Když jsem se vrátila do hradu bylo mi jasné že se něco děje. Povzdychla jsem si a zamířila k hloučku u dveří.
" Děje se něco? " zeptala jsem se přítomných.
" Kromě toho, že jsi zmizela na dvě hodiny...né jak by mohlo?" vyjel po mě Max.
" Vážně, kde jsi byla? Hledáme tě po celé škole." dodala klidněji Issy. Byli tu jen ti dva, Oliver s Katii se asi někam zašili, což v poslední době dělali celkem často.
" Byla jsem venku, odreagovat se." vysvětlila jsem.
" Takže s Alexem to nemá nic společného? " koukli se na mě důležitě. Ksakru! Moc dobře ví, že jim neumím lhát!
" Ehm... Ne. Proč zrovna s ním?" snažila jsem se to uhrát. Moc dobře jsem ale věděla, že mi to ani na minutu nevěřili.
" Lily?! Neříkej, že je to tu znova?! Myslela jsem si, že jsi se přes něho přenesla, když jsi chodila s Thomasem." domlouvala mi. Věděla, jak jsem se trápila, když jsem viděla Al- teda Crosse s jinou holkou. Měla jsem období, kdy jsem ho nechtěla vidět vůbec a období, kdy jsem se vždy nenápadně přikradla do jeho přítomnosti. A pak přišel Thomas Eliot Bailey. Je z šestého ročníku a měl jen jednu chybu....Začal se kamarádit se Scorpiusem, což znamenalo že se choval jako on. Správně, je ze Zmijozelu, ale to mi nevadilo. Přece jenom, můj bratr je tam taky a já nejsem James, abych v tom hloupém souboji kolejí pokračovala. Jenže... Jsem ho jednou přistihla jak s Scorpiusem a jeho partou šikanují jednoho druháka. Bylo to jako by mě podvedl, rozešla jsem se s ním a od té doby se mi snaží omluvit. Prý " to nebylo tak jak to vypadá!" to určitě. Od té doby mu s radostí všichni říkáme Thomas Idiot Bailey. Někdo to řekl Jamesovi- ten někdo byla Katii a já ji za to obarvila vlasy na rudo- a ten se s ním vypořádal po Pobertovsku. Do teďka si pamatuju, jak pobíhá po chodbě jako králík ( měl čumáček, ouška..všechno) a James za ním řve, že neměl zlomit srdce jeho malé sestřičky. No jo, je to velký bráška.
" Lil, slyšíš mě? Víš co jsem ti říkala?" vytrhla mě ze vzpomínek Issy.
" Jo, jo. Promiň, zamyslela jsem se."
" Ach, jo. Bylo toho dneska hodně, měli bychom si jít lehnout, co vy na to? " navrhl Max a už vyšel po chodbě. Hodně? To je slabé slovo.
* * * * * *
Běžela jsem na hřiště, ještě neoblečená do sportovního, protože dneska se měli vybrat členové týmu. A překvapivě, měla jsem zpoždění.
" Promiň, bráško. Zdržela jsem se. " omluvila jsem se po příchodu. Všichni už byli oblečení s připravenými košťaty v půlkruhu kolem Jamese, který se na mě mračil.
"Nemysli si, že ti všechno projde jen proto, že jsi moje sestra. Co kdybych ti řekl, že už se konkurzu nemůžeš zúčastnit?" řekl s naprosto vážnou tváří, ovšem já jsem viděla jak mu cukají koutky.
" Tak bych ti řekla, že mě ohromuje, že ses to slovo naučil vyslovit. " usmála jsem se na něho. Tohle byla narážka na léto, kdy se James dozvěděl, že musí udělat konkurz a bůh ví z jakého důvodu mu to prostě nešlo vyslovit. A po kom chtěl ať mu s tím pomůže? Správně, padlo to na mě.
" Bože, běž se převlíknout, než tě praštím koštětem. " zasmál se.
" To by se musel nejdřív trefit. " než mě tím koštětem doopravdy praštil a já byla naprosto přesvědčená, že by se trefil, utíkala jsem do šaten.
" Takže je vás tu letos vážně hodně... Ehm, jste vy vůbec z Nebelvíru? " ukázal na skupinku holek s modrými šálami. Ty holky se zahyhňaly a zavrtěli hlavami. " Ne? Ale tohle je konkurz pro Nebelvír, budete muset jít. " usmál se na ně a mrkl. Ještě štěstí, že žádná neomdlela, protože vypadaly, že k tomu neměly daleko. Potom ještě musel odejít první ročník, protože se všichni kapitáni dohodli, že prváky brát nebudou a skupinka z Mrzimoru a mohli jsme začít.
" Teď nasedněte na košťata a udělejte si pár koleček!" rozkázal James a po chvíli se ukázalo že třetina litá jen velmi špatně. Potom jsme si začali přihrávat camrál. Tady James vyřadil taky hodně lidí, kteří ani neudrželi míč nebo špatně mířili- jedna dívčina camrál nechtěně hodila po Jamesovi, ten ho jenom díky svým dlouhým chytačským zkušenostem chytil. To porazilo jednu holku, takže omdlela- naštěstí už byla na zemi a kamarádka ji pomohla odejít. Rozdělili jsme se podle pozic o které se ucházíme a James sestavil družstva. Někteří si nevedli zase tak špatně, ale na trvalé hráče neměli.
" Takže, odrážeči jsou jasní, tady není co řešit Olivere, Frede jste jasně nejlepší a už jste i perfektně sehraní." začal James. Odrážeči většinou bývají sourozenci nebo nejlepší přátelé, aby byli sehraní. Jenže tihle dva si na sebe prostě museli zvyknout, proto dneska, i když se spolu nějak extrémně nebaví, zjistíte že mluví a myslí podobně.
" Dále střelci Lily, Edd a jsem rád, že se k nám vrátil i Alex. " usmál se na kamaráda. Minulý rok to bylo bez něho trochu těžší, protože jsme si s Eddem nemohli na zvyknout na hru bez Crosse. Ne, že by nás to nazstavilo ve vítězství. To ani náhodou Nebelvír neprohrál od dob,....vlastně už ani nevím, kdy naposledy prohrál.
" A brankářem bude nový přírůstek Julie. " ukázal na čtvrťačku. Byla vážně dobrá, zašla jsem nad tím jak chytla nejlepší míče.
" To je dnes vše, děkuju všem za účast. " ukončil James a bylo vidět, že je rád, že to má za sebou.
" Až budeš příští rok vybírat členy do týmu- a já počítám s tím, že to budeš ty- udělej to co nejdiskrétněji. Být Potter se občas nevyplácí. Uvidíme se potom, teď si jdu lehnout. " zašeptal mi a odešel s kluky.
Po dlouhé době jsem tu zase. Mám jednu otázku... Vyhovovali vám kratší nebo tedka ty delší kapitoly? Jinak doufám, že se část líbila.
Lucy
