jsou vlastně ostatní?" Ptá se Josh. "Jeli někam nakoupit, vrátí se asi tak za hodinu." Odpoví Jaymi a ukáže směrem ke dveřím.

"A pokud jde o mě, něco bych snědl, jdete taky?" Kluci se beze slova zvednou a všichni se vyhrnou pryč. Je ticho, takový to divný ticho. Je mi fajn, až na to, že si nemám s kým pokecat a tu příšernou bolest hlavy. Moment, to je tu teprv chvilku, proč mě sakra bolí hlava, a proč se to stupňuje. Na chvilku zavřu oči. Pod víčky mi svítí bílá barva a pomalu mě opuští vědomí. Až je nakonec úplná tma, a pak vypnu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Lio? Kluci už je vzhůru!" Řve George a políbí mě na čelo. Zvrátí se mi žaludek a radši se odkloním pryč a zbavím se všeho co mě tížilo. Co? Moment krev, jak je možný, že bliju krev? V dalším okamžiku už se zase kácím v bezvědomí na žíněnku. Poslední co zachytím jsou Georgovy slova : "Ne tohle mi nedělej, no tak prober se, Aarone, pojď sem dělěj!"

Tadá the End. Tak doufám že se líbila a u dalšího dílu papa kočky. Xoxo Johi ❤