"Ahoj jak se máš?" Nakloním se před George a před nos mu nacpu výstřih.
"Teď už dobře." Svůdně se usměje a olízne si spodní ret. Opatrně ho chytnu za lem trika a táhnu na záchody.
"Ty na to jdeš zhurta. To se mi líbí!" Zamručí mi do ucha. Usměju se a naliju mu do pusy obsah lahvičky. Pochvilce se skácí na zem a já ho rychle protáhnu oknem u záchodů a naložím si ho na záda. Až zas tak moc těžký není jak jsem si myslela. Rychlým krokem mířím ke svému autu do kterého ho následně naložím. Rychle nastartuju a jedu na letiště. Cesta netrvá ani půl hodiny a už stojím v letištní hale. George držím v náručí a všichni na mě blbě civí. Už mám odbavené kufry a mířím k letušce které ukážu lístek a ona mě pustí do letadla. Sednu si na sedadlo k okýnku a George podsadím na sedadlo vedle sebe. Připásám sebe i jeho a letadlo vzletí. Dám si do uší sluchátka a zavřu oči.
******
"Připojujete se prosím budeme přistávat dekujeme, že jste si vybrali naší společnost." Ohlašuje letuška a tím mě probouzí z krásného spánku. Letadlo bez potíží přistane a já i s Georem pověšeným přes rameno vystupuji a jdu si pro své kufry. Posadím George na volnou lavičku a na nos mu nasadím sluneční brýle. Rychlým krokem se vydávám k pásu kde se odebírají kufry a hledám ty své. Samozřejmě, že jsou až poslední, protože Lia má obrovské štěstí vždycky. I s kufry se přesunu k lavičce a na jeden kufrů posadím George. Rozhlédnu se po letištní hale a hledám blonďáka s hnědým melírem, který mě tu měl čekat. Zahlédnu ho opřeného o dveře. Rozhlédne se a když mě spatří zamíří rovnou ke mě.
"Ahoj jsem Joe, mám ti pomoct ho dostat do domu." Usměje se a podá mi ruku. Úsměv mu oplatím a potřesu si s ním rukou.
"Ahoj Lia." Představím se.
"Těší mě." Stále se usmívá, rychle popadne George do náruče a rozejde se s ním k východu. Musím podotknout, že George zas nějakej prcek není, a díky tomu vypadá Joe opravdu komicky. Potlačím touhu vybuchnout smíchy a následuji ho ven. Nasedne do auta a já za ním. Položí George na zadní sedadlo a rozjede se. Vzhledem k tomu, že cesta bude trvat ještě hodně dlouho, si lehnu a snažím se usnout. Podaří se mi to už po pěti minutách.
Sedím na lavičce. Jsem v nějakém lese. Rozhlédnu se a před sebou spatřím velké jezero. Je prúzračné jak sklo a odněkud zezhora do něj padá voda a tím se vytváří překrásný vodopád. Pomalu vstanu a jdu do jezera. Až teď si uvědomím, že jsem úplně nahá. Za mnou se ozve mírné odkašlání a já si ve strachu překryju všechna citlivá místa. Za mnou stojí George s úsměvem na tváři. Pomalu se ke mě přiblíží a obejme mě. Přitulím se k němu. Cítím se u něj tak chráněna. Jeho ruce mě hladí po zádech a on mě políbí do vlasů. Ohlédnu se kolem. Spatřím něco v křoví. Začínám se bát. Z křoví vyleze velký černý lev a mě se zatmí před očima.
Pomalu se probouzím. Evidentně už jsme tady. Pomalu vystoupím z auta vyložím si kufry a poté na ně položím George.
"Tak díky." Obdaruju úsměvem Joeiho.
"Jojo, není zač kdyžtak mi brnkni číslo je na lince kdybys potřebovala." Úsměv mi oplatí a odjede. Šouravým krokem mířím ke dveřím luxusní vily na pobřeží. Tak jo. Pokusím se udělat vše co normální lidé dělají při přestěhování do nového domu. Ale ty nejsi normální člověk Lio, jestli ti to ještě nedošlo! Vynadá mi moje podvědomí. Můžeš chvilku mlčet? Snažím se přemýšlet! Okřiknu ho nazpátek a rozhlédnu se po velkému prostranství na kterém je tahle obří vila jen zrnko hrášku. Poté se zbednu a přenesu George do obýváku. Položím ho na sedačku a doběhnu si ještě pro kufry. Až teď si uvědomím, že tu vlastně pro něj není žádné oblečení. Ach jo, kdby ses jen naučila přemýšlet Lio, život by byl o moc lepší! To pitomé podvědomí mi nedá pokoj! Trochu se uchechtnu a pohlédnu na George, který si ze spánku žužlá palec. Myslím, že by jsi měla zdrhat! Pro tentokrát musím sama ze sebou souhlasit. Opatrně vyjdu schody a ocitnu se v patře, které je rozvětvené na dvě strany. Na každé straně jsou dva pokoje. Rozhodnu se jít na pravo. Otevřu první dveře a brada mi padá až někam do země. Pokoj je velký a prostorný, dominuje mu velká postel s nebesy. V jednom z rohů pokoje je velká černá ebenová skříň a na druhé dvě malé též z ebenu. Celý pokoj je sladěn do černé, modré a bílé. Naproti dveřím je velký balkón na který vedou prosklené dveře se světle modrým závěsem aby dovnitř nebylo vidět. Na balkónu jsou dvě křesla tmavě hnědé barvy a na nich svetle modré a bílé polštáře. Blaženě se nadechnu zdejší vůně, která se dá přirovnat k melounu a zavřu za sebou dveře. S výkřikem skončím na postel a chvilku hledím di stropu. Poté se zvednu a začnu na posteli skákat jak malá. Moje tělo je najednou tak lehké. Když se konečně dostanu z postele vylezu z pokoje a jdu na průzkum dalších místností v patře. Z pozvolna otevřu další dveře a shledám zřejmě pokoj pro hosty. Celý je sladěný do černé, bílé a světle fialové. U jedné ze stěn je středně velká postel s finálovým povlečením. Na zemi je bílý chlupatý koberec a v jednom z rohů je "malá" plazmovka. S úsměvem pouštím pokoj a vydávám se na druhou stranu chodby. Otevřu první dveře a vejdu do bíle vymalovaného pokoje s černými vzory. Postel je černá s červeným povlečením. Na jedné ze stěn je namalovaný velký černý orel, jeho oči září bílou barvou a jeho zobák i nohy jsou modré. Pozorně si prohlédnu zbytek pokoje a jdu se podívat na třetí místnost. Je zamčený, bohužel. Povzdechnu si a seběhnu schody dolů do obýváku kde popadnu George a odnesu ho do pokoje s orlem. Ještě se vrátím pro své věci a nastěhuju se do prvního pokoje. Pro mé velké překvapení zjistím, že má ještě koupelnu a skrytou skříň s velkou plazmovkou a xboxem. Vybalín si a dám si sprchu. Převléknu se do pižama a zalezu do postele. Naposledy se podívám na strop na kterém je velký majestátní tygr se žlutýma očima a krásnou lesklou černo, bílo, oranžovou srstí...
Ahoj, líbí se vám zatím jak se příběh vyvíjí? Tenhle díl je o ničem, ale v dalším se to začne pořádně rozjíždět. Budu ráda každý vote nebo dokonce koment! :D Díky moc. Love Ya! Xx Johi
ČTEŠ
Tiger heart
FantasyCo se stane když osmnáctiletá Lia dostane za úkol chránit největšího sukničkáře na škole? Budou spolu vycházet? Jaké ma Lia tajemství? Proč nemluví o své rodině? -Ùryvek- "Tak mluv!!" Vyštěknu. Už s ním ztrácím trpělivost. Sevřu ruku v pěst a pom...