Tiger heart

12

"Amelie kde jsi,ty malá Amazonko, ukaž se mi!" Zvolal táta a nakoukl pod stůl. Dívenka se zachychotala a přitiskla se více ke zdi až si ušpinila květované šatičky.
"Princezničko!?" Ohrnul závěs, ale ani tam holčička nebyla. Znovu se dala do smíchu a nakoukla přes roh. Zděsila se když ale v místnosti muže nezahlédla. Odlepila se od stěny a stoupla si doprostřed průchodu mezi kuchyní a jídelnou. Zkoumavě si prohlížela prázdný prostor. Když jí najednou propadly dvě obrovské ruce a zvedly ji do vzduchu.
"A mám tě Amy!" Zasmál se vítězoslavně muž. Dívenka se dala do hlasitého smíchu a přitiskla se tělíčkem k otcově hrudi.
"Ty podvádíš!" Nařknula ho s úsměvem na rtech a zadívala se do černých očí.
"Já? To bych si nedovolil!" Rozesmál se muž a v očích se mu roztančili jiskřičky.

"Pííííp" Ostrý zvuk jakéhosi přístroje mě natolik vyděsil že jsem musela otevřít oči. Kolem mě bylo spousta lidí, kteří se až nadměrně rychle pohybovali. Unaveně jsem se podepřela na loktech a snažila se posadit.
"Lio koukej si hned lehnout." Velké dlaně mi zatlačily do ramenou a já si opět lehla. Klížila se mi víčka.
"Píp, píp, píp, píp,"

"Nikdy nikomu nesmíš věřit Amazonko, rozumíš? Je to nebezpečné. Jsme jen ty, maminka, Thomas a já nikdo jiný jasný?" Podíval se dívce do očí.
"Ano tati."
"Šikovná, tak a teď znovu." Otočil se muž a podal dívce dřevěný nůž.
"Musíš být přesná! Jinak se neubráníš. Zaútoč!" Zakřičel. Dívka zaujala postoj a vyskočila proti muži s napřaženým nožem.

"Lio? Vydrž to prosím!" Křičel na mě známý hlas. Skoro jsem ho neslyšela přes svůj vlastní křik. Z očí se mi hrnuly proudy slz a celé mé tělo se svíjelo v nesnesitelné bolesti. "Ne! Nech ty oči otevřený! Slyšíš mě?!" "Georgi, uhni sakra!"

"Tati nepřibližuj se! Uteč!" Zařvala zoufalá dívka až nadlidským hlasem.
"To je v pořádku princezničko, jednou to muselo přijít, hlavně se uklidni, zkus to ovládnout." Mluvil klidně muž.
"To nejde nezvládám to! Běž, už to dlouho nevydržím! Prosím..." Rozplakala se Amy.
"Ne, jsem tu s tebou Amelie ať se stane cokoliv pamatuješ?"
"Ne tati, vem mámu a Thomase a odjeď, nechci jim ublížit." Zavrčela a klekla v bolestech na kolena.
"Amy jsme v tom spolu, nenechám tě tu!" Vzpouzel se otec.

Jsem v jednom ohni, kůže se mi napíná a kosti lámou. Vedle hlavy mi nesnesitelně řve jakýsi přístroj a do žil mi proudí spousta chemie. Ruce a nohy mám připoutané k posteli koženými řemeny. Přes hlavu mám nějakou formu náhubku, do očí mi svítí ostré světlo a tygr v mém těle se snaží dostat na povrch. Pokojem se rozezní zvuk podrážek narážejících o zem.
"Klid Lio, hlavně se uklidni. Je to jen bezpečnostní opatření, oháníš se kolem sebe drápama a každou chvíli se ti zvětší tesáky." Pohladil mě po vroucí ruce Josh.
"Bezpečnostní opatření? Připnuli jste mě tu jak psa se vzteklinou, jak mám asi být v klidu sakra!" Zařvala jsem, ale víc už jsem říct nestihla protože jsem se začala měnit. Vztek a pocit bezmoci probudil vnitřní šelmu. Josh rychle popadl stříkačku s něčím bílým a zapíchl mi jí do ramene. Rychle mi natlačil kapalinu do žil. Všechno se zpomalilo a já se cítila strašně unavená. Z posledních sil jsem se rozpřáhla a přesekla popruh kolem svého pasu. "Joshi ne! Cos to sakra provedl už byla vzhůru, doprdele!!" Zařval někdo z povzdálí. Ale to už jsem opět ponořená kdesi v temnotě.

"Za to můžeš ty! Jenom ty! Co sis sakra myslel, že se stane?" Řve dívka a rukama mlátí do hrudi staršího muže.
"Amelie, měla jsi to ovládat, jsi prostě moc slabá nezvládneš to!" Oplatí jí to muž a strčí jí do ramen.
"Ale ty jsi mě měl poslechnout! Nemuselo se nic stát! Měl jsi to tušit!" Řve nazpátek.
"Koukej se sebrat Amelie!" Zakřičí.
"Ale já nechci, zabila jsem dva lidi, to jen tak nesmažeš! Chápeš to? Měl jsi mě chránit, jsi můj otec!"
"Jsi naprosto nezvladatelná, jsi velkým zklamáním! Víš? K tomuhle jsem tě netrénoval! Už nejsi moje dcera Amelie! Jsi stejná jako tvoje matka a Thomas, nestojíte ani za pohled! Copak to nechápeš? Ty jsi měla být ten vůdce!" Zasměje se hořce.
"Cože? Ty jsi se úplně pomátl!" Zděsí se dívka a vjede si prsty do vlasů.
"Tak bych tomu neříkal, jen mi konečně někdo ukázal cestu až na vrchol! Je to větší než my drahá Amy!" Zvedne ruce nad hlavu a zasměje se, až skoro šíleně.
"O čem to mluvíš?" Couvne dívka.
"Krev Chabů tě tolik naplní, cítíš se tolik silná, ani si to neumíš představit Amy! Jenže ty to nikdy nepochopíš, jsi moc slabá!" Na to se muž otočí a promění se na černého lva.
'Sbohem drahá Amelie, užij si svůj nudný lidský život!' Rozběhne se pryč.