****Na obrázku Aki.****
Konečně je víkend a já můžu ležet v posteli tak dlouho, jak budu chtít, jen... neuvidím cukříka L. Přimhouřil jsem oči a opatrně nadzvedl peřinu. Zase... asi bych šel do sprchy nebo tak, abych si ho vyhonit, ale momentálně se mi nechce vstávat z postele.
Rukou jsem si zajel do kalhot a začal s ní pomalu pohybovat, miluju, když to trvá věčnost.
Občas mi z pusy ulítl nějaký ten tichý vzdech, ale co, nikdo tu není, a i kdyby byl, asi bych to neřešil a dělal to o to častěji, aby se odsud zase odstěhoval.
Pomalu jsem začal přidávat na tempu, když najednou někdo zaklepal. Nevrle jsem zavrčel:,,Kdo sem zase lez?!"
,,No no, uklidni se Aki, dnes nám na ubytovnu přichází další student, takže-"
Nenechal jsem ho to dokončit:,,A co já s tím, tak ho šoupněte jinam."
,,Nikde jinde není místo, tak se s tím smiř." Nespokojeně jsem na něj zavrčel.
S taťkou jsem prokonzultoval to, že škola je trochu dál a že cestování je náročnější, než jsme předpokládali a že jsem si našel ubytovnu kousek od školy a že se to není moc drahé a slíbil jsem, že budu jezdit domů, kdykoliv budu mít volno. No a dnes jsem se stěhoval! :) Zajímalo by mě, koho budu mít za spolubydlícího, říkali, že mám štěstí, že u někoho ještě mají volno. Jen by mě zajímalo, proč se tvářili tak divně, jako by mi nedávali šanci, že tam vydržím dost dlouho. Ale i tak se těším. Už stojím přede dveřmi a vychovatel klepe na dveře. Ozve se otrávená odpověď a otevřou se dveře a já ... nemůžu uvěřit vlastním očím.
Otočil jsem se ke zdi. Po chvíli se někdo vyvalil do pokoje a zavřel za sebou. ,,Myslím, že si budeš přát, aby si do tohohle pokoje nikdy nevkročil." Nasraně jsem po něm štěknul. Opravdu nemám zájem sdílet tenhle pokoj s nějakým šamponkem, už mi to stačilo. Už osm lidí se odsud odstěhovalo díky mému chování a taky, že si skoro každý ráno honím vocas, což teda není nějak v plánu, i když je to taky možná ten hlavní důvod, proč odešli. Kdo by se taky chtěl probudit a první, co uvidí, je jeho nahý spolubydlící se stopořeným údem v ruce a hlasitými vzdechy. Dobře, tohle jsem už dělal trochu naschvál, jenže... všichni jsou to jen malé buzny, co neví nic o životě a stále se mě ptaly na mé slavné rodiče.
,,Ee..ehm... A-ahoj A-aki, já j-jsem t-tvůj nový ss-spolubydlící..." Tak toho jsem tu fakt nečekal. Není možné, aby mi osud tak (ne)přál. Celý týden ve škole jsem se ho snažil ignorovat, kvůli tamtomu na záchodech, a teď se k němu přistěhuju?! To už bych se tu fakt mohl svlíknout a nechat se podávat jako jeho večeře na zlatém podnose. Teď mi asi začíná peklo...
,,Nikko?!" vyjekl jsem, kdež promluvil. Nejdřív jsem byl šťastný, že je to on, ale pak jsem si vzpomněl... celou dobu ignoroval a to se mě ptal, jestli ho mám aspoň trochu rád, neměl jsem se na to spíš ptát já? Prudce jsem se postavil z postele a došel za ním. Přišpendli jsem ho ke zdi a začal ho propalovat pohledem. Ďábelský úšklebek, co se mi objevil na tváři, působil nebezpečně. Nemám zrovna chuť poslouchat nějaké nevinné kecy :,,Vidím. A taky vidím, jak by si byl rád kdekoli jinde, než tady se mnou." Byl jsem tak blízko jeho obličeji, stačilo se jen o kosek posunout a mohl bych naše ústa zase spojit, ale sem na něj fakt nasranej a nehodlám už dělat nic, co by se mu mohlo třeba začít líbit. Dneškem končí má příjemná povaha:,,Jen si užij pobyt v pekle!" zasyčel jsem na něj a šel se vysprchovat.
