V Bradavicích si můžete být jistí jednou věcí: S Poberty se nikdy nenudíte. Chtěli být lepší než předchozí generace a daří se jim to.
Třeba jednou poslali každému studentovi huláka, a to jako každému. Byla slavnostní večeře a huláci se otevřeli najednou. Polovina školy musela jít další den k madam Pomfreyové na vyšetření uší.
Nebo použili antigravitační kouzlo a celé tři dny jsme všichni chodili po stropě. A to i profesoři.
A to nechtějte vědět, co dělají o Helloweenu.
Jelikož je tohle jejich poslední rok tady, rozhodli se to rozjet ve velkém. Týden po Crossově "málem žertíku" jsem se probudila v růžové posteli. V růžové!! Růžové povlečení, závěsy, postel. Odhrnula jsem závěsy a všechno bylo růžové. Postele, skříně, stěny, podlaha. Kurnik co se děje?!
" Holky? Vztávejte!" řekla jsem neklidně.
" Lil, co tak kričíš?!" probudila se Issy.
" Všechno je růžový?"
" Lil, uklidni se. Je to jenom barva. Koukneme se do Společenky, ano?" To už se probudila i Katii a všechny jsme šly v růžových pyžamech do společenky. Hádejte jaká tam byla barva?
Správně, růžová. Jedno prohlášení: Nenávidím růžovou!
Asi od té doby, co mě mamka narvala do růžových šatů a kluci se mi smáli.
" Okey, tohle je vážně, vážně divný." zývla Katii.
Z klučičích ložnic vyšli všichni Poberti v různobarevných pyžamech.
" Dobré ráno, dámy." řekl Cross.
" Ah ne! Co jste udělali?!" vzdychla jsem.
" Tomuhle já říkám... Nejlepší žertík všech dob." pronesl hrdě James. Celý den jsem nacházela lidi v růžovém oblečení, růžové zdi hradu. Hrad sám byl růžový!
A to nejhorší.... I jídlo bylo růžové!
Všichni to brali samozřejmě jako velmi vtipné, obzvlášť když jsme uviděli profesora Brumbála v růžovém hábitu. Nejdřív to vypadalo, že se naštve, ale když uviděl profesorku Mcgonagalovou celou v růžovém, smál se ze všech nejvíc.
Celý den se studenti smáli jak šílení a profesoři šíleli. A když jste v růžovém je těžké mít respek.
Na obědě už jsem toho měla tak akorát dost.
" Zbavte mě té růžové." přisedla jsem si k Pobertům.
" Ale proč? Ta růžová uniforma ti děsně sekne." mrkl Cross a já protočila oči.
" Vždyť jsem vaše rodina." nasadila jsem štěněčí pohled.
" Ano. Stejně jako polovina Nebelvíru. Kdyby jsme pomohli tobě, museli bychom i ostatním." řekl důležitě James.
" Naserte si." odfrkla jsem si a odešla pryč. Myslela jsem si, že to třeba další den skončí. Jenže jsem se zase probudila v růžové posteli. A u mojí postele Cross s přiblblým úsměvem.
" Fuj! Crossi! Co chceš?!" zašeptala jsem.
" Jestli se chceš zbavit růžové, pomůžu ti."
" Fakt? Kde je háček?"
" Ty, já, Prasinky, tahle sobota."
" Ty mě zveš na rande?"
" Vlastně chci jenom vidět ten výraz Adamova. Ty jsi takový.... malý bonus." " Tak na to zapomeň!" " Žádný Prasinky, žádný jiný barvy kromě růžové." " Tak to si to strč někam." " Vím o hodně místech." mrkl na mě.
" Úchyle.
" Tak chceš teda pomoct nebo ne?"
" Ne! Ne od tebe!"
"Já myslím, že chceš a nikdo jiný ti nepomůže."
" Budeš se mnou hádat?"
" Víš....naplňuje mě takovým vnitřním klidem. "
" Tak to musíš být hodně psychicky narušený."
" Jasně, jsem úplný psychouš." zasmál se.
" Řekla bych spíš idiot." Zašklebili jsme se na sebe, když někdo zakřičel.
Issy , chudák poslední dobou má špatné vstávání.
" Však klid, už jdu. Kdyby sis to rozmyslela, Lily. Víš kde mě najít."
"Ty, radši zmiz." Jen se zasmál a vyšel ven. Jenže zapomněl, že je v dívčích ložnicích a sklouzl dolů po schodech.
Škodolibě jsem se zasmála.
" To je hňup."
