Stála jsem ve dveřích ošetřovny a sledovala Rose s Albusem. Ještě se neprobudil a už jsou to čtyři dny. Rose ho držela za ruku a slzy ji stékali po tvářích. Šla bych ji uklidnit, ale vždy když když k ní někdo z nás přijde, prostě se zvedne a odejde. Myslím, že si to vyčítá, protože ho nezastavila. Což je samozřejmě hloupost, jestli za to někdo může tak je to Scorpius Malfoy. A tak tu jenom stojím a pozoruju je. Už od mala byli nejlepší přátelé a já chápala jak je to pro ni hrozné. Byli velké protiklady. Rose byla jemná, křehká a tichá. Albus byl rád pánem situace, uměl být pěkně drzý a vždy měl potřebu všechny zachraňovat. A přesto si skvěle rozuměli. Bylo mi z toho pohledu smutno, stále jsem měla strach o Albuse, vztek na Scorpiuse a bylo mi líto Rose, která za ty čtyři dny hodně zhubla. Pomalu jsem došla k ní, abych ji nevyděsila.
" Proč se nám vyhýbáš?" zašeptala jsem a sedla si na židli naproti ní.
" Je...t-to..mo-je.....vin-na." řekla mezi vzlyky.
" Není to tvoje vina. Může za to Scorpius, jasné? Rose... Jsi naše rodina stejně jako Albus. My se nechceme dívat jak se ubíjíš. Musíš nás k sobě pustit. Albus bude v pořádku. Bude v pořádku a zase nás bude všechny vytáčet a...." vyrušil mě tichý skřehotavý hlas.
" Tak já tě vystačím, jo?"
" Albusi!!" vykřikli jsme s Rose na stejno. Rose ho hned běžela obejmout a Albusova tvář se zkřivila bolestí. Chtěla jsem zasáhnout, ale Alby jemně zavrtěl hlavou. Dal jí ruce kolem pasu a taky ji obejmul. Cítila jsem se mezi nimi lehce nepatřičně, tak jsem mu ještě zmáčkla ruku a šla to říct ostatním.
Jamese s Fredem jsem našla v knihovně???!! Co dělali v knihovně??!!
" Jamesi...- " začala jsem, ale Fred mi dal ruku před pusu.
" Pšššštttt!" dal si bratranec prst před pusu a schoval nás za stoličku.
" Sledujeme Adamova, aby jsme věděli proti čemu bude James stát v souboji. Domi známe a zvládneme, ale tenhle týpek je pro nás tajemství." zašeptal Fred a James se sesunul k nám na zem.
" Tak toho hned nechte a pojďte na ošetřovnu! Alby se probudil!" řekla jsem, když se mi podařilo dát Fredovu pracku z mojí pusy. Okamžitě se zvedli a jako blesk se vyřítili z knihovny, až je knihovnice okřikla. Pak jsem to šla říct zbytku rodiny. Naštěstí byli všichni zrovna ve společenské místnosti, takže se stačilo postavit do středu a zakřičet. " Albus Potter se probudil!" Mělo to o něco větší ohlas, než jsem čekala. Polovina společenky se zvedla a šla na ošetřovnu, druhá si šeptala a důležitě se na mě koukala. Na to, že Alby byl zmijozelák byl tu celkem oblíbený.
" Je to pravda? Probudil se?" zeptala se mě Roxan, jedna z mých sestřenic. Nebyly jsme si tak blízké jako s Katii. Roxy byla spíš punkerka a samotářka.
" Jo, před chvílí. Vypadá mnohem líp." Na tváři se jí objevil lehký úsměv, který hned zakryla pod škleb. Ať jsem k ní měla já jakýkoliv vztah, Albuse měla ráda. Vlastně, kdo by ho neměl rád, že? Rozhodla jsem se, že ikdyž celkem nerada tak půjdu i do sklepa k Zmijozelu. Po cestě jsem potkala Protivu, který když uviděl můj výraz, rychle se vzdálil. Poberti dělali vtípky často i na něho a já neměla potřebu je zastavovat. Naštěstí jsem u vchodu potkala Meredith, takže jsem ji vyřadila, že je v pořádku a ať to všem řekne. Meredith byla v šestém ročníku a byla vlastně moc milá, myslím že byla předsedkyní nějakého kroužku, ale nebyla jsem si jistá.
Vydala jsem se zpátky k Albymu, jenže jsem zjistila, že se k němu přes tu hromadu lidí nemůžu dostat.
" Všichni kdo nejsou příbuzní ven! " zařvala Poppy a já ji byla vděčná. Když viděla kolik nás zůstalo, pokračovala. " Říkala jsem, že tu může zůstat jen rodina."
Rozhlédla jsem se kolem sebe. " Ale my tu jsme jenom rodina." usmála jsem se na Poppy. Ta odkráčela a cestou si něco mumlala o velkých rodinách.
Je tu taková část o ničem, jenom proto, že vás mám ráda ;-) Na obrázku je Rosie. Jinak chci moc poděkovat za 6k shlédnutí
Lucy
