věnováno @Smurf78
Jestli ho zabiju, prosím nesuďte mě. Tím myslím samozřejmě Crosse. Celou cestu k lesu řval, jak kdyby se snažil oživit mrtvého.
" Bobánku?! Papání už jde!" nebo " Včeličko! Včeličko! Neschovávej se!"
" Můžeš už držet klapačku?!" zavčela jsem.
" Já se ho snažím přilákat. A co děláš ty?" odpověděl naprosto klidným hlasem.
" Snažím se ho najít. Nezapomeň, že je to všechno tvoje chyba."
" Ale, ale holčička je nějaká nevrlá." Vytáhla jsem hůlku a strčila mu ji pod krk.
" Neříkej... mi...holčička."
" Klídek Potterová, jsi dneska nějaká žhavá."
" Řekla bych spíš nasraná. Upřímně? Mám na tebe nervy, Crossi! Už tě mám tak akorát dost! " a potom jsem udělala něco, co ani jeden z nás nečekal
.......
Vrazila jsem mu facku a to pořádnou.
" Jestli to bereš takhle, tak si ho hledej sama." a nasupeně odcházel.
" Stejně mi bude líp bez tebe."
Najednou jsme oba slyšeli to podivné vrčerní.
" Lil, slyšíš to? " zeptal se Alex. Ano Alex v tuhle chvíli to nebyl Cross. Přikývla jsem.
" Vlkodlak. Nehýbej se, třeba o nás neví."
" Co blázníš Potterová, musíme utéct!"
" Ty tam chceš Dimitrije nechat?!" vykřikla jsem. Okey, teď už o nás určitě ví. Musíme bojovat.
" Znáš nějaké kouzlo na zabití vlkodlaka?" špitla jsem.
" Můžu ho zkusit zdržet."
" Na to rychle zapomeň! Mám nápad." odmlčila jsem se. " Magoriane! Prosím pomoz!"
" Co to děláš? Tady nám nikdo nepomůže!"
" Uklidni se a hlavně zavři pysk, ano? "
Vlkodlak se přibližoval, tasil tesáky a rozběhl se mým směrem. Ne, ne, ne! Znáte ten pocit, když ztuhnete na místě a nevíte co dělat? Tak asi tak nějak jsem se cítila.
" Hey pejsánku! Pojď sem! Páníček má kostičku!" vykřikl Alex a hodil po vlkodlakovi kámen. Ježíš Crossi, co to děláš?! Vlkodlak se na něj otočil a vydal se jeho směrem. Vysunul drápy a škrábl Crosse do ramene.
" Ne!" vykřikla jsem. Znáte ten pocit, když se k vám přibližuje Vlkodlak, jo? Tak k tomu přidejte stádo kentaurů valící se ze strany. Kentauři se hnali k nám a vlkodalka to zřejmě vyděsilo a utekl. Pak mi to pořádně došlo, on je zraněný! Můj předchozí výkřik byl spíš z děsu, než.ze strachu o Alexe. Klekla jsem si k němu a podívala se na zranění.
" Není to tak hrozné. Musíme zajít za madam Pomfreyovou, dobře?"
" Jasně, ale není úplněk, že ne?"
" Není." otočila jsem se na kentaura, "Děkuju Magoriane, neviděli jste tady vysokého kluka?"
" Myslíš toho co se choval, jako ještě menší dítě, než je?" dozvídal se Magorian.
" To přesně sedí na Adamova!" zakřičel Alex.
" Tak ten už dávno opustil les, myslím že se vrátil na tu loď."
To nemyslíte vážně?!
" Ještě jednou díky, Magoriane. Máš to u mě."
" Hlavně na sebe dávej pozor, Lylian." kývl hlavou a i s ostatními odešel.
" To jsem netušil Potterová, že se kamaradíš s kentaury." snažil se vztát ten blbeček.
" Je tolik věcí, které o mě nevíš, Crossi."
" Třeba jaké máš spodní prádlo?" uchechtl se.
" Třeba, že je mi úplně jedno jak jsi zraněný. Klidně jsem schopná tě tady nechat." umlčela jsem ho a on zavěšený o mě, já naštvaná a vyřízená, jsme pomalu došli k hradu. A narazili jsme na Scorpiuse Malfoye, Proooooooooč?
" Copak jsi jí udělal Crossi, že Potterová vytáhla drápky?" uchechtl se.
" Zklapni!" vykřikli jsme oba najednou. To už jsme stáli u ošetřovny.
" Pane Crossi, co se vám stalo?!"
Vykřikla madam Pomfreyová.
" Poškrábal ho vlkodlak. V Zapovězeném lese."
" Dobře. Položte ho sem." řekla madam Pomfreyová a ukázka na jednu postel.
" Bude ze mě vlkodlak?" zeptal se se strachem Cross.
" Budeme dělat všechno proto aby se to nestalo." usmála se na něj madam Pomfreyová a odcupitala.
" Zůstaneš tu?" ptal se.
" Ano." odpověděla jsem a on mě chytil za ruku.
Děkuju za všechny hvězdy a komentáře, jste zlatí.
Na obrázku Jamesíček
