Nikko- normální písmo
Aki- tučně
Druhý den (pro Nikka)
Rychle vstávám, i když se mi moc nechce, nervozitou jsem se pořád probouzel, tak jsem trochu unavený. Rychle se učešu, nasnídám, udělám ranní hygienu a namaluju si řasy mou nejoblíbenější řasenkou. Sluchátka do uší a můžu vyrazit na cestu. Taťka mě zastaví, že mě odveze, abych nemusel metrem a busem aspoň první den
Tenhle den zažívám už podruhé. Nástup na střední školu. Naštěstí nemusím zase do prváku, udělal jsem rozdílovky. Zajímalo by mě, jací budou mí spolužáci. Snad s nimi budu vycházet, nejsem moc komunikativní a společenský typ. Společnost lidí mi dřív nevadila, to až teď, na té první střední ze mě udělali stranícího se člověka. Nelíbilo se jim, že jsem emo. Naštěstí se nedozvěděli, že jsem gay, to věděla jen má nejka Hotaru. Je taky emařka a je strašně roztomilá. A vždy, když je z něčeho nadšená nebo má radost, tak se rozzáří a tím dělá čest svému jménu – Hotaru = světluška. :-) *Škoda, že tu se mnou nebude, stýská se mi po ní.* Mí bývalí spolužáci mě nikdy naštěstí nedohnali k tomu, abych se řezal, ale nejednou jsem k tomu neměl daleko.
Nervózní stojím před třídou a čekám na svého třídního učitele, už jsou 3 minuty po zvonění, na chodbě už se pohybují jen učitelé. Za chvíli ke mně dojde asi 35-letý učitel. Je docela sexy, naštěstí ale není můj typ XD
Vejdeme do třídy, kde je asi 25 lidí, učitel mě představí jako nového studenta a chce po mně, abych o sobě něco řekl. Netuším, co mám říkat, tak jen ,,E-too, jsem Nikko a přistěhoval jsem se před rokem ze Španělska do Makamuri a odtud sem do Tokia. Rád poslouchám hudbu a rád čtu, občas i kreslím. To je asi vše, co o sobě můžu říct." ,,Dobře, posaď se buď tady do první lavice nebo támhle za Reinu, tu červenovlasou, do předposlední lavice u okna." Řekne učitel. Sednu si za Reinu, nechci moc vypadat jako šprtík, i když mám rád, když vše umím a mám známky na výbornou. * Zajímalo by mě, proč mi nenabídl poslední lavici u okna, asi tam někdo sedí...*a připravím si nějaké sešity a propisky.
V klidu si podřimuju pod peřinou a nechám si zdát krásný mokrý sen. O něco déle jsem se probudil. Sakra, zase, se mi postavil, když jsem spal.
Líně jsem si prohrábl vlasy a zamířil do koupelny. Pustil jsem na sebe příjemně teplou vodu. Jednou rukou jsem se opřel o zeď a druhou jsem si začal honit svůj ztopořený úd. Když jsem byl skoro u vrcholu, začal jsem hlasitě vzdychat a čelem jsem přirazil ke zdi.
Je to příjemné, udělat se ve sprše.
Přehodil jsem si ručník přes vlasy a kouknul jsem na hodiny. ,,Je teprve 8." Pomyslel jsem si.
Neochotně jsem se začal oblíkat, už jsem i dokonce přemýšlel, že dnes nepůjdu do školy, ale občas se tam musím ukázat, no ne?
S cestou jsem si dával na čas, nemám kam spěchat. Kdo říkal, že musím být ve škole přesně v osm? Jo, asi učitelé, ale to není důležité.
Zase je tu ten ústav, bože. Ještě jsem si vytáhl housku a začal jí kousat. Vykopnul jsem dveře od naší třídy a s jídlem v puse zařval:,,Dobchý dven!" Učitel se na mě jen rozzuřeně podíval a zařval na mě přes celou třídu:,,Akio, už zase pozdě! Tohle už ti tolerovat nebudu" a vztekle ukázal na mojí lavici. ,,No, tak už mě konečně vyrazíte?!." Zeptal jsem se s nadsázkou. Stejně jsem tu jen proto, abych se tu najedl.
Posadil jsem se do své lavice a začal si rozbalovat rýžové kuličky.
Najednou se ozvala rána. Někdo vykopl dveře. Když jsem se probral z leknutí, podíval jsem se ke dveřím na ,,vetřelce" a tam ... Oooo, nepopsatelně krásný a drzý, vysoký kluk s blond vlasy, jen ten překrásný dojem kazila nedojedená houska v jeho puse. Učitel ho okřikl. Počkat! Jak že se jmenuje? Akino? Ne, Akiro! Ten Akiro je tak trochu rebel, ne? A jde si sednout... Sakra, jeho lavice je ta za mnou!
Asi bych se měl představit... ,,Ahoj Akiro, já jsem Nikko a jsem tu nový." Otočil jsem se na blonďáka za sebou.
Právě jsem se chystal kousnout do té lahodné kuličky, když se na mě najednou otočil nějakej malej emík a ještě mi říká Akiro?! Kdy se tady objevil?! No, to je jedno, pěkně to posral. ,,Ty malej černej zmrde, komu tady říkáš Akiro?!! Pokud vím, tak tu žádnej Akiro není!!"
Oou! Podíval se na mě nějak nasraně. Pak na mě zařval, že není žádnej Akiro. To jsem asi podělal, když já jsem z něj nervózní a přeslechl jsem se! ,,Pr-promiň, velmi se-se omlouvám, j-jak se tedy jmenuješ?" vykoktal jsem ze sebe a nasadil omluvný pohled. Doufám, že nevypadám pořád v šoku a vystrašeně z toho, jak na mě zařval.
Škodolibě jsem se pousmál, teď už budu mít důvod chodit do školy. ,,Ale vůbec se nezlobím, cukříku. Jmenuju se Aki a sem jenom tvůj. Můžeme si po škole projít areál, co ty na to?" pobaveně jsem ho sledoval. Baví mě si s ním hrát, vypadá jako ten typ, co se nechá ovlivnit. ,,Na, dáš si semnou papu?" nečekal jsem na jeho odpověď a narval jsem mu jednu rýžovou kouli do pusy. Naklonil jsem hlavu, opřel si jí o ruku a falešně se usmál.
Není najednou nějakej milej? A co ten škodolibý úsměv, co se mu mihnul tváří? Budu si na něj muset dávat bacha. Nabídl mi prohlídku areálu, měl bych mu odpovědět ,,Dob...." Narval mi jednu rýžovou kuličku do pusy. COŽE?! Radši jsem ji rozkousal a spolknul. Zkusím mu odpovědět znovu ,,Budu rád, když mi to tu ukážeš. Díky za kouli, ale snídal jsem. Příště mi prosím nedávej jídlo bez mého souhlasu!" snažil jsem se ke konci znít vážně.
Hmm, takže někdo tu nesouhlasí s mým názorem, jo? Tak to ho budu muset asi potrestat, ušklíbl jsem se. ,,Dobře, už se těším, Nikko-chan." Ďábelsky jsem se usmál. Nemůžu se dočkat, až vyzkouším svou novou hračku.
Nelíbí se mi, jak se vždycky tváří, ale bohužel jsem už souhlasil. Měl jsem se zeptat té červenovlásky a ne místního delikventa. Ale tak budem ve škole, neměl by mi nic udělat, snad... Radši se už budu věnovat učiteli. ,,Ja-á taky" a s tím jsem se otočil k Akimu zády.
No, bohužel jsem neměl příležitost si s ním pohrát, tak příště, už se těším. Doloudal jsem se k ubytovně, kde jsem se spokojeně rozplácl na postel a usnul.
Po prohlídce školy jsem se vydal na autobusovou zastávku, pak jsem jel metrem a pak jsem došel domů. To cestování je náročný, budu si asi muset sehnat nějaké bydlení poblíž školy, třeba internát. Táta se stejně vrací domů pozdě.
Připravím se na zítřek a dám si něco k večeři. Sklidím nádobí a jdu si lehnout se sluchátky. Při Ghost Town usínám.
