Wow, po delší době je tu další dílek XD
Dole se ozval rachot klíčí a pak někdo zahulákal na celý dům:,,Nikko!Jsi-"
Pak jsem zaslechl kroky po schodech.
Zatřásl jsem s Nikkem a šeptavým křikem trochu panikařil:,,N-Nikko! Co budeme dělat? Uklidíš mě do skříně? Nebo po postel? Ne, tam se nevejdu, teda ani do tvé titěrné skříně. Proč jsem zrovna dneska musel jít spát nahý? Kruci! Vylezl bych oknem, ale nechci, aby mého pipíka viděl kdokoliv další." (+kid face)
,,Nikko! Ty jsi doma?" zařval taťka na celý dům. Aki začal panikařit a něco mi říkal. Zaslechl jsem ale až poslední větu a vyprskl jsem smíchy. Jenže pak mi došlo, že kroky se blíží k mému pokoji. Vyletěl jsem z postele a sehl se do spodní poličky skříně a hodil po Akim nějaké, mě velké, kraťasy. ,,Snad ti aspoň trochu budou" zašeptal jsem a vytáhl své spací tepláky a soukal se do nich. ,,Aki? Táta se o nás nesmí dozvědět!" přikázal jsem šeptem a vytáhl ještě jednu ,,postel" zpod mé postele. Vždy je připravená pro návštěvu. ,,Lehni si. Dělej!" křikl jsem na něj šeptem a radši jsem šel tatínkovi naproti. Vzal jsem za kliku.
Poslušně jsem se zarochal pod peřinu a dělal, že spím. Ale upřímně... i když chápu, proč to nesmí vědět, trochu mě to štve. :C
Přikryl jsem si i hlavu a tajně odposlouchával jejich rozhovor.
,,Jé, ahoj tati" snažil jsem se znít a vypadat ospale. ,,Ahoj Nikko, co tu děláš?" vyzvídal otec přísně, ikdyž byl rád, že svého syna vidí. ,,My jsme tě s kamarádem šli navštívit, ale já si spletl týdny a myslel, že je sudý, kdy nepracuješ do noci." nejistě jsem se usmál. ,,No, dobře. Jsem rád, že tě vidím. Ráno si popovídáme a představíš mi toho tvého kamaráda. Nebo je to snad ,,kamarádka"?" zeptal se otec se smíchem. Já trošku zrudnul. ,,N-ne, je to opravdu kamarád." trošku jsem se zakoktal. *S výhodama. Když už kamarád.* Ozvaly se zlomyslně mé myšlenky. ,,Tak, já jdu spát. Jsem z práce unavený. Dobrou noc, synu." a zamířil si to taťka do ložnice.
,,Uf!" oddechl jsem si, když jsem zapadl zpět do pokoje. ,,Sakra! Oblečení v kuchyni! Musím to uklidit, táta s náma chce snídat." uvědomil jsem si a už jsem rychle otvíral dveře. ,,Nikko?" ozvalo se od koupelny, když jsem vyšel na chodbu. ,,An-no?" otočil jsem se k tátovi. ,,Kam jdeš?" ,,Mám žízeň, tak si jen skočím do kuchyně pro vodu." odpověděl jsem náhle vymyšlenou lží. ,,Dobře. Ale pak hned spát! Dobrou." a otec zmizel v koupelně. Pádil jsem do kuchyně, kde jsem posbíral naše oblečení, vzal jsem ze skříňky skleničku, napustil do ní trochu vody. Jednou jsem si loknul, skleničku umyl a dal na odkapávač a opatrně se plížil po schodech. Jakmile jsem uslyšel sprchu, oddechl jsem si a doběhnul do pokoje a zavřel za sebou dveře.
,,Hmmm, kamarád." Políbil jsem ho na tvář.
,,Že se nestydíš. Udělal si se na schodech, kde teď tvůj táta byl a ani se trochu se za to nehanbíš." Uculil jsem se zlomyslně.
,,To bude chtít trest, že?" povytáhnul jsem jedno obočí.
,,Trest?" začal jsem přerývaně dýchat. ,,Teď?" optal jsem se ho trochu vyděšeně. Práskly dveře od koupelny. Vyděšeně jsem uskočil od Akiho a zahrabal se do peřin.
*Tohle bude ještě dlouhý.Díkybohu, že Nikkův táta nepřišel dřív.*
,,Jo, teď." Zadíval jsem se na něj zasněně.
Po delší době, kdy nikdo neotevřel dveře, jsem opatrně vykoukl zpoza peřiny. ,,A jaký trest bych potřeboval?" zeptal jsem se s lehce provokativním nádechem.
