Tiger heart

3

*George*

Pomalu procházím kolem lesa k nám domů. Prohlížím si okolí. Některé stromy jsou tu už víc jak sto let a jejich výška a vznešenost mě naprosto fascinuje. Nedaleko ode mě slyším prasknout vetvičku a moje tělo se okamžitě naplní adrenalinem. Otočím se na místo, kde jsem ten zvuk zaslechl, ale nikdo tam není. Napětí ve mě stoupá. Najednou se na mě upřou dvě modré oči a vzápětí na mě vyskočí cosi černého.

--------------------------------

*Lia*

Sedím na posteli s mobilem v ruce a projíždím novinky, které se za dnešek udály. V hlavě mi proletí obraz George a vlka? Rychle vstanu a utíkám dolů po schodech. Popadnu klíče a zabouchnu za sebou dveře, co nejrychleji se blížím k lesu za domem, kde se rychle proměňuji. Bolí to, vždycky to neskutečně bolí. Z očí mi vytrysknou slzy, ale ignoruji to. Bolest náhle pomine a já se rychle rozbíhám k místu kde se obraz odehrává. Vyskočím z lesa a sleduji jak se vlk pomalu přibližuje k Georgovi a výhrůžně vrčí. Z jeho zubů stejká dlouhá slina a jeho obličej je zvlněn do velice "krásné" grimasy. Vystartuji proti vlkovi a srážím ho k zemi. Ozve se nepříjemný zvuk jeho žalostného vytí. Vstanu z něj a varovně zavrčím. Jeho pohled kmitá mezi mými drápy a mými zuby. Nakonec se jeho pohled zastaví u mých očích. Přivře oči a skočí mi na záda. Ježiš ty jseš inteligentní! Zasměju se v duchu a lehnu si na záda čímž zalehávám vlka, který vykvíkne, ale bojácně se zvedá. Přiblížím se k němu a chytnu ho za kůži na krku, na jazyku ucítím hořkou chuť krve. Začnu klepat hlavou ze strany na stranu. Po chvíli pustím, nechci ho zabít. Naposledy na něj zavrčím a už není v dohledu.

"O.Můj.Bože!" Zaslechnu za sebou a hbitě se otočím. Zadívám se do hnědých očí a jehichž majitel si mě fascinováně prohlíží. Znuděně si sednu a začnu si čistit nohy. Na svém hřbetě ucítím dotek. Cuknu sebou a zavrčím nebude na mě sahat! Ne on.

"Ty...Ty jsi mě zachránil!" Pronese ohromeně. Hodím po něm pockerface. No nepovídej! Otočím oči v sloup a pomalu se zvednu, mířím do lesa. Jo konečně domů! V lese zrychlím a za necelých pět minut jsem v lese před domem. Pomalu a bolestivě se proměním a rychle přeběhnu k domu. Není zrovna dobrej nápad běhat nahá po zahradě. Vpadnu dovnitř a zústanu stát uprostřed místnosti přemýšejíc co jsem to chtěla. Najednou mi něco docvakne. Kde je máma? Rozhlédnu jsem se po místnosti.

"Mami?" Zařvu do baráku.

"Lio..." Uslyším skoro neslyšitelné volání mého jména. Věděla jsem odkud to je. Rozvalím dveře od jejího pokoje.

"Mami!" Vyjeklnu a z očí mi vytrysknou slzy.

"Neboj zavolám sanitku a bude to dobrý ano? Budeš v pořádku." Šeptám jsem jí do ucha zatímvo vytáčím číslo záchranky.

"Pohotovost, prosím?" Ozve se mužský hlas.

"Moje máma je zraněná!" Skoro vykřiknu.

"Jak se jmenujete?" Zeptá se.

"Lia Harrison." Odpovím.

"Dobře pošlu k vám sanitku, kde se nacházíte?" Odpověď dostanu okamžitě.

"Na Carbridge street 7." Informuji ho.

"Dobře, jak je vaše mamka zraněná?" Zeptá se.

"Krvácí z břicha." Vzlyknu.

***********************

"Jak ti je?" Zeptá se mě Jaymi svírajíc mě v náručí.

"Hrozně." Odpovím a vytáhnu z krabičky další kapesník.

"Ale notak, doktor říkal, že je to 50 na 50, že to přežije." Kolíbá mě v náručí. Sedíme na mojí posteli. Zůstala jsem doma, za mamkou bych stejně mohla až doma a do nemocnice mě Jaymi nepustil, protože je to tam moc stresujicí. Hmm a tady ne viď?

"Víš co? Kouknem se na film. Ok?" Zeptá se a už se sápe po mém noťasu. "Ne, Jaymi! Na to zapomeň!" Vykřiknu, když najede na 'LOL'.

"Ale no tak, to teď potřebuješ!" Klikl na film a já mu uštědřila pohlavek. Zbygek večera jsme strávili u filmu a probíráním oblíbených ras psů...

Ahoj, ahoj tak je tu další díl doufám, že se líbí a, že nejste zklamaní. I love Ya so much. Thakns for everything. Johi