Poslední týden jsem se zaměrila na Jamese. Všimla jsem si, že se mu líbí Alyss, ale prozatím nic neudělal. To mu není podobný. Když se mu nějaká holka líbila prostě za ní šel a zbalil ji. Kdo by s ním taky nechodil? Je to školní hrdina! Ale teď ani nic nezkusil. Normálně se mu do života nemíchám, ale teď jsem prostě musela zakročit!
" Frede? Frede!" volala jsem na bratrance po večeři. Sice jsem si řekla, že po té růžové záležitosti s žádným z nich nebudu mluvit, ale je to přece můj bratr!
" Copak, Lil? Už netrucuješ?"
" Ale jo trucuju. Jen jsem si všimla, že James má jistý.... Problém. A ten problém se jmenuje Allyson Dufour." Nejdřív se tvářil nadutě, ale pak mu to pomalu, bolestně pomalu docházelo.
" Aha... Jo...takhle... To nech na něm. James není začátečník."
" Ano? Tak proč na ni vždycky jenom rozpačitě mávne?"
" Protože.... No... To nevím."
" Tak vidíš. Jsi jeho nejlepší kamarád, promluv s ním. Jinak zásáhnu já."
" Jen to ne! Merline opatruj nás."
" No promiň..."
" Víš jak to dopadlo minule, když ses do něčeho pletla."
* flashback, před dvěma lety *
" Mám jenom já ten pocit, nebo mezi profesorem Brumbálem a profesorkou Mcgonagalovou je jiskra?" zeptala jsem se Issy na večeři.
" Co to meleš? Důchodci ani neví co to je." odpověděla.
" Tak se vsaďme. Dokážu ti, že mezi nimi něco je."
" Platí, když to nedokážeš budeš mi týden dělat domácí úkoly."
" Dobře, ale když to dokážu... Povzveš Freda na rande."
" Fajn." řekla rozhodně, ale zčervenala se.
* * * * * * *
"Pane profesore? Proč jste pořád sám?" zeptala jsem se profesora Brumbála v jeho pracovně, kde jsem často navštěvovala obraz jeho bratra kvůli historii o kterou jsem se zajímala.
" Nejspíš kvůli Arianě, mé sestře. Určitě si o ní slyšela." Tak to mě překvapilo, čekala jsem nějakou vyhýbavou odpověď.
" Slyšela,... ale není třeba čas jít dál?"
" Možná máš pravdu, Lily." vzdychl. A mě napadl ďábelský plán.
* * * * * *
Měla jsem všechno. Večeři, svíčky, hudbu, romantické místečko. Teď stačilo počkat, než sovy roznesou vzkazy. Vybrala jsem jedno krásné místo u Zapovězého lesa a připravila romantickou večeři pro profesory. Když v tom se ozvaly hrozné zvuky a zem se začala třást. Spadla jsem a škaredě si narazila nohu. Byla jsem v pasti a ke mě se řítil.... oh, ne Dráp! Taťka mi o něm vyprávěl, ale nikdy jsem se s ním neseznámila.
Za chvíli dostanu tu čest a nevypadá to na přátelské setkání.
Po taťkovi jsem zdědila jednu úžasnou vlastnost, problémy se na mě lepí jak na med. Už byl kousek ode mě, dost na to aby si mě všiml a rozmačkal mě. A pak zařval tak, že jsem se znovu rozplácla na zemi. Jenže řval jinak, že by... Bolestně? Najednou jsem si všimla postavy u obrovy nohy, jak mu do ní zabodává nůž.
" Nech toho! Bolí ho to!" zakřičela jsem. Vím, mohl by mi ublížit, ale nemohla jsem se na to koukat.
" Vždyť tě může zabít!" ten hlas mi přišel povědomí... Alex, samozřejmě. Kdo taky jiný, že?
" Crossi, ještě jednou se ho dotkneš a přísahám, že se neposadíš!" Ano, takhle jsem mu začala říkat Crossi.
" Lily?! Co tu ksakru děláš?!"
" Neřvi už. Děsíš ho." řekla jsem normálním hlasem, když ke mně přišel blíž.
" Chceš mi říct, že já děsím víc než tří metrového obra?"
" Jo a teď zmlkni. Drápe?! My jsme přátelé!" zavolala jsem na něho a zvedla ruce nad hlavu. Nevím, kde se to ve mně vzalo, normálně jsem byla v Alexově přítomnosti nervózní a teď mu řeknu ať zmlkne. Necítila jsem pevnou půdu pod nohama. Dráp mě zvedl nahoru, ke svému obličeji.
" Lily!" zařval Cross.
" To je dobrý, nic mi neudělá!... Myslím. "
Očichal si mě, což nebylo nic příjemného, ale lepší než kdyby mě snědl, ne? Položil mě na zem a vytáhl z kapsy gumový míč, který mi podal. Brala jsem to, jako znak přátelství a míček zmáčkla. Ozvalo se silné pískání.
Obr se usmál a šouravými kroky odešel pryč.
" Zdá se, že máš nového kamaráda." uchechtl se Cross.
" A ty jenom polovinu mozku."
" Cos tu vůbec dělala? Měla rande?" koukal se na stolek s večeří.
" Zaprvé to nebylo pro mě a za druhé co jsi tu dělal ty?"
" Zachraňuju princezny v nesnázích." mrkl na mě.
" Velmi vtipné."
Když jsme se vrátili do hradu, zjistila jsem, že profesorům moje dopisy ani nedorazily, protože moje extra chytrá sova objevila jídlo, přejedla se a usla.
Sice jsem prohrála sázku a musela Issy psát úkoly, ale za to jsem se skamarádila s Drápem.
*konec flashbacku*
" No jo no, ale promluv s ním."
" Provedu, madam. Teď musím jít, spěchám na péči o kouzelné tvory. Hagrid má " překvapení " tak tam chcu být brzo, ať mu to rozmluvím." zavrtěl hlavou.
" Jasně, drž se."
Moc, moc se omlouvám, že tak dlouho nebyla část, ale měla jsem spisovatelský blok. Doufám, že vám to trochu vynahradím pro mě extra dlouhou částí. Taky bych chtěla poděkovat za skoro 4K shlédnutí. Na obrázku Allyson ;-)
